Běžná zpráva těchto dnů: úroková míra, kterou investoři od řeckých dluhopisů požadují, dosáhla opět rekordu. MMF varuje, že napjatý je celý dluhopisový trh. Záchranný balíček brzdí vážné politické a právní ohledy v Německu. Ale ekonomické argumenty jsou neméně vážné: „Nemůžeme si dovolit, aby se z bankrotu členské země eurozóny, jako je Řecko, stal druhý případ Lehman Brothers,“ řekl německý ministr financí Schäuble, „Řecko je stejně systémově významné jako velká banka.“
Takže Řecko jako Lehman? Počkat, Lehmani byli přece soukromí aktéři, hráči „kasinového kapitalismu“, kteří, opilí rafinovaností svých finančních instrumentů, nafukovali realitní bublinu. Jak je lze srovnávat se státem? Jednoduše. Samotné euro vytvořilo stejně nebezpečnou finanční bublinu jako americké nemovitosti. A politici si přihýbali s nimi. Když si i nejchudší voliči najednou můžou koupit dům, který politik bude křičet „Dost“? Žádný, stejně jako když si Řecko najednou může půjčovat stejně levně jako Německo.
Před rokem a půl západoevropští politici skočili na americkou finanční krizi jako důkaz toho, že kapitalismus je třeba „remoralizovat“ a podřídit dozoru po evropském vzoru. Teď je všechno jinak a ukazuje se jeden zásadní rozdíl: v Americe vytvořili riziko soukromí aktéři a politici se je teď (teoreticky) mohou snažit lépe regulovat. Ale v Evropě je tím riskantním instrumentem euro samotné a neopatrnými dlužníky jsou politici. Kdo bude lépe kontrolovat a regulovat je?
Dluhy jsou dluhy a krize je krize. Ale ta evropská teď vypadá daleko hůř.
Čtěte „Evropa se topí...“ na straně 15
