Když Andrea Kosařová zveřejnila na stránkách společnosti Scio informaci, že shání školy, které by se byly ochotné spolupodílet na přípravě a zkoušení nové deskové hry zaměřené na environmentální problematiku, obdržela velmi brzy na pět set kladných odpovědí.
Nabídka hry, která vznikla v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, se trefila přesně do oblasti, v níž je atraktivních výukových materiálů nedostatek. Tak se zrodila Ekopolis, hra, která má děti přimět nejen o problematice životního prostředí ve školní lavici jednou týdně přemýšlet, ale především dívat se kolem sebe a všímat si souvislostí.
Děti dnes třídí odpad, sbírají starý papír a vyhazují prázdné monočlánky do kontejnerů mnohdy samozřejměji než jejich rodiče. V řadě škol fungují ekologické týmy, které hlídají spotřebu energií, kontrolují zbytečné svícení nebo úniky tepla.
Environmentální výchova si však neklade za cíl naučit děti „jen“ neplýtvat a přírodu chránit, ale především zodpovědně s ní zacházet. Můžete vymýtit všechny továrny ze svého okolí, ale kde potom vyrobíte oblečení, auta nebo léky? Chcete znát nejlepší řešení, jak to všechno udělat? Žádné spolehlivé není, nicméně je dobré začít u sebe, chovat se k přírodě vždy zodpovědně... Když bude podobná moudra odříkávat učitel od katedry, polovina žáků brzy usne. Lepší je si to rovnou zahrát.
Nejde o to, být zelený, ale vyvážený Ekopolis je hra určená pro žáky 5. až 9. tříd a také studenty víceletých gymnázií. Hraje se ve třech až šesti hráčích, herní plán má podobu rozsáhlé zelené louky, kterou protéká potok s rybníkem. Úkolem každého hráče je pomocí hracích karet postavit město, v němž dokáže co nejlépe skloubit ekologická, ekonomická a sociální hlediska.
Jinými slovy: kromě míst pro život, tedy sídlišť, domů, kulturních a zdravotnických zařízení, škol a obchodů, a kromě přírodních aglomerací, jako jsou parky, hřiště, obory, rybníky, koupaliště, sady nebo vinice, zde musí být i industriální zařízení - automobilky, továrny, velkochovy, elektrárny nebo velkosklady.
Děti mají k dispozici určitý počet hracích karet, které postupně přikládají na plochu a budují svá města. Karty jsou barevně odlišené a ve hře jde o to, aby bylo při stavbě města použito vyváženého počtu červených (industriálních), zelených (přírodních) a modrých (urbanistických) karet. Samozřejmě platí, že čím je rozumnější poměr, tím vyšší je pravděpodobnost výhry.
Karty se dobírají v průběhu hry, hráči je ale mohou naslepo vyměnit všechny, třeba pokud by jim situace ve hře dovolovala pouze takový krok, který se jim příčí. Reagují tak na okolnosti, které nastávají - podobně jako se mění sama příroda.
Tento model je určen zejména menším dětem, u starších hráčů se hra obohacuje o princip akce a reakce, daný právě zahranou kartou. Podle jejího typu (barvy) si hráči navíc losují určitou událost. Ta přináší, nebo ubírá body a mění bodové skóre. Stavíš industriální zónu? Možná je ti to proti srsti, ale tahle karta ti může přinést událost jako „expo“, „uspořádání hudebního festivalu“ nebo „roční prémii“, a tvoje bodové ohodnocení se rázem navýší. Stejně tak tě ale může postihnout například „smog“ nebo „prasklé potrubí“.
Karty jsou ve hře promyšleně provázané, takže když například udeří nezaměstnanost, přichází o body každý hráč, který má více modrých, urbanistických karet než červených, industriálních. Když stavíte lidem domy a obchody, musíte prostě přemýšlet i o tom, kde budou pracovat. Stejně tak ztratíte body, když máte v menšině karty zelené a udeří vlna veder. Ale ani modré zóny nejsou špatné - za zavedení moderní MHD nebo úsporného osvětlení máte body právě díky umístění urbanistických modrých zón.
A skládku už jste viděli?
„Ekopolis není jen hra, je to didaktická pomůcka,“ říká Andrea Kosařová. Při jejím hraní se počítá s účastí pedagoga a s jeho aktivním vstupem. Všechny použité termíny a karty je třeba během hry vysvětlit, zejména těm menším. To se týká nejen staveb, ale i událostí - na jižní Moravě budou určitě znát vinice, ale osobní smogovou zkušenost mít nejspíš nebudou.
