Pro jedny je zárukou stability kdysi tolik výbušného středoevropského regionu, pro druhé je trucpodnikem, splněnou (čili už nepotřebnou) misí a tak trochu promarněnou šancí. Řeč je o Visegrádské čtyřce, kterou kromě Polska a Česka doplňuje ještě Slovensko a Maďarsko. Oba tábory nyní sledují, jak si třicetiletý blok poradí s trhlinou v česko-polských vztazích.
Jednání o Turówu se zásadně posunula, řekl Brabec. Řeší se filtrační stěna a zemní val |
Bilaterální pře by ale podle zahraničněpolitických analytiků neměla přetéct do obřích rozměrů a atakovat středoevropskou kredibilitu a už tak křehký respekt, který k ní zbytek EU chová. „Visegrád je zejména na západě EU vnímán jako věčný potížista, přesto svoji váhu má. Minimálně populační,“ říká bruselský diplomatický zdroj. „Pokud krachne kvůli dolu Turów, bude to signálem středoevropské neschopnosti, a to regionu může citelně ublížit,“ dodal zdroj. Karty jsou tak nyní na straně politiků, kteří ale na obou stranách hranice svádějí boj o voliče. Ústupky či kompromisy se jim do krámu zrovna nehodí.
Kromě Visegrádu dávají ale v sázku celé (léta pracně budované) kvalitní česko-polského sousedství. „Problém s dolem Turów přinesl do česko-polských vztahů velkou dávku nedůvěry. Česká strana dlouho upozorňovala na komplikace, které těžba přináší životnímu prostředí, Poláci se o tom ale dlouho nechtěli bavit. Možná věřili, že se domluví na nejvyšší politické úrovni, spoléhali na to, že vztahy mezi premiéry Andrejem Babišem a Mateuszem Morawieckim byly dobré. Možná kvůli tomu podcenili jednání, která předtím běžela,“ řekl zahraničněpolitický analytik Vít Dostál, specialista na středoevropský region a česko-polské vztahy.
Čeští žalobníci
Vše podle něj vyústilo v to, že Poláci nyní vidí Čechy jako podrazáky a žalobníky. „Tak silné kroky ze strany Evropské komise a Evropského soudního dvora určitě nečekali,“ dodal v reakci na finanční postih, který unijní orgán Varšavě vystavil.
S pokutou ve výši půl milionu eur (asi 12,7 mil. korun) za každý den zakázané těžby v dole Turów, který podle Česka mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích, nesouhlasí podle čerstvého průzkumu společnosti United Surveys skoro polovina Poláků. Přesto podle Dostála problém nezanechá vážné trhliny v běžných mezilidských vztazích. „K výraznějšímu výkyvu patrně nedojde. Češi jsou dlouhodobě vnímaní jako jedni z nejoblíbenějších národů ze strany Polska, vždy se pohybujeme v první trojce,“ podotkl.
Svou daň si spor nicméně vybírá v těsné blízkosti sporného dolu, v polské Bogatyni se už dokonce vyskytla restaurace, kde Čechy neobslouží, jak hlásá cedule u vstupu. Podle Dostála jde ale spíše o lokální problém a nenávist k Čechům se do celé země nerozšíří. „Konkrétně hranice v okolí dolu Turów si nese spoustu problémů. Kromě dolu se jí ještě dotýká i nedořešený hraniční dluh, který ČR vůči Polsku má,“ zdůraznil Dostál.
Dluh vznikl v roce 1958, kdy na popud Polska došlo k narovnání hranice, aby se linie mezi zeměmi mohla lépe uhlídat. Československo chybovalo při výměře a neoprávněně získalo 368 hektarů, které nyní Poláci chtějí zpátky. Na začátku 90. let byl z české strany dluh uznaný a nyní se o něm už 30 let jedná, zatím je to spíš na mrtvém bodě. „Poláci nekývli na finanční kompenzace a Česko zase narazilo na odpor místních obcí, které nechtějí přijít ani o kousek lesa,“ doplnil. Ve hře byl právě prostor v okolí Frýdlantska, což budilo další antipatie.
Za zmínku stojí v důlním sporu i odlišný přístup k území. „Pro Poláky je to část, která pro ně není nějak zvlášť atraktivní, ale pro českou stranu je ta oblast oblíbená, jsou tam lesy, hezká příroda, chalupy. Je tam tedy nekompatibilita území. A to vytváří velké potíže,“ uzavřel Dostál.
Polsko má platit denně půl milionu eur za to, že nezastavilo těžbu v dole Turów. Česká strana žádala víc |
Odolné Těšínsko
O poznání v současné době klidnější a historicky mnohonásobně delší hranici má Česko s Polskem na Těšínsku, kde je (na rozdíl od Frýdlantska po tisíciletí na obou stranách obývaného Němci) česko-polské soužití hluboce zakořeněné. Byť to stálo v roce 1919 krev 140 vojáků a skončilo rozdělením sporného území. Do této oblasti ale zatím spor o důl neprorostl a spolupráce obou stran funguje lidsky i ekonomicky hladce a stále se posiluje.
A právě o takto hladký průběh oboustranných vztahů se nyní musejí politici na obou stranách snažit, shodují se experti. Na trucy není místo. „V rámci našich novodobých vztahů s Polskem je Turów prvním vážnějším sporem. Řešit se samozřejmě dá, ale musí pro to být politická vůle na obou stranách. Pokud dostanou naši a polští vyjednavači podporu a zadání z nejvyšších míst spor urovnat, tak se to povede. Obávám se ale, že především v Polsku se z toho stalo vážné vnitropolitické téma a ani u nás předvolební atmosféra smírnému řešení příliš nepřeje,“ řekl Petr Kolář, zahraničněpolitický poradce šéfa Senátu. Hodnota česko-polských vztahů je podle něho mnohonásobně vyšší než problém Turówa.
Jako na bilaterální spor se na důl dívá i někdejší šéf české diplomacie a současný europoslanec Alexandr Vondra (ODS). V4 by kvůli němu rozhodně nezatratil. „Když jsme měli spor s Rakouskem o Temelín, taky jsme kvůli tomu nelámali hůl nad EU,“ upozornil Vondra.
Pád Visegrádu by byl chybou i podle Dostála. Připustil nicméně, že shod čtyři partneři dosahují čím dál méně. „Středoevropský prostor nebyl nikdy příkladem skvělé spolupráce. Dnes ale máme se všemi sousedy dobré vztahy, což kdysi vůbec nebylo. To je onen benefit Visegrádu. Ze střední Evropy nikdy neutečeme, opuštěním Visegrádu lepší rozhodně nebudeme, jak si možná myslí jeho kritici. Na druhou stranu ho ale nesmíme příliš nadhodnocovat, jak dělá současná vládní garnitura,“ dodal.
Další kolo rozhovorů o dolu absolvovali včera ministři životního prostředí obou zemí. Celodenní jednání žádný výsledek nepřineslo.
