Aspoň natolik jízlivý, aby si v něm našli své oba herci -Marie Málková a Igor Chmela.
Komorní text neapolského rodáka Manlia Santanelliho Královna matka má asi nejblíže k žánru černé komedie. Údajně patří k nejhranějším autorovým textům a byl přeložen do řady jazyků. Hra líčí vyšinutý vztah matky a syna - ona je sarkastická osoba, která je i přes údajné choroby plná energie, zatímco on by měl být čtyřicátník při síle, ale zjevně strádá duševně, a jak se posléze ukáže, i fyzicky. Pracuje jako novinář a k matce se nastěhuje, aby jí dosloužil ksmrti, která, jak zvěděl od lékaře, se nezadržitelně blíží. Matčina skonu hodlá využít i literárně, ovšem všechno nakonec dopadne jinak.
Režisérka Lucie Bělohradská vytvořila morbidní atmosféru a vše zahalila do černé, což kontrastuje s tím, jak celý prostor ovládá životem kypící a po všech stránkách agilní Matka (Marie Málková), která vůbec nevypadá, že by měla zesnout v Pánu, spíš synátora žene k sebevraždě. Neustále doráží a za doprovodu významných grimas jedovatě komentuje jeho nezdary či pateticky lamentuje. Vrcholem jejího propracovaného deptání je společná večeře na oslavu narozenin. Syn je v podání Igora Chmely nekňuba, jehož vzpoury končí, ledva začaly. I jeho chladné kalkulování se smrtí a cynismus matka propracovaně rozmetá. Zápletka hry je však chabá, předvídatelná a vztah obou postav sotva poskytuje výraznější podtext a výpověď, snad že skutečnost není taková, jak se jeví? V každém případě se jedná o hru, která by bez zkušených herců sotva obstála.
