Všechna tato povolání vykonává osmadvacetiletý Jan Kubáček. Navíc se stále častěji objevuje i v médiích.
Do kavárny Cafeidoskop se doslova přiřítil, přesto se usmíval a brzy velmi otevřeně odpovídal na otázky. Možná i díky tomuto přístupu se úspěšně zabydluje v českých médiích. Nejednou už seděl v křesle u Václava Moravce a jeho příspěvky je často možné číst, slyšet i vidět. Co je to ale za povolání, být politolog? Co znamená tvořit analýzy pro důležité lidi, aby věděli, co si mají myslet o naší i zahraniční scéně, neřkuli se na jejich základě rozhodovat v politice nebo byznysu?
* LN Jak jste přišel na to, že se stanete politologem? Jste původně dítě z lékařské rodiny...
Politologii mám rád z toho důvodu, že je jiná, má obrovský potenciál a stále se vyvíjí. V podstatě ten obor pořád budujeme. Vždycky mě bavila, stejně jako společnost a psychologie. Zejména způsob, jakým ovlivňuje veřejné mínění. Hledal jsem exotiku, nový obor, který se tady stále ještě vykolíkovává a upřesňuje. A to, že jsou moji rodiče lékaři, je fakt. Jsou moc dobří a já bych nemohl být lepší (směje se). Ovlivnili mě ve vnímání priorit, což je pro mě zdraví a soudržnost rodiny, vše ostatní je jen příjemný doplněk.
* LN Podařilo se vám rychle se dostat do médií. Jak jste to udělal?
Náhodou. Zkusil jsem - a dělám to stále - zamyslet se, přinést kůži na trh a doufat, že to dopadne. Dal jsem trochu jiný komentář, udělal jsem trochu jinou analýzu než ostatní. A následně mě začala média zvát na rozbory, analýzy, krátké komentáře. Jak to objeví jedno médium, nabalují se jiná - a tak to pokračuje. Zájem tu je, ale naštěstí rozumný.
* LN Někteří politologové vystupující v českých médiích působí spíše jako akademici, kteří se příliš nesetkávají s realitou, a jejich soudy nemají oporu v politické realitě. Jak to řešíte vy? A jak řešíte kontakt s politiky?
Je pravda, že mám spoustu kolegů, kteří zůstali na půdě akademických zkušeností a jsou znalci svého oboru. Já osobně politiky beze sporu potkávám. Setkávám se s nimi jako lékař s pacienty, kteří volají po diagnóze. Neradím jim a jsem vůči nim přísný. Myslím, že dokud to tak bude, budu svou práci dělat rozumně. Politolog by totiž neměl být sympatizant. Já píšu analýzu a občan ji má možnost buď přijmout, nebo odmítnout. V tom případě ale chci, aby lidé věděli, že mají nadávat Kubáčkovi, ne politologům.
* LN Jaké informace sledujete a podle čeho se v analýzách řídíte?
Člověk má hodně dávat na intuici, má analyzovat reálnou zkušenost. Tady hodně pomáhá sociologická i psychologická zkušenost. Zkoušet odhadnout, jak se lidi budou chovat, jaké mají zájmy, jak bude vypadat realita příštích dní, je to hodně o praxi a hlavně o otevřeném přístupu. Nesnažím se vše vyčíst z odborných knih, vycházím z denního tisku a z jiných analýz. Čtu noviny a nabízím lidem, kteří neznají souvislosti, vysvětlení podle dostupných informací. Kdybych četl jen specializované publikace, nikdy bych nemohl psát o běžném dění a následně by to ani nemohli číst běžní lidé. Snažím se tedy vycházet z informací, které má každý, jen k tomu připojuji svou znalost, zkušenost a souvislosti.
* LN Kde jste získával praktické zkušenosti?
Nejdřív jsem dělal lektora, kterého stále dělám, potom jsem začal publikovat nějaké odborné studie na přípravné kurzy a pak jsem začal nabírat zkušenosti i přes Senát, sněmovnu a Evropský parlament, takže jsem to propojoval v několika směrech.
* LN A co jste dělal v Evropském parlamentu?
