Práva jsou z definice zranitelnější než jiné obory, neboť spousta rodičů si přeje, aby jejich potomci hodně vydělávali, uvažuje profesor Libor Pátý. A obecná poptávka po titulech vede k úpadku vysokého školství.
* LN Zneklidňuje vás jako člověka, který schválil založení Západočeské univerzity v Plzni, dění na tamní právnické fakultě?
Zneklidňuje je slabé slovo. Mě to zraňuje. Nejen proto, že mám k Plzni osobní vztah, ale taky kvůli tomu, co taková aféra znamená pro naše vysoké školství. Já jsem s českým vysokým školstvím spjatý celý život, bytostně. A přijde-li nějaký ziskuchtivec, který začne ničit celé to historické úsilí krkonošským učitelem Věnceslavem Metelkou počínaje, o Komenském ani nemluvě... Hrůza.
* LN Delší dobu už se spekulovalo, že se v České republice s vysokoškolskými tituly kšeftuje. A Plzeň dává hmatatelný důkaz.
Teď jste to ovšem velmi vyostřil. Ale jakmile se jednou nastoupí ve společnosti ta neblahá cesta zisku třeba za cenu podvodů, tak se to v nějaké chvíli musí promítnout i do vysokého školství. Víte, já bych nechtěl být v Kindlově kůži. Přece Milanu Kindlovi (bývalý proděkan Fakulty právnické ZČU v Plzni – pozn. red.) musí být jasné, že předtím možná za to něco získal, teď toho ale mnohem víc a celoživotně prohrál.
* LN Zkuste zavzpomínat na počátky Západočeské univerzity. Měl jste během akreditačního řízení nějaké pochybnosti?
Ne, žádné pochybnosti nebyly. To začalo v roce 1990, brzy po mém nástupu na ministerstvo, kdy za mnou přišli dva pánové z plzeňské elektrotechnické fakulty. Jeden z nich byl slovutný matematik a pozdější rektor Jiří Holenda. Samozřejmě jsem ho dobře znal. I proto jsem jejich snahám založit v Plzni univerzitu vycházel vstříc. Právnická fakulta ovšem vznikla se zpožděním, nepřekotně, byla zpočátku dosti malá. Projednávala to akreditační komise, kam jsem já docházel, a můžu vám říct, že to probíhalo naprosto zodpovědně. Čili ten počátek byl velmi dobrý.
* LN Jak se to v Plzni začalo kazit?
Myslím, že to lze datovat až někdy od roku 2001, kdy se objevovaly první náznaky, že do života univerzity vstupují i zájmy, které dřív byly krajně neobvyklé.
* LN Co tím myslíte?
To byly jenom náznaky, víte? Najednou jsem na Západočeské univerzitě shledával sklony zaměřovat vlastní výzkum na řešení problémů, které mohou být ku prospěchu třeba průmyslu. Mimochodem asi víte, že chystaná změna ve vysokoškolském zákoně míří k tomu, aby se vědecká práce rychle využila v průmyslu. Nic proti spolupráci vědy a průmyslu, některé poznatky staletí ležely ladem. Ve třetím století před Kristem už jeden řecký filosof přišel na to, že je Země kulatá. Naprosto přesvědčivým způsobem. Ten objev nebyl využit. A teprve po Kolumbovi, tedy 1700 let poté, se na to přišlo. Čili je dobře využívat pokroku vědy pokud možno brzo. Ale je škodlivé, když se zvenku vědě ukládá, co má dělat a jak rychle. A přílišné podléhání objednávce z vnějšku můžete vidět i na právnické fakultě.
* LN Neměl by rektor provinilce okamžitě vyhodit z fakulty?
Rektor ale nemůže postupovat tak, jak se mu zachce. Musí postupovat podle řádu, děkana může odvolat jen velmi obtížně. To se dá udělat jen tak, že přesvědčí akademický senát fakulty. Nám včera na radě (rozhovor vznikal ve čtvrtek – pozn. red) rektor říkal, že aby se rychle dobral nějakého řešení, tak mu nezbývalo, než aby děkana a proděkana přesvědčil, aby ze svých funkcí rezignovali sami. Oni to udělali. Ale je pravda, že tím se nejen zjasnila situace, ale oni tím taky přiznali svou vinu. A to je snad ještě vážnější.
* LN Pravděpodobný příští děkan Jiří Pospíšil v Plzni na právech sám studoval. Není ale situace vážná tak, že by měl přijít kat, který na školu nemá žádnou vazbu?
Tady namítám: napravit tak složitý organismus, jakým je vysoká škola, může jen někdo, kdo ji zná a je v ní zakotvený. Navíc Pospíšil má tři roky zkušenost s řízením ministerstva a tím pádem dobré předpoklady.
* LN Vy jste začátkem 90. let nastartoval proces, který vedl ke vzniku pěti nových regionálních univerzit – kromě Plzně ještě v Hradci Králové, Ústí nad Labem, Opavě a Ostravě. Byla ta plzeňská z celé pětice nejhorší?
