Narodil jsem se tu a také vyrůstal, kousek od vily Tugendhat, patřičně hrdý na to, jak krásné stavby tu máme. Hrát jsem si chodil do Lužánek, spokojen s tím, kolik je tu zeleně. Chodil jsem tady také do škol, od mateřské až po vysokou, a vzápětí jsem zde získal divadelní angažmá. Z Brna jsem zkrátka zatím nevytáhl paty. Snad nikdy jsem nebyl pryč déle jak měsíc a vždycky jsem se těšil zpět. Mám zde rodinu, přátele, odehrálo se tady všechno podstatné v mém životě.
Není tedy divu, že mám Brno pod kůží a nedovedu si představit že bych žil někde jinde. Vím kam jít, když chci někoho potkat, vím kam jít, když nechci potkat nikoho - a stejně tam občas někoho potkám. Naprosto mi vyhovuje to velké malé město, kde centrum projdete za půl hodiny a pak sednete na „šalinu“ a za další půlhodinu jste v lese. Vyhovuje mi ta poklidná atmosféra, kterou občas naruší jen závody motorek nebo nějaké veletrhy či výstavy.
I tohle oživení však k Brnu neodmyslitelně patří a o to víc si pak toho klidu vážím. Brno mám prostě rád. A doufám, že ještě dlouho z něj ty paty vytáhnout nebudu muset.
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
