Lidovky.cz: Obvodní soud rozhodl o rekordní výši odškodného. Může tento verdikt znamenat průlom pro posuzování dalších podobných případů?
To není jisté, nemyslím si ale, že od teď budou advokáti a soudci postupovat zásadně jinak. Celý případ názorně ukazuje, jak u nás funguje systém právní odpovědnosti ve zdravotnictví. Jeho cílem je zaprvé odškodnit osoby, kterým se něco stane cizím zaviněním, zadruhé pak motivovat poskytovatele péče k nápravě a předcházení vzniku škod. Obě tyto funkce jsou správně plněny jen tehdy, pokud se poškozenému rychle a efektivně dostane spravedlivá náhrada.
NAPSALI JSME: |
Lidovky.cz: Co o systému vypovídá aktuální případ?
Vezměte si, že se stal v srpnu 2009. Teprve loni soud osvobodil lékaře, který u porodu byl, a až letos máme na stole rozsudek prvního stupně občanského řízení. Sice jde o velmi vysokou částku, určitě ale není definitivní. Druhá strana se může odvolat, potom se případ může další léta řešit, tudíž o konečné podobě odškodného mohou být chudáci rodiče srozuměni až v roce 2017, ne-li později.
Ondřej Dostál- Vystudoval právo a právní vědu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, doktoráty získal na téže fakultě v letech 2004-2005 v oborech Trestní právo a Mezinárodní, evropské a ústavní právo (Veřejné právo I)
- Titulem Master of Laws (LL. M.) završil v roce 2006 studium zdravotnického práva v Center for Health Law Studies na Saintlouiské univerzitě v USA
- Je držitelem několika akademických ocenění, Za diplomovou práci „Lékař, pacient a trestní právo“ si v roce 2003 odnesl Bolzanovu cenu rektora UK
- Cenu Právník roku 2006 v kategorii Talent obdržel jako sedmadvacetiletý za práci „Právní odpovědnost, práva pacientů a kvalita ve zdravotnictví“
- Právy pacientů v Evropě a českým zdravotnictvím se zabývala i jeho práce odměněná v roce 2005 Cenou dr. Paula Janssena v kategorii Farmakoekonomika a zdravotní politika |
Příčina problému je přitom známá již od roku 2009. V nemocnicích slouží neatestovaní lékaři, aniž by byl dostupný zkušený lékař, který má provádět odborný dohled. V tomto případě to dokonce loni konstatoval i trestní soud, přesto ale tento problém není. Nejen že vinohradská nemocnice zatím nevyvodila žádné důsledky, nejsem si vědom ani toho, že by se rodičům omluvila. Za deset let jim možná zaplatí nějaké odškodné, v tu chvíli tam ale už možná nebudou lidé, kterých se případ týká, ani zaměstnáni.
Lidovky.cz: Jak může výsledná částka odškodného vypadat?
V případě, že se nemocnice odvolá jenom co do výše, poškození mohou dostat 5 nebo 10 milionů korun. A když se odvolá co do základu, tak nemusí taky dostat vůbec nic, pokud by byly přehodnoceny důkazy, zejména znalecké posudky. Rodiče dítěte klidně ještě mohou celý případ prohrát. Navíc si vezměte, že za tři roky bude dítěti osm let, do té doby rodiče nedostanou nic. Přitom musí hradit veškeré náklady, pravděpodobně také advokáta, soudní poplatky a další náklady řízení. Zásadním problémem odškodňovacích případů ale vůbec není samotná výše odškodného, o které se teď tolik mluví. To je víceméně věc volné úvahy soudce, kterou lze jen obtížně předvídat.
Lidovky.cz: Když je tedy hlavním problémem mechanismus odpovědnosti zdravotního práva, přináší nějaké změny alespoň nový občanský zákoník?
Bohužel ne, náhoda to bude i u případů podléhajících novému občanskému zákoníku. Stanovení výše odškodného zůstává stále jen na úvaze soudu. Byla sice vydána metodika, která stanovuje maximální výši odškodného 10 milionů, jedná se ale o nezávazný předpis, který nemá oporu v zákoně. Jde pouze o doporučující stanovisko, na kterém se shodla skupina odborníků.
Lidovky.cz: Jak potom takové rozhodování o výši odškodného vypadá v praxi?
Soud se buď může stropu deseti milionů držet, poškozeným potom přizná třeba jen třetinu potřebných peněz. Anebo řekne, že poškozeným těch třicet milionů nechá, z čehož však vyplývá další právnicky kouzelná situace. Ostatním lidem, kteří se do podobné situace dostali třeba před měsícem, bude nadále přiznáno již jen těch deset milionů,. Takové případy jenom svědčí o tom, že odpovědnostní systém u nás neplní svou úlohu, nedává právní jistotu a ani novému občanskému zákoníku se to nepodařilo napravit.
Lidovky.cz: Dá se tento systém nějak právně upravit?
Samozřejmě to má mnohá řešení, která jsou vyzkoušena. Dobré právní úpravy fungují například ve Skandinávii, na Novém Zélandu, a pokud vím, také v Rakousku. V těchto státech si na rovinu si přiznali, že nemocnice jsou nebezpečné, že je zapotřebí zjistit, kde chyby vznikají, a že poškození musí být odškodněni, ať už najdou viníka, nebo ne. To odškodnění probíhá okamžitě, mimosoudně, lze je přirovnat k úrazovému pojištění. Například z Nového Zélandu existují krásné statistiky, které ukazují, že sice člověka odškodní nižší částkou, zato ale v řádů týdnů, maximálně pár měsíců. Většina poškozených pak už ani případ nežaluje, a přitom jich soudy odškodní zhruba dvojnásobně víc než v USA.
Lidovky.cz: Vy sám se zdravotnickým právem a vztahy pacientů, lékařů a trestního práva zabýváte několik let, v roce 2006 jste obdržel i ocenění Právník roku. Neměl jste možnost nový občanský zákoník připomínkovat?
To ocenění jsem dostal shodou okolností za srovnávací studii, ve které jsem se těmito problémy zabýval. Bohužel nad ní všichni jenom pokývou hlavou, mrzí mě, že nebyla možnost zahrnout ji také do nového občanského zákoníku.
Co si o pondělním verdiktu myslí další právníci?Vnímají ho jako průlomový vzhledem k výši přiznané škody a s ohledem na nový občanský zákoník? Jakub Špitálský
Christian Choděra:
Zbyněk Drobiš
Dagmar Záleská
|