Pánská košile je sice základní kus oblečení, ale skrývá v sobě velký potenciál možností, pocitu pohody anebo nepohody, přitažlivosti i dokonale odstrašujícího vzhledu.
Na pozitivním pólu této barvité škály vede ručně šitá košile na zakázku. Věc, která současnému muži bude nejspíš připadat jako rozmařilost, přehnaná péče, nebo dokonce zjemnělost, pokud vůbec tuší, že něco tak starosvětského dnes ještě existuje. Trh nabízí nepřeberné možnosti výběru v jakékoliv barvě a vzoru za vstřícné ceny, tak nač se zabývat něčím, co stojí čas a zbytečné peníze navíc? To, že ale konfekční košile musí vyhovět ceně i masové výrobě, je ale znát.
Neškrtí a nikde nepřebývá Liší se totiž technologie, materiál i kvalita zpracování. Jak říká pánský krejčí Petr Beneš z Jablonce nad Nisou, konfekční košile obvykle nesedí správně kolem krku a bývá mnohem volnější, než je nezbytně nutné.
„U košile na zakázku límec neškrtí ani nepřebývá, rukáv není zbytečně široký, ramenní švy jsou tam, kde podle postavy mají být, a stejně tak košile respektuje celou siluetu postavy,“ vysvětluje. Košile projmutá od hrudníku přes boky s sebou nese kromě hezkého vzhledu i lepší pocit z nošení. Velkou výhodu potom přinese zákazníkovi s nekonfekční postavou. Jestliže si například vysoký štíhlý muž s mohutným krkem chce koupit košili, u které neškrtí límec, v konfekci musí sáhnout po takové velikosti, že mu košile plandá na těle jako vlajka, a to i v případě, že najde typ střihu slim fit.
Není bavlna jako bavlna Také materiál dokáže zakázkovou košili posunout jak v kvalitě, tak v individuálním vzhledu do zcela jiné kategorie. Petr Beneš používá savou bavlnu bez příměsi a materiály volí také s ohledem na sezonu: lehčí letní košile šije z látek s menší gramáží (například z batistu) a běžné celoroční košile z materiálů silnějších (využívá třeba popelín a různé druhy kepru).
Další varianty látky se vybírají také podle příležitosti a obleku. Záleží, zda máte kašmírový oblek, silnější či odlehčený vlněný, nebo letní lněný či bavlněný. Těmto základním kategoriím odpovídá právě kvalita materiálu košile, ale i její struktura či barevnost.
„K lehkému lněnému obleku patří kombinace len-bavlna, ke kašmírovému 100% bavlna s hrubším nebo lesklým designem, případně bavlna s hedvábím, zatímco košile jemnější a s žakárovým (plasticky vytkávaným) vzorem se hodí do denních obleků,“ říká. Další košilová alchymie spočívá ve výběru tvaru límečku, stojáku a manžety. Tvar límce totiž může dobře nebo naopak špatně zvýrazňovat rysy obličeje a krku.
Pro štíhlý oválný obličej se hodí límec uzavřenější a kulatému či čtvercovému obličeji zase více sluší límeček otevřenější. Podobná pravidla platí pro dlouhý a krátký či silnější krk. A protože se dnes stále více i u formálního oblečení preferuje košile bez kravaty, je důležitá správná volba stojáku. Pokud je trochu vyšší, lépe drží rozhalenou košili s hezky položeným límcem. Stoják může být na jeden, dva, nebo tři knoflíky, a tomu odpovídá tvar límce.
Na detailu záleží Petr Beneš má svůj osvědčený trik pro límeček, který se nosí pouze rozepnutý: takovou košili ušije o číslo menší v obvodu u krku, a límec pak lépe vynikne. Manžeta může být hranatá či kulatá a také francouzská - ohrnutá, na dva až tři knoflíčky, nebo klasická jednoduchá s běžnými knoflíky nebo s dírkami na manžetové knoflíky. A to už je snad konečně celý výčet možností. Pokud nevíte, pro co se rozhodnout, zakázkový krejčí vám se správným výběrem ochotně poradí. Petr Beneš dokonce přijede za zákazníkem, vezme s sebou vzorníky a nabídne materiál, vytypuje košili podle účelu a přeměří klienta. Ušití včetně jedné zkoušky trvá dva až tři týdny. Takovou zakázkovou košili pořídíte od 2500 Kč, tedy za podobnou cenu jako u kvalitních konfekčních značkových výrobků.
Pod košili nátělník?
Ajak takovou ozdobu šatníku vlastně nosit? Záleží na příležitosti. Čím slavnostnější a více společensky zaměřená událost, tím spíše by si měl muž pod košili obléknout tričko či nátělník. To splní nejenom hygienický účel, aby se košile nepropotila, ale nátělník pod košilí také funguje svým způsobem jako depilace.
„V současné době je navíc tričko pod rozhalenou košilí známkou dobrého vkusu,“ dodává Petr Beneš. Svým klientům radí, i jak o košile pečovat. Správně vyžehlená košile by totiž neměla mít „puky“ na rukávech, takže doporučuje žehlení na rukávníku. A pokud jde o tmavé barvy, košile se žehlí zásadně po rubu. Tedy pokud se nezříkáte požitku z vlastnoručního praní a žehlení a nedáváte košile do čistírny.
Kam pro ni V zahraničí se například prodávají ekonomicky výhodné ručně šité košile, které si zákazník vybere on-line: za ceny začínající na v přepočtu devíti stech korun si může vybrat látku, střih, výšku límečku i knoflíčky v několika málo krocích (například na adrese www.tailorstore.co.uk).
Opravdový luxus nabízí potom původem irská firma „košilářů“ Smytha a Gibsona. V jejich výrobně, která zaměstnává na padesát lidí, se prý šijí jedny z nejlepších košil na světě: na jejich výrobky tu mají dvacetiletou záruku, každý zákazník se může chlubit vlastním monogramem a na výrobek si počká dva týdny. Potenciální zákazníky potom přijedou před výrobou přeměřit i do místa jejich bydliště, například do Belfastu nebo Londýna.
Nejen v Praze také fungují specializované krejčovské salony. Jedním z nejvyhlášenějších je Emperor Patrika Dařílka, který šije košile například i pro královské rody. Pro výrobu využívá ty nejtenčí jehly a na jeden centimetr košile potom připadá i dvanáct stehů. Cenový strop takového skvostu se potom pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Kvalitou i tradicí ověřené služby nabízí i pražský Salon Hartl nebo rovněž pražské krejčovství Delor.
Pro štíhlý obličej se hodí límec uzavřenější, kulatému či hranatému obličeji sluší více límeček otevřenější
