LN: Do Prahy jste přiletěl už týden před příjezdem amerického prezidenta Bushe. Proč?
Scházím se s ústavními činiteli a vysokými státními úředníky, abychom probrali věci, které jsou v našem zájmu a chceme je s Američany vyjednat. Jakmile přiletí prezident Bush, budu stále u něj.
LN: Kdy se rozhodlo o tom, že Bush na začátku června přiletí?
Prezident Bush byl na řadě, aby přijel do ČR, pozvání prezidenta Klause měl už delší dobu a asi jen hledal nejvhodnější termín. Obvykle totiž takové návštěvy chce s koordinovat s cestami do dalších evropských zemí. Téměř jisté to bylo po nedávné návštěvě ministra zahraničí Karla Schwarzenberga
LN: Takže jeho cesta do Prahy souvisí spíš se summitem G8 v Německu, než třeba s radarem?
Ano, G8 je ten moment, kdy se rozhodlo, že prezident Bush bude muset být v Evropě. To mu umožnilo přidat pár bilaterální návštěv v zemích, kterým chce buď vyjádřit podporu nebo poděkování za dosavadní spojenectví.
LN: A v našem případě je to co? Poděkování nebo podpora?
Jde to poděkování a samozřejmě i podpora určitým společným zájmům a aktivitám.
LN: Takže přece jen radar...
Od té návštěvy se to odpárat nedá, ale neřekl bych, že by to mělo být hlavním tématem. Prezident Bush v Praze vystoupí na konferenci o demokracii a bezpečnosti a to je přesně jeho téma. Je to člověk přesvědčený o tom, že šíření demokracie je nejlepším způsobem jak zajistit bezpečnost. Protože demokratické státy spolu neválčí. Zároveň je ale také přesvědčen, že lidé svobodní a žijící v demokracii mají povinnost svou svobodu bránit. A s tím souvisí i projekt na protiraketovou obranu.
LN: Dá se během Bushovy návštěvy v Praze očekávat nějaký zásadní posun ve vyjednávání o radaru nebo o vízech?
Nic průlomového asi očekávat nemůžeme. Pokud jde o víza a radar, prezident Bush si je jistě dobře vědom, že byť se nedají technicky ani právně slučovat, psychologicky jsou velmi propojené. Jsou to spojené nádoby. Jsme-li natolik dobrými spojenci, abychom tu mohli mít jeden ze segmentů protiraketové obrany, tak bychom také měli být uznáni jako natolik dobří spojenci, abychom měli bezvízový režim. Tento závazek prezident Bush vyjádřil loni na podzim v Rize a nyní v Praze ho potvrdí. Pravděpodobně řekne, že chce vše dotáhnout ke zdárnému konci do konce svého volebního období (zima 2008), a zároveň možná nám také sdělí, jak si to představuje.
LN: Součástí zrušení víz pro ČR je zpřísnění bezpečnostní kritérií při cestách do USA. To se ale týká i západoevropských zemí, kterým se to pochopitelně nelíbí. Nemohl by jejich odpor k zavádění nového systému oddálit náš bezvízový styk?
Nemyslím si, že tohle je nějaká reálná hrozba. Naši evropští partneři si uvědomují, že posílení bezpečnostních kritérií je i v zájmu jejich občanů. Teroristovi, který unese letadlo, je totiž celkem jedno, jestli cestující v letadle jsou jen Američané, nebo jestli mezi nimi jsou nějací Rakušané nebo Belgičané. Terorista zabíjí lidi bez ohledu na to, odkud jsou. To si, myslím, naši evropští partneři velmi dobře uvědomují.
Takže kdyby byl k posílení bezpečnostních kritérií jejich postoj vysloveně negativní, poškozovali by tím zájmy vlastních občanů. Problém je v tom, že s posílením bezpečnostních kritérií samozřejmě dochází také k mírnému zkomplikování jednoduchosti, která byla zatím pro Západoevropany příjemná. Když se rozhodli vypravit do USA, vzali pas, koupili letenku a letěli. V letadle vyplnili lísteček a to bylo všechno. Teď to bude pro toho konkrétního pasažéra znamenat, že si bude muset před cestou nechat potvrdit, že může letět. A někteří to interpretují jako měkčí formu vízového režimu. Já to tak nevidím, podle mě to dnes není pro nikoho problém. A hlavně by si každý měl uvědomit, že je to i pro jeho vlastní bezpečnost. Z pohledu České republiky tedy mohu říct, že nemáme vůbec žádný problém s posilováním bezpečnostních kritérií, protože je to pro naše občany, pro jejich bezpečnost. Jestli to naši evropští partneři vnímají jinak, myslím, že je to jen dočasné a přijdou na to, že je to vlastně pro ně také dobré.
LN: Před pár dny vyzkoušelo Rusko novou raketu, která má překonat jakýkoliv protiraketový štít. Jak tento test vnímali v USA?
Celá ruská rétorika kolem toho je něčím, co vzbuzuje u Američanů překvapení. Oni s Rusy jednali od začátku, Rusko je informováno a v poslední době navíc dostává velmi seriozní nabídky na spolupráci v protiraketové obraně. A především Američané nechápou, proč Rusové uvažují v jakémsi oparu studené války, kdy používají stejnou rétoriku a vymezování se proti Američanům, když by mohli být opravdovými spojenci.
Demokratické státy přece spolupracují a ne válčí. Takže se nabízí otázka, jestli tedy Rusko opravdu je demokratický stát, když má pocit, že pro něj je největším rizikem americká protiraketová obrana. A má potřebu se takhle negativně vymezovat a testovat rakety, kterými vyhrožuje, že všechno, co tu chtějí Američané vybudovat proti teroristům z Blízkého východu, si Rusko vztahuje na sebe a říká, že to rozbije. Tady dochází k míjení se určitých pohledů na svět a na jeho vývoj. Je to škoda. Rusko je pro nás důležitý partner, rádi bychom, aby s námi spolupracovalo. Aby bylo v globální situaci na té správné straně, než proti sobě. Ale jak je vidět, bude se s nimi muset ještě velmi důkladně pracovat, aby pochopili, že je to v jejich zájmu a ne proti nim.
LN: Nejsou ta prohlášení ruské generality a Kremlu určena spíš domácímu, ruskému publiku?
Američané určitě vnímají, že je to určeno především pro domácí publikum. Ale že to do jisté míry odpovídá i způsobu uvažování, který v Rusku přežil z dob studené války a který bohužel znamená, že teď, když se Rusku díky zdrojům nerostných surovin vrací ekonomická síla, vrací se mu i jeho velmocenská chuť a ambice. S tím je potřeba počítat, s Ruskem je třeba jednat jako se zemí, která si nárokuje určitou pozici v mezinárodním prostoru, a pokusit se jednáním a diplomacií dosáhnout toho, že si Rusové uvědomí, že Amerika dneska není jejich nepřítel.
Ruský prezident (Vladimir) Putin při jednání s Evropskou unií na nedávném summitu EU-Rusko zdůrazňoval německé kancléřce (Angele) Merkelové , že Rusko sdílí stejné hodnoty jako EU. Pokud je tomu doopravdy tak, pak skutečně není důvod spolu válčit ani soupeřit. Můžeme přece spolupracovat.
