Koncept nového dopravního prostředku - vrtulníku a miniponorky dohromady - představili pod názvem Waterspout (Vodní smršť) studenti z Vertical Lift Research Center americké Pensylvania State University a z Fakulty leteckého inženýrství izraelského technologického institutu Technion Israel Institute of Technology. Vyhráli s ním kategorii studentských prací v soutěži o vrtulník budoucnosti, pořádané společností AHS International.
Waterspout je určen pro dvoučlennou posádku, která by v něm mohla létat ve vzduchu i ve vodě. Úprava pro let pod vodou je velmi jednoduchá: hermetické uzavření všech otvorů. Obojživelný přístroj má také zvláštní pohon - jeho dva motory umístěné v horní části „kapsle“ pohánějí dvě propojené vrtule na jejím vrcholu. Ponorka navíc nemá jediné okénko. Místo z oken se piloti dívají na monitory, na nichž se on-line zobrazuje okolí „Vodní smršti“ zaznamenané kamerami. Waterspout by měl dosahovat cestovní rychlosti 180 km/h a jeho nosnost je plánována na 360 kilogramů. Do stroje můžete vejít dvěma hermeticky uzavíratelnými vchody. Jeden je na boku a druhý ve dně kapsle. Vstupní dvířka spodního otvoru slouží při provozu na souši také jako podvozek. Pokud stroj přistává na rozbouřeném moři, automaticky se vysunou záložní stabilizační plováky, které ho udržují v rovnováze nad hladinou.
Studenti počítají s tím, že by Waterspout startoval ke svým výpravám z paluby velkých ponorek. Proces, jak by se na tuto palubu dostával, je velmi jednoduchý - buď by si k ponorce doletěl sám, nebo by jej tam přeneslo transportní letadlo C-130J, které unese až tři tyto přístroje. Do ponorky by je naložil (stejně jako balistické rakety) jeřáb, přičemž by je umístil do obdobných šachet, jaké slouží i raketám. Z toho důvodu má Waterspout průměr přesně 2,11 metru.
V šachtovém otvoru se nachází speciální zdviž, na kterou se létající miniponorka naloží. Zdviž ji pak zaveze dovnitř a při vypouštění ji vysune až za otevřený kryt šachty. Tím ovšem Waterspout není ještě vypuštěn. Zůstává uchycen na kruhové desce, opatřené zespodu vrtulemi a spojené s výtahem lanem. Až když je kapsle opravdu v bezpečné vzdálenosti od ponorky, může se odpoutat a odletět.
Návrat probíhá opačně - ponorka si Waterspout najde sama podle signálů vysílaných z majáčku umístěného na dně kapsle. Připevní jej ke kruhové plošině a naviják začne rolovat lano. Miniponorka - vrtulník tak opět doputuje k výtahu a do nitra šachty.
Vodní smršť by měla sloužit jak k podmořským průzkumům, tak především armádě k záchraně raněných vojáků přímo z bitevního pole. K vybavení kabiny Waterspoutu totiž patří také lano s kladkou a naviják - v místě konfliktu zůstane vrtulník viset nad zemí a lano se vyhodí ven otevřenými spodními dveřmi. Raněný voják se zachytí za kladku a je rychle vtažen do kabiny. Stejným způsobem by měl Waterspout sloužit i civilním záchranářům při vyprošťování obětí nehod a živelních katastrof.
Podle názoru soutěžní poroty vypracovali studenti svůj koncept velmi precizně a dotáhli technologicky do konce řadu věcí. Zatím však Waterspout zůstává jen PC modelem. K ověření jeho reálných schopností budou ještě zapotřebí testy na skutečném modelu.
***
Obojživelná helikoptéra
Na hladině drží vrtulník stabilizační plováky, které se automaticky vysunou, pokud stroj přistává na moři.
Studentský koncept zvítězil v soutěži o vrtulník budoucnosti
Do vzduchu by se tato létající miniponorka měla vznést pomocí páru vrtulí poháněných dvěma motory. Stroj je určen pro dvoučlennou posádku a jeho vynálezci doufají, že by mohl sloužit například při záchraně osob.
O autorovi| JITA SPLÍTKOVÁ, Autorka je vydavatelkou webového magazínu Futurologie
