Psalo se před 20 lety - V Rakousku je připraveno asi 60 tisíc míst pro emigranty z ČSSR
Vroce 1969 vystoupil v Chicagu z autobusu společnosti Greyhound mladý československý ekonom. Václav Klaus byl na jeden semestr na Cornell University. Byl to jeho první a na dlouho i poslední pobyt v USA.
Jakmile se vrátil zpět domů, zavřela se za mladým intelektuálem železná opona. Změna politického klimatu ve východním bloku, kterou přinesl liberální tón Michaila Gorbačova, umožnila i nedávnou „rehabilitaci“ pana Klause. A tak se pražský ekonom ve svých 47 letech dostal zpět do Chicaga...
Ačkoli se ještě potýká s únavou z časového posunu, našel si mezi přednáškami čas na významné kulturní podniky. „Retrospektiva Andyho Warhola byla úžasná,“ říká.
Už dva roky je Klaus v Prognostickém ústavu Československé akademie věd, „jednom z našich think tanků“. Často přemýšlí o tom, jaký je nejlepší přístup k systému volného trhu. Ale projevují se v české ekonomice vůbec nějaké změny? Či konkrétněji: mohou se v té zemi prosadit Klausovy myšlenky?
„Ale ano,“ odpovídá. „Už fakt, že já jsem tu u vás, znamená velmi mnoho.“ Diví se, že je tlačen do role prostředníka mezi dvěma tábory. „Doma jsem pokládán za otevřeného kritika systému. A tady na Západě mi nezbývá než systém hájit, protože jsou všichni tolik podezřívaví a odmítají uvěřit, že v ekonomice už procházíme transformací,“ pronáší Klaus s ironickým úsměvem, jaký si lidé vytvoří za dlouhá léta strávená ve vnitřním exilu...
Klaus zmiňuje nejdůležitější změny: „Především byl v červnu schválen nový zákon o plánování, který ruší tradiční direktivní roční plány, páteř centrálně plánované ekonomiky. A od května si Češi mohou otevřít bankovní účty v cizí měně, čímž se výrazně usnadňuje cestování a nákupy v zahraničí.“
Klause mrzí, že západní média tyto změny ignorují. „Všichni dnes nemají oči pro nic jiného než pro Polsko a Maďarsko. Přitom v mé zemi nenajdete učebnicový příklad komunistické ekonomiky.“
Klaus ale nevidí svou zemi růžovými brýlemi. Zvláště si stěžuje na netečnost v ekonomickém chování: „Lidé se vymlouvají na Sověty, čímž omlouvají svoji lenost a lelkování na chatách.“ Otázku, zda osud země závisí na Gorbačovově perestrojce, ale odmítá: „Vše je jen v našich rukou.“ Dokonce mírně arogantně tvrdí: „Sovětské zprávy pro nás nejsou intelektuálně zajímavé. Už před rokem 1968 jsme byli tam, kde jsou dnes oni.“
Má-li se ale vyjádřit o obecnější budoucnosti své země, odpovídá vyhýbavě. Dokonce slovo „sen“ zní v jeho ústech podezřele. Už se poučil, že velké sny se až příliš často proměňují v děsivé noční můry. Proto Klaus raději mluví o budoucnosti takto: „Představujme si jen to, co je viditelné, a připravme se na klopotnou cestu reformami.“
Chicago Tribune, 20. 8. 1989
