* LN Stimul probíhá třetím rokem. Stále se vyvíjí, nebo se spíš snažíte moc neriskovat?
Jan Vávra: Podstatou Stimulu bylo vždycky riskovat vše. Riziko bylo vůbec podobnou akci založit. V roce 2005 tu mnoho podobných koncertů neprobíhalo a scéna byla prakticky mrtvá.
Aleš Stuchlý: Riskantní bylo taky přesunout se z malých klubů, jako je NoD Roxy, do velkého prostoru Divadla Archa a dělat ucelenější večery o více interpretech.
* LN Právě Archa, kde nyní Stimul pořádáte, byl jedním z prostorů, které měly finanční potíže kvůli problémům s pražskými granty. Projevilo se to nějak na Stimulu?
Jan Vávra: Archa je velkou oporou. Problémy s granty se nás samozřejmě také týkaly a prožívali jsme to s Archou, kde šlo o mnohem větší peníze a vlastně o princip. Taky jsme někteří z nás na jaře hlasitě vystupovali v rámci hnutí Za Prahu kulturní, takže upřímně řečeno, nepočítám, že by nám Praha příští rok dala nějaký grant. Bohužel to je tak, že vzrůstající počet diváků nebo pozitivní recenze nebudou tím, co rozhoduje o tom, kdo dostane podporu. Podle mě bude rozhodovat, kdo jak držel hubu. Ale rád bych se mýlil.
Aleš Stuchlý: Co se týče zázemí, zvuku a techniky, jde podle mě o nejlepší koncertní prostor u nás. Myslím, že vyprodaný koncert Amona Tobina na jaře byl taky jakousi vzpruhou: mohli jsme díky ní splatit jeden koncertní dluh a oplatit to, jak pozitivně se ke Stimulu staví a jak vychází vstříc.
* LN Má Stimul nějakou jasnou koncepci? Občas zaznívají hlasy, že jde o invenční a alternativně zaměřenou střelbu od boku, publicista Pavel Klusák o vás zase napsal, že je až příliš mnoho hudby, kterou k nám můžete přivézt jen vy. Souhlasíte s tím?
Aleš Stuchlý: Pavel to v zásadě vystihl, i když tady nejde primárně o nějakou naši nepostradatelnost. Naším záměrem je přivážet zahraniční kapely, které tu ještě nikdy nevystupovaly, a hlavně ty, které mají v širokém smyslu inovativní a nekonvenční přístup k hudbě. My máme při vytváření dramaturgie jasně určené základní kvalitativní -nikoli žánrové - mantinely a vše další je věcí souhry okolností; kdo kolik stojí, jaké má nároky.
* LN Klusák také napsal, že můžete mít radost, že aspoň jako jeden z mála festivalů vůbec podněcujete diskusi. Cituji: „Vzniklo tu publikum, které od něj má určité očekávání a hlásí se k němu. Myslím, že Pražské jaro nebo Alternativa dneska debaty a polemiky nevzbuzují.“ Jak se cítíte ve srovnání s těmito festivaly?
Jan Vávra: Pražské jaro je na mě trochu silné kafe. Srovnání s Alternativou je nasnadě, ale její organizátoři jsou jiná generace, která se podle mě zasekla pouze na určitém druhu alternativní hudby.
Aleš Stuchlý: Budu teď trochu ostřejší. Směju se tomu, za jak velké peníze Alternativa připravuje tak odfláknutý, dramaturgicky zmatený podnik. Stimul uvádí zahraniční hvězdy současné alternativní a experimentální scény. Festival Alternativa přes svůj hrdý název vozí - až na pár pravidlo potvrzujících výjimek (letos třeba Woven Hand) - nepříliš zajímavé interprety s trojnásobným rozpočtem, než jakým disponujeme my. Nechci jim upírat zásluhy, ale hlavně v posledních letech mám pocit, že netuší, co se v současné hudbě děje, a jejich dramaturgie čpí „androšstvím“ na setrvačník.
