Blíží se turnajové klání evropských válečníků, v němž si vydobudou slávu nebo padnou také naši rytíři. Tento čas, podobně jako Vánoce, kterým osvícenci říkají „svátky míru“, má jisté kouzlo. Na chvíli uhasínají ligové vášně i těch nejzapálenějších fanoušků Spartičky, Viktorky a dalších méně významných mužstev a všemu vládne bratrské sblížení, které však nepřekračuje zdravé meze dané lidskou přirozeností. Onen stav odkazuje na pozemskometafyzické hodnoty, jakými jsou vlast a národ, za něž umírali naši předci v zákopech i oblacích minulých válek. Podivným během dějin se z nich staly hodnoty podezřelé, ne-li přímo politicky nekorektní. Z tohoto pohledu lze mistrovství Evropy ve fotbale označit za reakční relikt, který zavání různými -ismy nebo fobiemi.
Dobově poplatný vědecký výklad by mohl tento evropský bratrovražedný boj popsat jako „iracionální emanace latentně agresivních sklonů vyvěrajících z nižších vrstev podvědomí, které v jistých sociálních skupinách vyvolávají nutnost identifikace se symbolem, přičemž tento je definován jinou sociální skupinou, tzv. fotbalisty (resp. reprezentanty), jejímž úkolem je za použití fyzického i mentálního výkonu eliminovat antagonistické sociální skupiny se stejným statusem“.
O tom, že „agresivní nižší vrstvy podvědomí“ nelze jen tak podceňovat, svědčí i případ Brazilce Rogera Guerreira, který zázračně zčista jasna několik týdnů před Eurem obdržel polské občanství a stal se posilou reprezentace. Polští fanoušci na celý zázrak reagovali transparenty: „Rogere, nikdy nebudeš Polákem.“ Jejich názor byl však shledán rasistickým. Naštěstí nižším vrstvám našich duší podobné dilema nehrozí. Češi do toho!
O autorovi| MARTIN ČEJKA, Autor (32) fandí Spartě již od prenatálního věku. Jeho předci byli sparťané a budou jimi i jeho potomci.
