* LN Kdy jste se rozhodl pro jadernou energii?
Od mládí mne to táhlo ke zdravotnictví, proto jsem chtěl jít na zdravotní školu. Ale posudková komise mne ke studiu nedoporučila. Ani jeden z rodičů nebyl ve straně. Tak jsem šel na gymnázium a po jeho ukončení jsem se přihlásil na zdravotní nástavbu, obor radiologie. Tentokrát to vyšlo. Měl jsem štěstí, že po dokončení školy právě otevírali dozimetrii na Jaderné elektrárně Dukovany. A tak jsem od roku 1982 do konce loňského roku dělal dozimetrii.
* LN Ukázalo se, že hlavní předpoklad pro práci v Dukovanech bylo vědět, co radiace udělá s lidským tělem.
Ano, na Dukovanech mi to pomohlo při získání práce. Požadavek na radiologické vzdělání byl tehdy dominantní. Pak se mi na moravskou elektrárnu povedlo přivést další spolužáky ze školy. Prvotním úkolem dozimetristů je ochrana před zářením a ze zdravotnictví jsme k této práci měli dobré předpoklady.
* LN Čím přesně se dozimetrista zabývá?
Dozimetrie je měření dávek. Útvar radiační ochrany provozu se především zabývá dlouhodobým sledováním radiační situace v elektrárně a vyhodnocováním výsledků monitorování. Také to znamená stanovení pravidel práce v kontrolovaném pásmu, tedy i v blízkosti reaktoru, určení ochranných pomůcek, doby práce či volba dalších opatření. Tyto činnosti mají zajistit ochranu pracovníků, kteří pracují v blízkosti zdrojů záření. O tom, že se to daří, svědčí i výsledky, kterých dosahujeme. Nikdy jsme nezaznamenali poškození způsobené ozářením a v oblasti radiační ochrany patří obě naše „jaderky“ dlouhodobě k absolutní světové špičce.
* LN Pracovníci dozimetrie jsou ti, kteří jdou jako první k radiaci?
Ano, musí to tak být. Jsou však vybaveni kvalitní technikou a hlubokými odbornými znalostmi. Osobně dozimetristy považuji za nejvšestranněji vzdělané pracovníky v elektrárně. Nestačí znát pouze dozimetrii. Musí znát pracovní i technologické postupy. Například kudy teče voda, jaká voda to je, odkud přiteče a kam odteče. Všichni na dozimetrii mají státní zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, které si musí periodicky obnovovat.
* LN Co znamená udělat v dozimetrii chybu?
Čistě teoreticky by v extrémním případě mohlo dojít k nepřípustnému ozáření jedince. Máme však špičkovou techniku a řadou generací prověřený systém kontroly, takže poškození zdraví lze prakticky vyloučit. Příkladem technického prostředku může být elektronický dozimetr, který okamžitě začne signalizovat, pokud by mohlo dojít k překročení stanovené úrovně. Ta je však nastavena hodně hluboko pod hodnotami, které by mohly zdraví poškodit. I přesto jsme neustále ve střehu.
* LN Za posledních pět let jste dostal stejnou dávku radiace, jaká připadá na průměrného člověka. Jak to?
I to je důkazem toho, že náš systém ochrany je skutečně na velmi vysoké úrovni. Na druhé straně musím přiznat, že jako vedoucí pracovník jsem měl hlavně kontrolní funkci. Neprováděl jsem monitoring radiační situace jako první. Měl jsem však kancelář v kontrolovaném pásmu, tedy v místech, kde může člověk přijít do kontaktu s radioaktivním zářením. Určitě má na mé „dávce“ podíl i znalost prostředí a dodržování pravidel.
* LN Zkoušel jste si měřit radiaci i mimo elektrárnu, například v bytě? Je něco, co září, a člověk o tom neví?
V dnešním bytě ne. Vím, že například stavební materiál má stanovenou normu obsahu radionuklidů, protože v zemském podloží je řada prvků radioaktivních. Ono se to málo ví, ale od přirozeného pozadí obdrží člověk 83 % celkové dávky. Ať už je to výskyt uranu v přírodě či jiných přirozených radionuklidů, třeba právě ve stavebních materiálech.
* LN Může být radiace třeba v dětských pískovištích?
Myslím, že ne. Písek pro podobné využití se netěží z lokalit, kde by zvýšený výskyt radionuklidů hrozil. Na takovou těžbu by bylo jistě třeba zvláštní povolení. Ale jak jsem říkal, přirozený obsah radionuklidů existuje ve všem okolo nás a s tím nikdo nic neudělá. Myslím, že v Brazílii existují pláže, kde by se ozáření při delším pobytu rovnalo v naší elektrárně naprosto nepřípustnému stavu.
* LN Co pro vás znamenal Černobyl? Změnil se pro vás způsob práce?
Černobyl byl především obrovská tragédie. Bohužel došlo k ní souhrou několika faktorů. Typ reaktoru, nedostatečně kvalifikovaný personál, ale i situace, která v tehdejším Sovětském svazu panovala. Právě takové faktory byly při černobylské tragédii rozhodující. Svět se však z této tragédie poučil a krátce poté byla založena mezinárodní organizace provozovatelů jaderných elektráren WANO. Její programy pomohly mnohonásobně zvýšit právě bezpečnost jaderných elektráren. Významně se posílila také pozice úřadů, které na ně dohlížejí.
* LN Tehdy tam hrála svoji roli i panika. Nezačaly se dělat psychotesty?
Na Temelíně se psychodiagnostické vyšetření dělalo a dělá vždy před přijetím nového zaměstnance. Například na operátorská místa jsou tyto testy velmi přísné. Dá se říci, že z šesti sedmi uchazečů někdy vyhoví jen jeden. Trochu nám to ztěžuje personální politiku, ale jaderná bezpečnost je na elektrárně vždy na prvním místě. A to je dobře.
* LN Dokdy jste pracoval v Dukovanech?
Do roku 1994, na Temelíně jsem od roku 1999. Pětileté mezidobí jsem vyplnil prací u dvou zahraničních firem.
* LN Je Temelín velká změna oproti Dukovanům?
Obě elektrárny patří v radiační ochraně ke světové špičce. Technologicky jsou sice odlišné, ale přístup k radiační ochraně a také výsledky jsou téměř identické.
***
Zákulisí Pavla Foltýna Váš pracovní den
Pracovní den na dozimetrii mi začínal sérií porad, během kterých byl diskutován stav za uplynulých dvacet čtyři hodin a výhled na další den. Následovala vlastní porada útvaru „provozní“ dozimetrie, kde jsme hodnotili návaznosti tzv. denního plánu do našich činností. Úlohou dozimetrie je totiž sledovat činnosti a odhalovat rizika, která při různých činnostech na elektrárně vznikají. Čas vymezený na oběd jsem většinou věnoval nutné administrativě. Odpoledne pak kontrola střídání směny a další konference se směnovým inženýrem.
