Když mně v roce 1964 položil Jiří Černý anketní otázku, kdo je nejlepší český zpěvák, odpověděl jsem bez váhání: Petr Kaplan. Vlastně jsem neodpověděl zcela správně, bál jsem se, že když ho pojmenuji tak, jak jsme ho znali, mou volbu neotisknou. Inženýr Petr Kaplan pro mne a pro nás byl a vždycky bude Pete Kaplan.
Byl tichý, trochu uzavřený, někdy i nerudný. Byl ale nezlomně charakterní. S konzistencí, kterou mnozí nazývali tvrdohlavostí. Byl to první český a československý Mister Rock and Roll a dodnes ho nikdo nepřekonal. Pamatuji se jako dnes, jak jsme někdy koncem padesátých let užasle poslouchali jeho chuckberryovskou kytaru a jerryleelewisovský zpěv na jakémsi režimem sotva povoleném vystoupení v Technickém muzeu na Letné. Když jsem na jaře roku 1963 pomalu končil vojenskou službu, zazvonil u mne telefon. „Tady Pete, Pavle, hele, založili jsme s Mílou Růžkem a Pavlem Chrastinou kapelu a já musím na půl roku na vojnu. Nechceš to vzít za mě?“ Namítl jsem, že nejsem kytarista. „Tak vem s sebou Laurenta.“ Ta kapela se jmenovala Olympic a my v ní s Jiřím Laurentem dva roky hráli. To už se Pete dávno vrátil z vojny a mně tane na mysli, jak jsem ho vlastně zaskočil. Nu což, měl pevné nervy, horu energie a silnou vůli – založil skupinu Mefisto.
Ta skupina dodnes existuje, není to tak dlouho, kdy hrála u nás v Břevnově. Pete mi volal, jestli si s ní nechci zazpívat. Nemohl jsem, zotavoval jsem se po nemoci.
Jiná nemoc teď, v sedmašedesáti letech, skolila Peteho. Nikomu se se svými starostmi nesvěřoval, na to byl příliš statečný. Svým nejbližším dal pokyn, aby se o jeho konci nic neříkalo. Nejsem tak blízký, tak to prozradím. Pete zemřel o poslední srpnové neděli.
Je mi to strašně líto. Mám jen štěstí, že byl dlouhá léta skvělým kytaristou a zpěvákem v naší semaforské kapele. Mám to štěstí, ale je mi to málo. Bude tu chybět. Bez něj náš rockandrollový svět už nikdy nebude kompletní.
