Život v Číně se pomalu vrací k normálu. Peking zahltily miliony aut, slunce zakryla smogová deka a Číňané po celé zemi pracují do sedření kůže, aby se měli lépe. Lidé nezažívají ani postolympijský splín, neb prázdný prostor vyplnilo dobytí vesmíru domácími kosmonauty, což tu do úmoru vysílají všechny televizní kanály. Pokud Číňané v souvislosti s olympiádou něco postrádají, pak je to právě čistší vzduch.
K jedné změně, zdá se, ale přece jen došlo, a to na síti. Některé webové stránky, které čínský režim cenzuruje a zpřístupnil je na základě mezinárodního tlaku jen kvůli olympiádě, zůstaly přístupné. Podle zkušených šmejdilů po webu nebylo například možné dostat se na wikipedii, a to na jakoukoli jazykovou mutaci. Místo elektronické encyklopedie se vždycky objevilo jen známé „stránka nebyla nalezena“.
Jednoduchý test z internetové kavárny v Pekingu v neděli potvrdil funkčnost anglické verze a mladá Číňanka Liu vedle u počítače otevřela Wikipedii i z čínského Googlu. Podobné to prý bylo se stránkou organizace Amnesty International: dříve nešla otevřít, teď ale šla.
Dál nepřístupné zůstávají „klasiky“: www.tibet.com, freetibet. cz, freedom of speech in China/ svoboda slova v Číně, případně antirevolution/kontrarevoluce. K tomu všemu Google, který se upsal spolupráci s čínskými komunisty, nepustí, natož pak lokální vyhledávač.
Systém má nicméně díry. Zatímco není možné otevřít jakoukoli adresu obsahující slovo Tibet a i Youtube při požadavku „Tibet“ hlásí chybu, přes uvolněnou wikipedii se lze na Youtube dostat a podívat se rovnou na syrové video ze zásahu čínské policie proti mnichům ve Lhase. „Stejně tak je pořád cenzurovaná stránka čínské pobočky organizace Human Rights Watch, ale dá se na ni proklikat téměř přes jakoukoli evropskou doménu – třeba přes web Evropské unie,“ sděluje později ověřený fakt Lincoln, Číňan pocházející z Pekingu, jehož otec byl obdivovatelem bývalého amerického prezidenta a odtud jeho anglické jméno.
Podle Lincolna a dalších mladých Číňanů, kteří zblízka sledují politický život ve své zemi, mají na první pohled nelogické díry v neprodyšném informačním poklopu nad Čínou logiku. „Lidi, kterým chybí přístup k informacím a při jejich totální blokádě by se mohli začít bouřit, režim takhle po kapkách zásobuje. Popouští se tím papiňák,“ tvrdí Lincoln.
Strach, že by hrnec přece jen bouchl, čínští komunisté zjevně mít nemusejí: jen zlomek lidí v miliardovém státě pracuje s internetem, ještě méně z nich ovládá nějakou cizí řeč a v čínsky psaném informačním poklopu díry, samozřejmě, nejsou.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, zpravodajka LN
