ANALÝZA
Obviňování, diplomatický rozruch, zveřejněné portréty útočníků – to vše se dalo čekat. Pro Izrael je ale důležitější výsledek: likvidace důležitého předáka hnutí Hamás. Ať už za útokem stála izraelská rozvědka, či nikoliv. DUBAJ/PRAHA Byl to Mossad, nebo to jenom na Mossad vypadá?
Včera kolem deváté hodiny večerní uplynul přesně měsíc, co byl nákupčí zbraní palestinského militantního hnutí Hamás jménem Mahmúd Mabhúh zavražděn ve svém hotelovém pokoji v Dubaji. A celou tu dobu čeká na odpověď otázka, zda za pečlivě připravenou akcí opravdu stála izraelská tajná služba Mossad. To neméně důležité – komu a jak jeho likvidace prospěla – ale už zodpovězeno bylo.
„Těžko se tato operace dá nazývat neúspěchem. Její cíl byl splněn,“ konstatoval včera ve svém komentáři izraelský deník Haarec. „Posloužilo to izraelským národním zájmům,“ komentoval to pak pro LN bezpečnostní expert tohoto listu Josi Melman. Ten ovšem dodal, že to mohla být i společná akce více tajných služeb.
A byť i další izraelská média spíše než o tom, že to byl Mossad, s určitou dávkou opatrnosti píší, že to na tuto tajnou službu „vypadá“, o významu akce pro židovský stát svědčí především důležitost zlikvidovaného předáka Hamásu.
Z automechanika „bratrem“ Informace o Mabhúhovi se objevují postupně den po dni, už nyní lze ale říct, že šlo o „velkou rybu“. Nebyl sice mezi mediálně propíranými předáky Hamásu, s hnutím byl ovšem úzce spjat již od jeho prvopočátků v 80. letech. V poslední době plnil roli nákupčího zbraní, sháněl měl mimo jiné od rakety od Íránců, kterými pak bojovníci Hamásu ostřelují izraelská města.
Ostatně zajištění nových dodávek zbraní bylo údajně i cílem jeho (nedokončené) míse: Dubaj byla podle izraelských médií jen přestupní stanicí na cestě do Súdánu, kam jel právě pro zbraně. Důvodů pro jeho likvidaci měli ovšem Izraelci ještě víc.
Mabhúh se podle dostupných údajů narodil v únoru roku 1960 v uprchlickém táboře Džabalja v pásmu Gazy (zemřel tedy zhruba měsíc před svými 50. narozeninami...). Byl jedním z čtrnácti dětí, jak ale agentuře AP řekl jeho bratr Fajík: „Byli jsme velká rodina, ale nebyli jsme chudí.“
Vyučil se automechanikem a ve volných chvílích posiloval – v Gaze prý vyhrál závody ve vzpírání. Postupně ale v sobě objevil ještě jednu zálibu, která se mu nakonec stala i osudnou: zápal pro džihád či přesněji ozbrojený boj ve jménu islámu. Již jako mladík se přidal k fundamentalistickému Muslimskému bratrstvu a v 80. letech se připojil k jeho palestinskému klonu – nově vznikajícímu militantnímu hnutí Hamás. To měl již za sebou i první konfrontaci s izraelskými úřady: strávil rok ve vězení za nezákonné nošení zbraně, údajně kalašnikova. V této době se už zároveň znal i s „duchovním otcem“ a dlouholetým vůdcem Hamásu šajchem Ahmadem Jasínem ( Jasín byl zabit Izraelci po cíleném náletu v roce 2004).
V roce 1989 pak přibyla na Mabhúhově izraelském účtu další položka, která jej učinila jedním z hlavních terčů na likvidačním seznamu posledních let. Byla to účast na únosu a zavraždění dvou izraelských vojáků pobývajících na „opušťáku“. Tělo druhého z nich – kapitána Ilana Saadona – bylo nalezeno až o sedm později zahrabané pod nově vystavěnou silnicí u Tel Avivu.
Do hledáčku Izraelců se Mabhúh dostal za tu dobu již několikrát. Jednou dokonce izraelští vojáci – část z nich v civilu – přepadli jeho dům v Gaze, Mabhúhovi se ale podařilo utéct. Od té doby ale pobýval hlavně v zahraničí, a pokud dal rozhovor médiím, tak údajně žádal, aby nebyla vidět jeho tvář. „Byl jakýmsi VIP v teroristické organizaci Hamás,“ řekl britskému listu The Independent bývalý poradce izraelského premiéra Ejtan Haber. Podle něj byl Mabhúh v hledáčku Izraelců „léta“.
Jak ničivé reakce?
Cílená likvidace předáků organizací spjatých s terorismem je součástí izraelské strategie. Kromě výše zmíněného odstranění šajcha Jasína to bylo v poslední době především zlikvidování teroristy Imáda Mugníji spjatého s libanonským Hizballáhem či neúspěšný atentát na současného předáka Hamásu Chálida Mišála v roce 1997.
Nyní vše závistí na tom, jak silné budou reakce na Mabhúhovu likvidaci. „Povinná“ diplomatická zloba přicházející z Británie a dalších zemí, jejichž pasy byly zneužity, zřejmě brzy pomine.
A co udělají palestinští ozbrojenci? Obsazení Mabhúhovy pozice zřejmě nějakou dobu potrvá, neboť vybudování spolehlivých kontaktů pro přísun zbraní není otázkou několika dní. V krátkodobém horizontu lze ale čekat snahu Hamásu dát o sobě vědět nějakým spektakulárním pumovým útokem.
