Pro Ondráčkovo vydání hlasovalo 47 ze 168 přítomných poslanců, nutných bylo nejméně 85 hlasů. Proti vydání bylo 80 poslanců. Souhlas s Ondráčkovým stíháním nepodpořili zejména poslanci ANO, ČSSD, SPD a KSČM, ale také i většina občanských demokratů. Ondráček hlasoval pro své vydání.
  |
„Jeho nevydání znamená, že poslanci požívají zvláštního privilegia, v tomto případě privilegia lživě obviňovat normální občany beztrestně,“ sdělil Horáček. Nejen jeho důvěru v Českou republiku jako právní stát to neposílilo, dodal.
Horáček podal na Ondráčka trestní oznámení začátkem letošního roku kvůli tomu, že ho nařkl ze spolupráce s bývalou komunistickou Státní bezpečností (StB) a označil ho za veksláka. „Horáček je podle dostupných informací bývalý vekslák a spolupracovník StB s krycím jménem Sázkař. Takový člověk je mi ukradený. Jeho výlevy moudrostí nevyhledávám, ale dostávají se ke mně a pak na některé reaguji,“ uvedl Ondráček v prosinci v rozhovoru pro server eurozpravy.cz. Horáček jakoukoli spolupráci s StB popřel. Policie sice později vyšetřování odložila, státní zastupitelství jí však případ vrátilo.
Komunista Ondráček dostal medaili od svazu bojovníků za svobodu. Vede ho bývalý člen KSČ |
Ondráček v úvodu sněmovní diskuse řekl, že původně zvažoval přijít v poutech a s páskou na ústech. Pouta ale prý půjčil kamarádce a s páskou by se mu špatně mluvilo. „O to tady jde, abych mlčel,“ řekl. Poukazoval mimo jiné na to, že policie mu v podstatě klade za vinu, že Horáček nebyl zvolen prezidentem.
Informaci, že má být kriminalizován, ale Ondráček, jak uvedl, dostal už dřív. Mluvil v této souvislosti o svém návrhu na zavedení trestnosti hanobení prezidenta, který, jak řekl, vyvolal silnou odezvu u „pražské kavárny“. „Je to vaše volba, jak budete hlasovat,“ řekl poslancům. V projevu se opřel do novinářů, které označil za „mediální žumpu“.
Ondráčka se důrazně zastal předseda SPD Tomio Okamura, který označil Horáčka za lháře, podvodníka a manipulátora, který uráží voliče SPD. Naopak klub Starostů a nezávislých podle Jana Farského (STAN) vyhodnotil, že na Ondráčkova slova se poslanecká imunita nevztahuje. I poslanci by měli podle něho nést za své činy odpovědnost jako ostatní občané. Podle Lukáše Bartoně (Piráti) se v tomto případě nejedná o svobodu slova, ale o pravdu, nebo lež. Nevydání Ondráčka ke stíhání by znamenalo, že, jakýkoli poslanec může říkat lži o ostatních politicích, podotkl.
Předseda poslanců KSČM Pavel Kováčik vnímá Ondráčkova vyjádření na Horáčkovu adresu jako jeho obranu před kritikou, která se na poslance snesla v souvislosti s jeho někdejší kandidaturou do čela sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů. Horáček proti Ondráčkovi, který v roce 1989 zasahoval jako příslušník pohotovostního pluku při protirežimních demonstracích, tehdy brojil, byl podle něho „přímým aktérem represí, uplatňovaných v zájmu totalitní moci a okupantů naší vlasti“.
Většina členů výboru se při projednávání policejní žádosti o Ondráčkovo vydání přiklonila ke stanovisku Ústavního soudu, podle kterého musí politicky exponované osoby snést větší veřejný tlak. Řadí k nim i Horáčka, který se v té době ucházel o funkci hlavy státu. Mezi poslanci často zazníval také názor, že Horáček měl záležitost řešit civilní žalobou, nikoli trestní cestou.
Středeční verdikt Sněmovny neznamená, že případ úplně končí. Policisté by mohli Ondráčka obvinit potom, co přestane být politikem chráněným imunitou.
Přehled zákonodárců, jejichž vydání Sněmovna odmítla
|
