Nevím, jestli jsem to chtěla slyšet, ale stalo se. Můj kamarád, říkejme mu Macho, se uprostřed chumlu dívek v jedné smíchovské putyce pustil do líčení, jak se jeho rodina horečně chystala na dovolenou, když to na něj přišlo. Macho nechal kufr kufrem a tajně vyrazil za prostitutkou „na privátek".
Za hodinu už měla famílie odfičet z Prahy, takže to byla nejrychlejší rychlovka v Machově životě.
Přiletěl zpátky k ženě, která zrovna hledala sluneční brýle, napověděl jí, že je má ve vlasech, a jelo se...
Historka vzbudila rozpolcené reakce od lakonického „fuj" až po hipísácky vyvolněné „to ses slušně zrelaxoval". Macho svůj čin přirovnal k „odskočení si do lázní".
Zdůraznil, že svou ženu miluje a třeba s kolegyňkou by ji nepodvedl. „To by totiž bylo nemorální!
Komerční šuk je ale O. K., děvčata!"
V naší zemi se devatenáct let po revoluci tváříme, že prostituce neexistuje.
Není zakázána, ale ani povolena. Vykřičené domy (oficiálně „noční kluby") svítí v každé čtvrti a telefony na vstřícné děvy otiskují leckteré noviny jako běžnou inzerci. Sexshopy Erotic City jsou polepeny nápisem Supermarket, ačkoliv za cudně začerněnými výlohami lze najít nejneuvěřitelnější bizarnosti (je libo příruční umělou vagínu?), a pornočasák České ložnice se v sámošce v klidu válí vedle Lidových novin.
Komerční sex je všude, ale na prostitutky se pořád díváme pokradmu. Jistě, obchod s bílým masem je vážný problém, ale nikdo přece nevěří, že všechny kněžky lásky jsou ke svému povolání nuceny. Proč nemůže být suverénní bytostí, s vlastním živnosťákem a pokladničkou žena, která je nevěstkou zcela dobrovolně? Na peníze se dnes převádí skoro vše, říká se tomu kapitalismus. Co je komu do toho, co si dělám se svým kapitálem, v tomto případě tělem? Nemluvě o tom, že zlegalizování prostituce by samozřejmě pomohlo v boji proti těm, kteří ženy k sexu za peníze opravdu znevolňují.
V USA se pulty knihkupectví plní „kurtizánskou literaturou", jako je třeba Deník callgirl z Manhattanu. Řada nevěstek totiž na svých klientech zbohatne dvakrát: vyberou peníze za sex a ještě o tom napíšou knížku. Tyto ženy se rozhodně nevnímají jako zneužívané. Popisují, jak je to vlastně skvělé, že jim někdo líbá hodinu zadek a ještě za to solí. Britský Prospect Magazine se v článku nazvaném Prada prostitutes ptá, jestli chudákem není spíš ten chlapík, který za sex musí platit, než žena, která od něj inkasuje. Její příjem je ostatně nejspíš řádově vyšší než ten jeho. Pochybuji, že náš Macho vydělá za půl hodiny dva tisíce korun, které musel na privátu zaplatit.
A co ženy, jež se nechávají vydržovat movitým přítelem a za byt, stravu a dárky mu poskytují lásku, resp. sex? Není to „soft prostituce", kdy má holka místo víc klientů jen jednoho? Není nakonec i spousta manželek se svým mužem jen proto, že on je „zabezpečí"? Předat ženě v negližé bankovku nad postelí je v podstatě jen brutálnější forma toho, co vidíme kolem sebe u mnoha rádoby spořádaných párů.
Pokrytectví vůči nejstaršímu řemeslu mají možná na svědomí právě ony „zoufalé manželky". Jedním z důvodů, proč je pro člověka lepší žít v páru než osamoceně, je pravidelný přísun sexu. Přiznejme si, že v mnoha domácnostech ženy používají sex jako opratě vztahu. Přišel domů nalitý? Utáhnout! Odvezl tchyninu kočku k veterináři? Povolit! Jenže pokud si chlapík může vyrazit k nějaké té slečně Sandře a sex si bez cavyků koupit, bere své ženě eso z rukávu.
V Osmanské říši se prostitucí živili častěji sliční jinoši než dívky. Korán znesnadňoval dostupnost žen, takže chtiví muži museli nacházet útěchu u nich. Pokud to doba žádá, muži se „kurví" stejně ochotně jako ženy. A s tím, jak jsou ženy čím dál bohatší (a taky častěji rozvedené), bude ve 21. století přibývat těch, co si za hezké chvilky zaplatí gigolovi. A naše vnučky se nad tím ani nepozastaví. Jak by se ale asi nyní tvářil náš Macho, kdyby přišel na to, že si jeho paní také občas odskočí do „lázní"? Q
O autorovi| Linda Kholová, redatorka Pátku