Tam jsem rok a půl stážoval. Prošel jsem několika odvětvími Evropského parlamentu, v rámci PR a politologie. Dělal jsem tam i odborné analýzy. Díky tomu jsem také následně pracoval na popularizaci evropského parlamentu u nás.
* LN To všechno jste dělal už v průběhu svého studia na vysoké škole?
Patřím mezi ty, kteří instituce oslovují. Takže v průběhu školy jsem působil jako lektor a snažil jsem se při tom zužitkovat své teoretické znalosti, abych nezblbnul z praxe (směje se).
* LN Dnes také sám učíte, mimo jiné mediální komunikaci. Působíte v soukromém sektoru. Školíte také politiky?
Politiky neškolím, to by bylo proti mému přesvědčení. Mými klienty jsou reprezentanti různých společností, mediální stratégové, zástupce veřejných institucí, tiskoví mluvčí atd. Zabývám se měkkými dovednostmi: jak se prezentovat, jak komunikovat. Jinak také připravuji studenty na vysoké školy, kde také působím, učím i na vyšší odborné škole.
* LN Která z vašich pracovních aktivit vás nejvíc baví?
Mám rád, když je mé povolání pestré. Z toho důvodu mě asi nejvíc baví učit. Studenti mi rozšiřují obzory, dávají inspiraci a zajímavé názory, Navíc mě udržují neustále ve střehu, jsou velmi kritičtí a to je správně.
* LN Co politologie?
Ta je hned na druhém místě. Je nutné, aby byl tento obor respektovaný, protože politika je práce jako každá jiná. Má své úspěšné a neúspěšné, i lidi, kteří toto řemeslo využívají k vlastnímu profitu. Chci tu politiku představit, aby si lidé uvědomovali, jaká je politika a jaká je skutečnost. Být analytikem mě baví, protože to povolání je jako strategická hra. Něco zkusíte a dáváte všanc své jméno. Je možné, že to nevyjde - a v tom je adrenalin.
* LN Jak byste tedy nazval souhrnně to, co děláte?
Jsem asi kultivovaný popularizátor politologického oboru. Na jedné straně se věnuji veřejnosti a vedle toho i politikům. Snažím se být průvodce po české a zahraniční realitě.
***
Jan Kubáček: Víkendy patří rodině Narodil se v roce 1981 v Jablonci nad Nisou. Po gymnáziu vystudoval politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byl předsedou politologického sdružení POLIS (Politologické uskupení studentů politických věd). Dnes je politickým analytikem Senátu parlamentu České republiky, působí jako projektový manažer Asociace pro komunikaci ve veřejném sektoru. Spolupracuje s veřejnými i privátními médii a přednáší na FSV UK - Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, učí na Vyšší odborné škole publicistiky a ve Škole mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Mimo to je lektorem v několika vzdělávacích agenturách, pro které vydává i odborné publikace. Je autorem několika popularizačních knih a za svou dosavadní kariéru napsal více než sto článků a odborných komentářů. Předmětem jeho zájmu je politická komunikace, psychologie politiky, politické strategie, politický management a autoritativní režimy. Relaxuje na horách jako turista, běžkař, lyžař a cyklista. Běžný den v životě Jana Kubáčka V pracovní den vstávám v sedm hodin. Než odejdu z domu, projdu si denní tisk, agenturní zprávy a vlastně napříč celý internet, během toho se nasnídám. Následně odcházím do kanceláře či do jedné ze škol, kde učím. Mám pestrý program, takže celý den většinou nestrávím na jednom místě a hodně přejíždím přes Prahu. Kolem dvanácté hodiny se většinou pokusím o nějaký oběd a následně píšu, jsem v kanceláři, na školení, v nějakém médiu, na schůzce či opět někde ve škole. Můj kancelářský čas, nebo spíš pracovní čas v centru města, končí kolem šesté sedmé hodiny večerní. Doma potom dodělávám resty, čtu knihy a snažím se trochu věnovat rodině. Je pro mě důležité, abych všechnu práci stihl přes pracovní týden, protože víkendy opravdu patřím rodině. bas
