Dvougenerační rodina, která bydlela v bytě 3+1, pracovala na směny celý svůj život - díky tomu se doma vždycky vystřídali. Pak ale přišlo hromadné propouštění, které je neušetřilo. Arodině začal být jejich domov těsný. Museli si najít větší dům.
Pořekadlo „ranní ptáče dál doskáče“ považovali ve východních Čechách za zbytečně minimalistické. Díky textilnímu průmyslu, který si žádal pracovat ve dne v noci, se z celého kraje stala země nespavců. Představa, kam by to ptáče mohlo doskákat, kdyby nečekalo až na rozbřesk a na pochod se vydalo už v nočních hodinách, nevzrušuje jenom „projektanty“ pětiletek, ale i dnešní zaměstnavatele a workholiky. Ale pozor!
Ranní ptáčata vlastní metabolismus brzdí, aby se nestali nočními můrami. Psychofyzická aktivita člověka má v podstatě sinusový průběh. Křivka kolem 6. hodiny ranní stoupá vzhůru a vrcholí kolem 14. hodiny. Pak klesá a začne stoupat kolem 15. hodiny. Vzestupný trend končí kolem 22. hodiny a aktivita začne klesat k 6. hodině.
„Tento cyklus nazýváme cyrkadiální rytmicita. Noční směna spadá do úseku, kdy je člověk v útlumu. Aby byl aktivní, musí vynaložit více energie,“ vysvětluje psycholog Luděk Kazda, kde pramení hlavní důvod nočních nesnází.
Křivku máme zakořeněnou díky tomu, že v režimu „ve dne pracovat, v noci spát“ fungujeme už po generace.
Skřivani a sovy Jak už to u lidí bývá, zákony nefungují nikdy na sto procent, a tak mezi námi žijí i jedinci, kteří se od křivky psychofyzické aktivity odlišují. Lidé se dělí na takzvané skřivany, tedy jedince, kteří jsou aktivnější ráno, a sovy. Tito lidé se zase cítí lépe v noci.
To, že někdo z nás je sova a jiný skřivan, máme částečně vrozené, ale přesto se dá na sobě nehledě na genetiku pracovat. „Je to stejné jako s choleriky, ti také nemůžou něco rozkopat a pak se omluvit, že jsou choleričtí, musí se naučit pracovat se sebou,“ poukazuje na možnost přizpůsobit se na dané podmínky psycholožka Alena Sehnalová.
To, že si člověk může na práci přes noc a směnování zvyknout a sžít se s ní, dokazují i zmíněné východní Čechy. Zaměstnanci textilek pracovali na směny a nepovažovali to za nic mimořádného. Ale tomu stavu pomohlo chápavé okolí, které se tomuto životnímu stylu podřídilo, čímž se život na směny výrazně usnadnil. Bylo například naprosto běžné, že jeden týden ukládaly děti maminky a druhý tátové. Vstříc vycházely i veškeré výchovné instituce jako jesle, mateřské školky a družiny. Pro tatínky, kteří si nevěděli rady s domácími úkoly svých ratolestí, existovala možnost odpolední pomoci dětem s úkoly, kterou zprostředkovávaly školy.
„Styl zaměstnání zvládneme, pokud máme danou práci rádi, rádi do ní chodíme, těšíme se na lidi, se kterými pracujeme,“ tvrdí Sehnalová. Pokud nastane tato ideální situace, kdy nás práce baví a okolí chápe, jsme schopni podřídit se řádu, který odporuje naší nátuře, a pracovat na směny bez výraznější újmy.
Osobní změna času a následky Jinak je zátěž na organismus větší než u pravidelných denních směn. Zvyšuje se podráždění, hůře se odpočívá, jsme náchylnější k virózám a celkově se necítíme dobře. Podle některých studií lidé pracující na směny a v noci jsou náchylnější k depresím a statisticky mají větší sklon k sebevraždám.
Lékaři se shodují, že spánek přes den není tak kvalitní jako spánek přes noc. Tento poznatek je zatím ve stadiu zkoumání a je ještě příliš brzo na zveřejnění nějakých konkrétních závěrů, proč tomu tak je. Nekvalitní a nedostatečný spánek může - pokud jím trpíme delší dobu - vést ke kardiovaskulárním a metabolickým poruchám.
„Největší zátěž asi noční pracovní režim přináší do rodiny s malými dětmi,“ říká Alena Sehnalová. Tam by psycholožka tento typ práce doporučovala pouze tehdy, jestliže skutečně funguje dělba práce a oba partneři se podílejí na péči o rodinu a rovnoměrně zajišťují její chod.
Mladí lidé se vyrovnávají s takovými změnami obvykle lépe. U starších zase hraje roli návyk a stereotyp, na který si zvykl organismus. Pokud jsou tedy zvyklí na noční směny po celý život, problém s nimi nemají. V opačném případě je to pro ně zničující.
Paralelu můžeme najít ve zvládání změny času z letního na zimní a naopak. Někomu to nevadí, někdo si zvykne, někomu to vadí velmi a nevyrovná se s tím. V tomto případě jde o dobrý indikátor.
Pokračování na straně III
Dokončení ze strany I
Podle toho, jak změnu času zvládáme, bychom měli i zvažovat, zda sneseme zátěž práce na směny. Pokud už se pro noční směny rozhodneme, je velmi důležitý odpočinek a pravidelný režim relaxace organismu. Někdo vydrží nespat déle, někdo ne. Podle toho přizpůsobujeme odpočinek. Zatemněná okna, klid a ticho Určitě je nutné zajistit prostředí tak, aby byl odpočinek co nejkvalitnější. Psychologové navrhují místnost k spánku přes den přetvořit tak, aby co nejvíce odpovídala nočním podmínkám, kdy dokážeme tvrdě spát. To znamená hlavně zatemnit okna a vyžádat si klid a ticho. Člověk se totiž potřebuje pořádně vyspat, ne jen pospávat. Pak je totiž regenerace účinnější. „Dopad na zdravotní stav jedince se dá předpokládat, zvlášť když s prací v noci není smířen,“ potvrzuje možný výskyt problémů psychického i fyzického rázu psycholog Luděk Kazda.
Pro mladé nebo poučené Lidé, kteří pracují v noci, trpí narušením svého psychofyzického cyklu a větším výdejem energie, která ještě může zvyšovat únavu a snižuje koncentraci pozornosti. Nedostatek energie a pozornosti se odráží i v sociálních vztazích a zejména v rodinném životě.
Proto práci na směny přijímají hlavně lidé, kteří jsou mladí a ještě si s partnerem nezaložili rodinu, nebo lidé z rodin, kde má noční práce tradice a oni dobře vědí, co je čeká.
***
Co říká zákoník práce
1) Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Pokud to není z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, vychází se z pětidenního pracovního týdne. 2) Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracující v noci byl vyšetřen lékařem před zařazením na noční práci, pravidelně podle potřeby a pokud o to zaměstnanec požádá. Tuto zdravotní péči musí uhradit zaměstnavatel. 3) Zaměstnavatel je povinen zajišťovat pro pracující v noci přiměřené občerstvení. 4) Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.
