Vztah k jídlu si herečka Zlata Adamovská vypěstovala už v dětství, její tatínek byl totiž cukrář ve slavné cukrárně u „Myšáka“. Dnes si zákusek dá jen výjimečně. Častěji sáhne po rybách nebo jehněčím.
Sherečkou, která se objevuje často na televizní obrazovce, jsme se setkali netradičně v showroomu studia Miele Center Stopka v Klimentské ulici v Praze. Využili jsme přátelské vztahy mezi Zlatou, jejím manželem Radkem Johnem a majitelem studia Jiřím Stopkou a otestovali jsme nabízené kuchyně v praxi. Zlata se pustila do přípravy jednoduché, ale velmi originální speciality.
„Režiséři mě docela často obsazovali do rolí vařících maminek, protože si zřejmě mysleli, že mi to v kuchyni sluší,“ směje se.
V kuchyni neimprovizuji „Dnešní recept mám od své kamarádky z našeho „babince“. Scházíme se občas u sebe doma a některá z nás vždycky něco uvaří. Recept mě okouzlil hlavně proto, že není složitý a je úžasně efektní. Rychlá příprava jídla je pro mě hodně důležitá.“ Je vlastně variantou španělské tradiční speciality Dátiles en jaquetilla, kde se šunkou Jamon serrano obalují datle.
„Nejsem experimentátor, v kuchyni neimprovizuji. Ve svém kuchyňském notýsku mám osvědčené recepty, v herecké hantýrce by se řeklo stálý repertoár, ale když objevím nějaký nový recept, vyzkouším ho, a má-li jídlo úspěch, zařadím recept do sbírky standardů.“
Manželství s Radkem Johnem, který se velmi zevrubně zabývá vínem nejen coby konzument, ale i coby publicista a sběratel, je nevyhnutelně spojeno s návštěvami restaurací. „Radek chodí do restaurací často, a když mi to časově vychází, ráda ochutnám i já něco dobrého ve skvělých restauracích, které jsem postupem času začala vnímat jaksi sofistikovaněji. A když kolem sebe pořád slyšíte hodnotící názory, musí vás to poznamenat. Takže už téměř automaticky při prvním napití nějakého vína hodnotím barvu, vůni, chuť. A přirovnávám ji k vínům, která znám. Totéž se děje u jídla.“ Vztah k vínu se stal výrazným faktorem i při výběru restaurací, které se pár Adamovská–John rozhodne navštívit.
„Musí tam být dobrá vinotéka. My už prakticky nezajdeme tam, kde není aspoň trošku slušné víno. A jestliže se ocitneme v podniku, kde se nám vinný lístek nezamlouvá, dáme si raději minerálku nebo pivo. Dáváme také přednost restauracím, kde se připravují pokrmy z jehněčího masa nebo z ryb. Většinou to dopadne tak, že já si dám rybu a Radek jehněčí. Příprava ryb je někdy složitá záležitost a já se držím zásady, že v hospodě si objednávám to, co si nemůžu nebo neumím udělat sama. Čerstvá mořská ryba se na běžném trhu najde málokde. I když se v posledních letech český trh s mořskými rybami hodně zlepšil.“
„Zachutnaly mi dvě mořské ryby, které se u nás předtím moc neobjevovaly. Nemají myslím zatím české názvy, na jídelním lístku jsou psány jako pangasius a butterfish.“
Pangasius je ryba z Vietnamu, lovená v ústí řeky Mekongu. Butterfish (máslová ryba) se loví u amerických břehů a je někdy česky nepřesně nazývána jako modrohlav.