Ne, právě naopak. Já jsem ji z těch pěti dlouho považoval za nejlepší. V Plzni totiž ty zakládající fakulty existovaly už téměř padesát let. Čili ona se měla o co opírat. Nebudu teď porovnávat třeba plzeňskou univerzitu s ústeckou. Tu jsem znal taky velmi dobře, seděl jsem v její vědecké radě a v roce 1995 jsem tam dokonce neúspěšně kandidoval na rektora. Mě k té kandidatuře pozval kolega fyzik, ale při volební kampani jsem dal najevo, že budu náročný.
* LN Takže nejhorší bylo Ústí?
Nechci zobecňovat. Z Ústí jsou občas slyšet dobré věci. Ale například před třemi lety jsem tu měl studentku, kterou mně poslali právě z Ústí na interview o vysokoškolském zákoně z roku 1990. Studentka mi potom poslala kopii bakalářské práce a – pane redaktore – třicet stran, na každé stránce tři hrubé gramatické chyby. To jsou smutky, které občas člověku regionální univerzity připraví. A přitom těch pět nových univerzit přece dostalo takovou šanci! I když... fakt je, že nebyla vždycky zmařena. V Plzni především Fakulta aplikovaných věd jistě patří k nejlepším ve svém oboru. A vůbec – i dnes, přes tu smutnou věc, která se děla na právnické fakultě, je Plzeň dobrá. Fakulty žijí každá svým způsobem. Fakulta právnická je svým způsobem černá ovce Západočeské univerzity.
* LN Není chyba v tom, že v republice prostě není dost kvalitních učitelů, aby všechny ty po listopadu vzniklé fakulty dokázali pokrýt?
To je správná otázka. Je jasné, že kvůli rychlému pokroku v různých oborech potřebujeme stále více absolventů vysokých škol. Jenže vysoká škola není továrna, která se může zvětšovat tím, že ji zvětšíte materiálně. Za krátkou dobu dnes můžete vybudovat automobilku řekněme v Mladé Boleslavi a vyrábět stejně kvalitní auta, jako vyrábí Volkswagen v Německu. Ale ve škole to tak nejde. Postavíte nové budovy, ale kde pořídíte nové učitele? Já když jsem prvně vkročil na matfyz, fyzika byla strašně postižena Němci. Němci zabili Václava Dolejška, kterého tak tak minula Nobelova cena, nebo vynikajícího teoretického fyzika Františka Závišku. Ale přesto jsme tam měli ještě čtyři významné učitele, kteří nás dalších 15, 20 let vychovávali. Kdyby tam nebyli nebo kdyby tam byl jenom jeden, tak to velmi poznamenalo naši úroveň. Prostě získávat dobré učitele lze jen pozvolna. Dejme tomu, že během jedné generace to číslo dokážete zdvojnásobit. Ale tím pádem během jedné generace i počet absolventů můžete jenom zdvojnásobit. No a co se děje v České republice? Počet studentů se tu zdvojnásobil jenom za posledních deset let. Tak klesá kvalita. A kvantita snižuje tlak na kvalitu.
* LN Nepodílel jste se na tom náhodou taky? Přece hlavním kvantitativním průlomem byl vznik regionálních univerzit, a těm jste dával zelenou vy.
Taková výtka je jistě možná. Ale vznik těch nových univerzit ještě sám o sobě neznamenal velký nárůst počtu studentů. Založení univerzity neznamená, že okamžitě vytváříte nadměrné počty. Rozumíte – my jsme zasadili stromek proto, aby z toho byl po letech strom.
* LN Odkdy ten stromek roste moc rychle?
Víte, že dnes máme v republice kolem sedmdesáti vysokých škol. Z nich je asi třicet veřejnoprávních, kterým se dřív říkalo státní. Takže asi čtyřicet je soukromých – a to se mi zdá nepřiměřené. Ty soukromé školy vznikaly později, zpravidla až od konce 90. let. To, co jsme spustili v letech devadesát a devadesát jedna, byl jen počátek.
* LN A čím začal ten počátek?
To vám řeknu zcela přesně: v únoru 1990 při cestě prezidenta Havla do Opavy. On jim tam slíbil univerzitu. A dal to za úkol ministru Adamovi a ten to dal za úkol mně. A tak jsem 1. března 1990 přijel do Opavy k prvnímu jednání o zřízení univerzity. Tam ovšem předtím žádná fakulta nebyla, takže jsem zařídil, aby si tam Masarykova univerzita z Brna založila fakultu – a z toho vzniklo krystalizační jádro Slezské univerzity. Jenže nastal první problém. Ostrava nemohla překousnout, že by univerzita byla v Opavě. Tak jsem přišel s řešením, že bude univerzitní učení v Opavě i v Ostravě. Dodnes je to sice vidět – Opava nemá úplné složení fakult, část jich je v Ostravě – ale celkově to snad funguje.
* LN Dá se z toho vyvodit, že nové univerzity vznikaly lavinovým efektem?
No jistě. Hned se totiž začaly ozývat hlasy: proč jenom v Opavě a v Ostravě, proč ne i jinde? A já jsem přišel s myšlenkou, kterou ministerstvo přijalo, že vysoké školy je potřeba zřizovat hlavně v pohraničí. Protože pohraničí bylo zanedbáváno v kvalitě obyvatelstva a ta má úzkou souvislost se vzdělaností. Všimněte si prosím, že všech těch pět nových univerzit s výjimkou Hradce byly školy takhle kolem dokola republiky.
* LN Vašemu šéfovi na ministerstvu Petru Vopěnkovi se prý do jejich zakládání moc nechtělo.
Ano, on tam přišel k již rozehrané věci. Petr nastoupil 1. července 1990. V té chvíli už zápas o nové vysoké školy běžel čtyři pět měsíců. Ale velmi dbal na to, abych mu doložil, že jsou plněny podmínky.
* LN Byly i žádosti, kterým jste nevyhověli?
Ne. I když právě to Ústí jsem dlouho odmítal, ale nakonec ty tlaky na akreditaci byly hodně silné, nejen z Ústí, ale i přes parlament, který zase vyvíjel tlak na ministerstvo. Celkově pět nových univerzit za dva roky, to ovšem bylo velké sousto, takže veřejnost byla uspokojena. Až v druhé polovině devadesátých let začal tlak nanovo a zřizovaly se další. Baťova univerzita ve Zlíně například.
* LN A tehdy nastala ta hlavní exploze počtu studentů?
Ano. Koncem 90. let se u nás zakládalo množství soukromých vysokých škol. Například můj vnuk právě dokončil bakalářská studia na Vysoké škole finanční a správní. Taková škola jistě má své oprávnění, ale klást ji na jednu úroveň třeba právě se Západočeskou univerzitou je nemístné. To je totiž úzce specializovaná vysoká škola.
* LN Co byste navrhoval? Aby absolventi specializovaných škol nebyli počítáni mezi v uvozovkách normální vysokoškoláky?
Nesmíme už házet vysokoškoláky do jednoho pytle. Musí se začít víc rozlišovat podle oborů a podle škol.
* LN Kolik ještě procent z populace může mít vysokoškolské vzdělání, aby se nedevalvovalo?
Ta otázka má dvě roviny. Za prvé, kolik absolventů společnost skutečně potřebuje a využije. Druhá věc je, jak je ta společnost úrodná na talenty. Běží o to, jak ve věku 10 až 19 let vypadá školská výchova, jestli umí vybrat ty schopné a směrovat je na správné obory.
* LN Dnes nastupuje na vysoké školy zhruba polovina populačních ročníků...
A já vám říkám, že to je moc. Můj bývalý ministr a kamarád Piťha nedávno řekl, že po vysokých školách bloudí vysokoškoláci, kteří neměli nikdy udělat maturitu.
* LN On se taky nechal slyšet, že lidí s předpoklady k prvotřídnímu studiu se v populaci rodí tak šest procent. Souhlasíte?
Šest procent je v našem případě 600 tisíc lidí. Myslím, že to je velmi blízké k tomu, co je potřeba, i k tomu, co český národ dokáže přivést na svět.
* LN V zemích OECD tvoří absolventi vysokých škol v průměru 28 procent populace. Takže si vyspělý svět vychovává skoro pětkrát tolik studentů, než kolik by potřeboval?
Pozor, každý stát je trochu jiný. Třeba v Německu jsou vysoké školy více prakticistní než u nás – asi jako kdybyste srovnal gymnázium s průmyslovkou. Takže tam hodně vysokoškoláků jsou tihleti v uvozovkách průmyslovkáři. Ve Francii je zase velká úživnost vysokoškolsky vzdělaných státních úředníků, neboť tam mají velkou byrokracii. Takže čísla OECD jsou ošidná. Ale obecně má vyspělý svět vysokoškoláků příliš, o tom není sporu.
* LN Jak byste řešil nadbytek v České republice? Má akreditační komise začít odebírat akreditace?
Měla by prověřovat a podle jejích nálezů by se měly upravovat dotace. Ale hned něco úplně vyhubit, to bych taky nedělal.
* LN Říkal jste, že sedmdesát vysokých škol je na Českou republiku moc. Kolik by bylo ideální?
Na to není lehká odpověď. Po letech se tu může vyskytnout řada nových oborů, které budou potřebovat svoje fakulty. Ale k dnešnímu dni by i padesát bylo moc.
***
Profil Libor Pátý Z OF na ministerstvo Matematik a fyzik Libor Pátý se narodil v roce 1929. Devatenáctého listopadu 1989 s dalšími 17 signatáři spolupodepsal zakládací prohlášení Občanského fóra. To ho vzápětí vyslalo na české ministerstvo školství, kde do září 1993 sloužil jako první náměstek. Na ministerstvu měl profesor Pátý na starosti právě vysoké školy a je tedy faktickým otcem regionálních univerzit založených v první půlce devadesátých let. K Západočeské ho pojí zvláštní pouto – od začátku sedí v její vědecké radě.
O autorovi| ROZHOVOR TÝDNE Libor Pátý S AKADEMIKEM HOVOŘIL Daniel Kaiser
