Budova ve tvaru připomínajícím tělo rejnoka by měla vyrůst v areálu bývalého vojenského cvičiště ve čtvrti Čtyři Dvory. Zpráva o rozhodnutí zastupitelů vzbudila nadšení u příznivců a kolegů slavného architekta. Přesto stále není jisté, zda koncertní síň skutečně ve městě vznikne. Další překážkou je otázka, kdo by stavbu a její provoz financoval. Jisté je, že z městského rozpočtu nejde na výstavbu ani koruna. „Město žádným usnesením nepočítá s tím, že by stavbu jakkoliv financovalo,“ řekl LN náměstek českobudějovického primátora Rudolf Vodička.
Sama Jihočeská společnost přátel hudby, která o stavbu usiluje, hovoří jen o neurčitém příslibu financí z ciziny. „Jistotu nemáte nikdy,“ přiznává šéf společnosti Antonín Kazil.
Navíc: pokud by Rejnok vyrostl skutečně v prostoru bývalého vojenského cvičiště, byl by vidět snad jen z ochozu Černé věže. Ani lidé, kterým by se třeba stavba nelíbila, tak nemají jakýkoliv důvod proti ní protestovat. Kdo by chtěl vidět celého rejnoka, musel by přijít až k němu. Kazil přesto odmítá spekulace architektů, že dokončit dílo pouze na základě studie od Kaplického není možné. „To jsou s prominutím kecy,“ tvrdí.
Pokračování na straně 5 Dokončení ze strany 1
Koncertní centrum Antonína Dvořáka, přezdívané Rejnok, má mít v konečné fázi dva koncertní sály pro tisíc a čtyři sta posluchačů. K financování provozu by měly údajně přispívat kongresy, součástí budovy budou i restaurace, kavárny a obchody.
Jihočeská společnost přátel hudby proto tvrdí, že provoz by za pomoci vícezdrojového financování neměl být ztrátový. „To říkají ekonomové, se kterými na projektu spolupracujeme,“ potvrdil LN Kazil.
Nebojí se ani toho, že by se sály při koncertech vážné hudby nezaplnily. „Bude tam výborná akustika, která zajistí výborný hudební zážitek. A za tím lidé jezdí, stejně jako třeba na fotbal,“ tvrdí Kazil. Očekává, že na věhlasná hudební tělesa budou jezdit lidé nejen z Česka, ale i ze zahraničí. Zprávu o prvním kroku k možné realizaci Rejnoka přivítala i kolegyně a bývalá manželka Kaplického Eva Jiřičná. „Strašně mě to potěšil, že se v tom projektu pokračuje. Zároveň mám i strach,“ uvedla architektka.
