Ortodoxní milovníci jara se chystají na foglarovský „když duben přichází“ už od listopadu. Právě pro ně vyšel svazeček Návraty na místa činů, který shrnuje autorské texty bývalého ředitele pražské botanické zahrady (té univerzitní) pro Český rozhlas Leonardo. Jde-li o spolupráci pánů Větvičky a Veverky, i naprostý laik o tématu cosi tuší. Aby bylo jasno, kniha ve skutečnosti nepojednává ani o větvičkách, ani o veverkách, ale o čemsi širším, mezioborovém - zhruba o tom, co známe od mediálně přičinlivějšího Václava Cílka a co lze označit jako vnímání krajiny a péči o ni. Sledujete třeba debatu o osudu alejí podél českých silnic? V tom případě vám Václav Větvička vysvětlí, jak to s alejemi bylo, je a snad i bude. Že aleje představují fenomén poměrně nový, neboť ještě za Karla IV. se dřeviny na dvě stě sáhů podél cest povinně kácely, aby se v nich nemohli skrývat loupežníci přepadávající formany. Ano, teprve od Marie Terezie a její éry císařských silnic cíleně vznikaly aleje, jak je dodnes známe. Měli bychom si tedy ohlídat, aby je znali i naši potomci. Tohle je jiná botanika než školní počítáni blizen a pestíků.
Václav Větvička: Návraty na místa činů, vydal Radioservis v edici Leonardo, 2010
