Jak se vše seběhlo? Psal se rok 1971 a Juliane tehdy bylo 17 let. Spolu s matkou letěla těsně před Vánoci za otcem na jeho stanici do džungle. (Oba rodiče byli známí zoologové, Juliane je nyní knihovnicí v mnichovském zoologickém středisku.)
Letadlo společnosti LANSA na lince z peruánské Limy do amazonské Pacallpy ale zasáhl blesk. „Všude kolem nás létaly dárky k Vánocům. Slyšela jsem lidi, jak křičí,“ řekla televizi CNN. Poté stroj spadl do pralesa. Juliane zachránilo život zřejmě to, že padala z roztříštěného letadla upoutaná v sedačce, která se spojená s několika dalšími sedadly snášela dolů v horizontálních kruzích.
Juliane dopadla do vysoké vrstvy listí a měla jenom zlomenou klíční kost a ránu na ruce. Do té jí ale brzy nakladla vajíčka moucha a než dívka došla pro pomoc, měla v ní červy.
„Bála jsem se, že ztratím ruku. Později po mojí záchraně uvnitř našli více než 50 červů,“ vzpomínala. Záchranáři po nehodě nebyli schopni zjistit, kam letadlo spadlo. Němka využila znalosti, které získala od rodičů. Pustila se po proudu potoka a věděla, že tak narazí na řeku a také na lidi. Jejím jediným jídlem byly bonbony, které našla kolem sedadel vypadlých z letadla.
Cestou podél vody našla další trosky a viděla, že mnozí neměli štěstí jako ona, protože spadli hlavou dolů tak prudce, že jejich těla byla zaryta i několik desítek centimetrů do země. „Občas jsem spatřila krokodýla, ale nebála jsem se. Věděla jsem, že na člověka neútočí,“ podotkla. Po deseti dnech došla vyhladovělá a vyčerpaná k loďce a chatě. Zůstala tam a příští den ji našla skupina peruánských dřevorubců, kteří ji dopravili do nejbližšího města. Hovořilo se o ní jako o zázraku a byla středem pozornosti peruánských sdělovacích prostředků.
Dostala stovky dopisů od naprosto neznámých lidí, i když na obálkách často stálo pouze Juliane - Peru. Její zážitky se staly také námětem pro dva filmy.
Pád airbusu ji vyděsil Pětapadesátiletou Juliane vzpomínky na rok 1971 neopustily dodnes a jsou mimořádně živé vždy, když se stane něco podobného jako nedávný pád Airbusu do Atlantického oceánu na cestě do Paříže anebo ještě čerstvější neštěstí u Komor.
„Vyděsí mne to. Vždy pouze doufám, že to bylo pro ty na palubě dostatečně rychlé,“ řekla Juliane.
***
„Později po mojí záchraně v ruce našli více než padesát červů“