* LN Tobin byl vyprodaný... Jak se vyrovnáváte s poznámkami, že se volbou interpretů tohoto typu zpronevěřujete své striktně alternativní dramaturgii?
Jan Vávra: Je třeba dívat se na to i optikou financí. Koncerty, které mají potenciál oslovit větší počet posluchačů, vydělávají na ty experimentálnější. Bez Tobina, jehož hudba se mně osobně líbí, bychom například letos na podzim nemohli pořádat vystoupení extrémního metalového projektu KTL. Vše je v rovnováze. Pokaždé jsme byli s financemi tak akorát na nule, to je v současných podmínkách úspěch.
Aleš Stuchlý: Relativně vysoká oblíbenost hudebníků pro mě není žádným kritériem ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Šíře fanouškovské základny sama o sobě o hudbě nic nevypovídá. To, že na Tobina přišla dosud největší masa posluchačů za celou historii Stimulu, není důkazem Tobinovy domnělé podbízivosti, ale zájmu o jeho stále se vyvíjející tvorbu.
* LN Ve stejný den jako vaše první podzimní akce (Animal Collective) byla v Tesla Areně Alicia Keys. Jak vnímáte konkurenci?
Aleš Stuchlý: Při vší úctě k fanouškům Alicie Keys se domnívám, že žádný koncert r’n’b Stimul ohrozit nemůže.
Jan Vávra: Taky bych řekl, ale je fakt, že koncertů, které jsou Stimulu blízké, je čím dál víc. Máme z toho radost, byl to jeden z důvodů, proč jsme akci zakládali. Pokud to s ostatními dobrými koncerty půjde takhle dál, můžeme to s klidem příští rok zabalit. A pak třeba v horších časech povstat z popela a znovu publikum „stimulovat“.
* LN Už nechcete ve Stimulu pokračovat? To by byla přece škoda.
Aleš Stuchlý: Doba, kdy festivaly vznikaly z důvodu, že do Česka neproudí nejsoučasnější alternativní trendy, je nenávratně pryč. Hudby je nadbytek. Kvalitních koncertů nezávislé muziky už je -alespoň v hlavním městě - tolik, že fanoušci nevědí, kam dřív skočit.
Jan Vávra: Záleží na spoustě okolností, třeba i na grantech. Stimul je akcí lidí, kteří jej dělají zadarmo ve svém volném čase. Veškeré prostředky, které na festival seženeme, dáváme pouze a jenom do hudby, to je klasický přístup „udělej si sám“. Vlastně je to takový kočkopes. Samozřejmě, že by nás to mrzelo, ale alternativní scénu se resuscitovat podařilo...
* LN V sobotu 15. listopadu čeká Prahu asi největší letošní hvězda vašeho festivalu, skotští post-rockeři Mogwai. Je to vrchol Stimulu, nebo je to jen můj dojem?
Aleš Stuchlý: Ano, to je váš dojem.
Jan Vávra: (smích) Není to pouze dojem, ale jasný fakt. Závěr festivalu, největší koncert. Opět jde o splnění velkého koncertního dluhu, navíc v době, kdy se kapela vrací s dobře přijatou novinkou.
* LN Jednu chvíli to ale vypadalo, že se koncert neuskuteční. Jak to vlastně bylo?
Aleš Stuchlý: Chvíli to vypadalo, že budu mít žloutenku, takže jsem myslel, že to odvolám.
Jan Vávra: (smích) No, situace byla trochu vážnější...
Aleš Stuchlý: Pravda. Bubeník Mogwai Martin Bulloch měl na zářijovém koncertě v rámci festivalu ATP vážné problémy se svým kardiostimulátorem. Kapela zrušila část amerického turné a následně hrozilo, že dojde i na Evropu. Naštěstí Bullochovy i moje zdravotní potíže se brzy vyřešily...
Jan Vávra: Jeden z nich je hypochondr a Bulloch to není... A ne že tam budete v tištěném přepisu všude dávat do závorky slovo smích! To nesnáším. (smích)
lidovky.cz
Celý rozhovor najdezte na www.lidovky.cz/kultura