„Ve vývojovém týmu spolupracovali metodici her společně s environmentalisty. Právě na jejich popud jsme přidali ještě figurky záchrany ohroženého druhu nebo zamoření oblasti, které hru ozvláštní starším hráčům. Z podnětu učitelů zase přibyl do hry dramatický prvek - kategorie událostí, které hodnotu karet proměňují,“ popisuje přípravy hry hlavní metodik týmu Kryštof Kozák.
Aby hra děti bavila, musí být svižná a čitelná. „Velkou výhodou je, že hráči hned vidí důsledky svého chování. Jak budou do Ekopolisu pronikat, naučí se plánovat, vidět za horizont událostí. Současně si mohou všechno osahat a vyzkoušet. Hra by měla zároveň otevřít kreativní prostor - učitel může říct: Něco vám tam chybí, nakreslete si to,“ říká Kozák.
Ekopolis se bude školám nabízet v uceleném setu, který bude kromě hry samé obsahovat i metodické pomůcky a návody, jak s dětmi pracovat. Ačkoli celý projekt vyjde na více než 17 milionů korun, pro školy zůstává Ekopolis zdarma, jen se o něj musí včas přihlásit. „Díky dotaci, kterou jsme na projekt získali z Evropského strukturálního fondu, máme prostředky i na to, abychom učiteli-koordinátorovi Ekopolisu na škole zaplatili úvodní školení a poskytli další podporu, například podklady pro související školní projekty, e-learning pravidel a principů hry a podobně,“ dodává Kozák. Kdo zná Osadníky z Katanu, bude za chvíli „doma“ První testování hry „na dětech“ proběhlo letos v červnu a jeho cílem bylo především vyzkoušet, jestli hra bude děti bavit, jak rychle ji pochopí a zorientují se v ní, zda je hra dostatečně dynamická a dobře rozplánovaná tak, aby se dala zahrát za jednu vyučovací hodinu, ale třeba i jestli má dostatečně poutavou grafiku.
Mise byla úspěšná. Děti, které mají zkušenost s bestsellery deskových her typu Osadníci z Katanu, Agricola nebo Carcassonne, hru ovládly rychle. „Jen jim dost dělalo problémy sčítání kladných a záporných čísel. Když si ale nevěděly rady, na bodovacím poli si to s figurkou prostě odchodily - dopředu a dozadu. Třeba to díky tomu pochopí,“ usmívá se Andrea Kosařová.
V říjnu vyrazí realizační tým Ekopolisu na druhý testovací okruh přímo do škol. Jde v podstatě o zátěžový test, který má ověřit, zda jsou karty dostatečně odolné dětskému zacházení, písmo čitelné a grafika přehledná. Ostrá verze by měla být hotova nejpozději v únoru příštího roku. Ještě tento školní rok tak budou děti v rámci environmentální výchovy Ekopolis hrát.
Při zkoumání, co všechno může hráče při budování města postihnout, se člověk docela dobře baví. Tak třeba karta „problémy s úřady“ říká - ihned odhoď všechny stavby z ruky a vezmi si nové. Ještě lepší jsou „volby“. Když přijdou, musí všichni hráči odhodit své hrací karty a namátkově vzít jiné. „Konkurenční boj“ zase znamená vytáhni jednomu hráči náhodnou stavbu z ruky a odhoď ji ze hry.
A co „zasedání městské rady“? Každý hráč ihned vybere jednu stavbu ze své ruky a všichni současně je pošlou hráči po pravici. S tím vysvětlováním to nebudou mít učitelé úplně lehké...
***
EKOPOLIS ONLINE Kromě samotné deskové hry bude Ekopolis mít i vlastní internetový portál. Na něm budou nejen představeny pedagogicky návazné projekty a například i e-learningová verze výuky hry, ale také možnost zúčastnit se mapování krajiny v okolí. V návaznosti na Google Maps tak budou děti moci samy, v zájmové skupině nebo dohromady s učitelem mapovat a popisovat zajímavá místa a stavby blízko svého domova, stejné záznamy si ale budou moci vést třeba i během výletů. Spojí tak pohyb venku a poznávání okolí, protože musí místa osobně navštívit, popsat, nafotit, nakreslit a pak prokázat počítačovou gramotnost: uložit soubory, upravit fotografie, naskenovat obrázky. Tím vznikne jedinečná mapa. Hra by měla především děti přimět k tomu, aby se začaly více dívat kolem sebe. Podobně jako se to stalo tvůrcům týmu. Spolupráce na internetovém Ekopolisu přitom není nutně podmíněna žádným oficiálním připojením školy, to znamená, že i tam, kde hra nebude mít žádný velký hromadný ohlas, se mohou Ekopolisu online účastnit i jednotliví nadšenci samostatně. Více informací na www.ekopolis.cz. lnk
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN