Neděle 19. května 2024, svátek má Ivo
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Raketa mohla nést i nálož

Česko

Při dubnovém startu se pokoušela Severní Korea dostat „nějaký“ objekt na oběžnou dráhu v kosmu

Naše družice vysílá revoluční písně, vůbec nejde o vojenské zařízení. Těmito slovy severokorejský režim vysvětloval, proč začátkem dubna odpálil raketu s doletem až k západním břehům Aljašky.

Máme tomuto tvrzení věřit? „Zjistit radarem v první fázi letu, zda raketa nesla bojovou hlavici nebo satelit, je prakticky nemožné, protože balistická dráha je v obou případech podobná,“ říká Antonín Vítek, expert na kosmonautiku z Akademie věd České republiky.

Americké i ruské radary důkladně propátraly oblast, kde se podle směru letu rakety měla nacházet družice. Výsledek? Žádný nový objekt nezjistily. Severokorejci přitom světu oznámili parametry dráhy svého satelitu, takže by zas nemělo být tak obtížné jej najít. Podle Antonína Vítka vyloženě blufují, aby mohli doma tvrdit, jak je jejich technika vyspělá.

Snímky rakety na startovací rampě pořízené americkými satelity naznačují, že aerodynamickým krytem severokorejské rakety je zřejmě třetí stupeň. Český expert se domnívá, že s velkou pravděpodobností chtěla Severní Korea „něco“ vypustit na oběžnou dráhu, ale záměr se nezdařil. Nebo chtěli spíše jen vyzkoušet raketovou techniku a kryt měl vzbudit dojem, že jde o let s vědeckým zaměřením.

Zásah nad oceánem Raketa Taepodong-2 unese náklad o hmotnosti maximálně jedné tuny. S touto zátěží doletí nejdále na souostroví Midway v Tichém oceánu nebo nad Japonsko.

Pokud Severokorejci tvrdí, že můžou zasáhnout také Havaj nebo západní pobřeží Aljašky či Kalifornie, museli by podstatně snížit hmotnost hlavice. Z vojenského hlediska by nálož konvenční trhaviny způsobila poměrně malé škody. A v žádném případě by nemohli zasáhnout důležité cíle ve vnitrozemí Spojených států. Jednalo by se tedy spíše o symbolický úder a není sporu o tom, že odpovědí by byla zničující americká odveta.

Ovšem Antonín Vítek pochybuje, že by Spojené státy nechaly dopadnout hlavici až na své území. Raketu lze během jejího letu v kosmickém prostoru totiž průběžně sledovat, a pokud počítače vyhodnotí její dráhu jako nebezpečnou, je poměrně snadné ji sestřelit.

Ostatně „sejmutí“ družice si vyzkoušeli Američané nedávno, když z křižníku plujícího v Tichém oceánu zničili vlastní porouchaný satelit. Šlo o cílený zásah, protože neporušená družice by nestačila shořet v atmosféře a mohla by při pádu ohrozit lidské životy. Nádrže totiž měla po okraj plné paliva s vlastnostmi žíraviny.

Před ohlášeným startem severokorejské rakety Japonsko jasně deklarovalo, že pokud by Taepodong 2 nebo jeho část mohl dopadnout na japonské území, bude sestřelen. Ze podobných důvodů vyhlásila plnou pohotovost také ruská protivzdušná obrana. Předpokládala, že mohou nastat problémy s řízením rakety, které by vedly k jejímu pádu na ruské teritorium.

Nafukovací atrapy Zneškodnit celou raketu v kosmickém prostoru během navádění na dráhu je relativně mnohem snadnější, než zasáhnout třetí stupeň rakety s bojovými hlavicemi ve chvíli, kdy už zbývá k cíli jen několik desítek kilometrů. Nejen proto, že „trojka“ je mnohem menší, ale zejména kvůli různým manévrům pro zmatení obrany. Raketa například nese několik hlavic s trhavinou a řadu dalších bez nálože.

Většinou jde o nafukovací atrapy podobného tvaru, velikosti a s takovými parametry, aby odraz na radaru co nejvíce připomínal „ostrý“ projektil. Na dráze k cíli tak letí třeba dvacet hlavic, a z toho jen pět ostrých. Protivzdušná obrana musí rychle rozpoznat správný cíl, aby neplýtvala střelami na atrapy.

Obránci se orientují podle toho, jak se hlavice pohybují. Falešné totiž nebývají vybaveny manévrovacími motorky a letí pasivně, proto se pravé projektily snaží být také co nejvíce pasivní. Kvůli tomu počítač opravuje dráhu třetího stupně rakety hned na počátku letu, aby korekční pohyby zanikly ve zmatku při vypuštění většího množství hlavic. Rakety s velkou nosností mohou být vybaveny také atrapami s malými motorky, takže i ty mohou částečně manévrovat a mást tak obránce.

Teprve při sestupu do atmosféry začnou lehčí atrapy bez nálože klesat pomaleji a do čela pelotonu se po nějaké době letu dostanou ostré hlavice. To už jsou ale blízko cíle a obrana nemá moc času na protiúder.

Podle dostupných informací zatím nelze říct, zda jsou severokorejské rakety schopné vynést více hlavic najednou, podle českého experta Antonína Vítka to je nepravděpodobné. Taepodong-2 je vlastně jen vylepšená střela středního doletu.

Ale už existují indicie, že Severokorejci vyvíjejí raketový nosič zcela nové generace, a není vyloučeno, že unese i několik hlavic. Pro vyspělou americkou techniku by neměl být problém zneškodnit i více ostrých projektilů. Úspěšnost zásahu se zatím pohybuje okolo šedesáti procent, ale dá se zvýšit.

Pomohli ruští specialisté Jak jeden z nejchudších států světa mohl dosáhnout takové úrovně, že dnes vysílá rakety téměř s mezikontinentálním doletem? Po válce na Středním východě v roce 1973 získal Pchjongjang od Káhiry sovětské rakety Scud o doletu 300 km. Korejští inženýři se na nich učili, jak vylepšovat motory a balistické vlastnosti. V roce 1984 je poprvé vyzkoušeli pod typovým názvem Hwasong. Zároveň na severovýchodním pobřeží vybudovali raketovou střelnici Musudan, ve světě známou jako Rodong.

Pokud ale chtěl severokorejský diktátorský režim hrozit Japonsku, a hlavně Spojeným státům, potřeboval silnější rakety. V druhé polovině osmdesátých let, kdy Sovětský svaz hospodářsky kolaboval, přilákala raketové odborníky Severní Korea. Několik desítek specialistů i s rodinami pak odletělo v roce 1988 do říše Kim Ir-sena. Pracovali na raketě středního doletu známé jako Rodong-1.

Později už severokorejští experti vyprojektovali Taepodong-1. Raketu stejného typu s číslem 2 pak vybavili třetím stupněm s motorem na tuhé palivo. „Není vyloučeno, že mohli takové běžně dostupné rakety získat i ze zahraničí, například z Íránu, jehož specialisté se účastnili příprav dubnového startu,“ říká Antonín Vítek.

***

Raketový arzenál Severní Koreje

stav funkční funkční funkční ve vývoji ve vývoji ve vývoji

nálož (kg) 987-1000 750-989 760-1158 950-1000 290-1000 700-1000

dosah (km) 285-330 300-700 1350-1500 3000-4000 2200-2896 3500-7000

výška (m) 11,184 11,37-12,29 15,85-16 9 25 32

původ Rusko Rusko Severní Korea Rusko Severní Korea Severní Korea

stupně 1 1 1 1 2 2-3