„Já hodnotím restaurace také podle toho, jaké tam mají dezerty. Můj tatínek byl totiž cukrář a já jsem v tom prostředí vyrůstala. Tatínek dělal i u „Myšáka“ a u „Juliše“ a sladké dezerty si v restauraci nedával. Říkal, že ví, co se do toho dává, a raději si dá zajít chuť. Ale já jsem na rozdíl od smyslu pro humor tuhle nelibost ke sladkostem nezdědila. Chutnají mi zvlášť takové ty pěny, přelivy a tvarohové kreace.... to jsou skvosty. Jen o tom mluvím, sbíhají se mi sliny. Snažím se jíst sladkosti jen opravdu výjimečně, ale někdy neodolám. Bohužel po tatínkovi nemám vůbec žádné recepty, v tom jsem typická kovářova kobyla. Měla jsem pocit, že tu táta bude věčně, a on najednou nebyl. Ale mám po něm formičky na kremrole, tak jednou se snad o ně pokusím.“
Zlata Adamovská ráda často cestuje, právě se vrátila z Floridy.
„V zahraničí chodím do restaurací, které mají zajímavý jídelní lístek vyvěšený před vchodem. Ten si bedlivě pročtu, a když tam najdu něco, co mě zajímá, vejdu. Nikdy nejdu naslepo. Ale na Floridě jsem byla na návštěvě u kamarádky, takže jsme chodily tam, kde to ona dobře zná. Takže jsem si na její doporučení dala například rybu mahi-mahi obloženou dušenými sépiemi. V jižních zemích, kde se dá nakouknout přímo do kuchyně, se rozhoduji snadněji. Do kuchyní v restauracích chodím velice ráda, jsem zvědavá a všechno zkoumám, ochutnávám, okukuju. To mám asi taky z mládí, protože když tatínek pracoval v hotelových restauracích, chodila jsem za ním často do kuchyně a mlsala.“
Několik let jezdí s manželem do francouzské Provence.
„Ve vesničce Audabiac trávíme čas s dětmi z dětských domovů, kde v projektu Uměním ke svobodě pracují děti v různých uměleckých dílnách a zkouší si, co obnáší být malířem, muzikantem či hercem. Existuje tu taková tradice. Jeden den se roztopí pec na návsi a každý z vesnice přinese svůj kulinářský výrobek, který se pak společně upeče a společně sní. Provensálské speciality vřele doporučuji.“
V rozhovoru uplynul čas, určený k upečení špízu v troubě, hodně rychle. Zlata servíruje na talíře, nádherně to voní. Víno bohužel nemáme, protože Zlata musí řídit.
Na dovolenou za vínem „Chtělo by to asi nějaké bílé, spíše sušší. Doma máme sklep, kde je docela slušný archiv. My jsme se k vínu dostali při našich návštěvách na Moravu, konkrétně do Mikulova. Tam jsem se seznámili s vinaři, s panem Mayerem, s panem Peřinou a dalšími a začali jsme chápat rozdíly mezi vínem pro Pražáky a vínem pro místní. Dnes si vybíráme místo k dovolené hlavně podle toho, jaké v tom kraji mají víno. Naposled jsme byli na Novém Zélandu.“ Během jídla si povídáme i o filmech, které se týkaly labužnických témat.
„Nejvýraznější je v tomhle směru určitě francouzsko-italský film Velká žranice, kde hráli Mastroianni, Tognazzi, Noiret a Picolli. Zavřeli se v jednom domě se spoustou lahůdek. A vařili a jedli. A jedli a vařili. A to tak dlouho a tak dobře, až je to zničilo a postupně na to své labužnické přejídání umírali. Kdybych dostala roli v takovém filmu, byla bych štěstím bez sebe. Zvlášť pokud bych měla takové kolegy.“
***
RECEPT ŠVESTKOVÝ ŠPÍZ „BABINEC“
4 porce: 400 g kuřecích prsou, 150 g sušených švestek, 100 g anglické slaniny, 100 g sherry rajčat, 3 lžíce olivového oleje, 3 lžíce citronové šťávy, sladká paprika, sůl
Postup: Maso z kuřecích prsou nakrájejte na kostičky o průměru asi 4 cm, posypte sladkou paprikou a marinujte v oleji a citronové šťávě přes noc. Vypeckované sušené švestky obalte proužky anglické slaniny tak, aby obal nebyl příliš silný. Na kovovou jehlu napichujte střídavě malá rajčátka, obalované švestky a kostičky marinovaného kuřecího masa. Osolte podle potřeby. Vložte do pekáčku, mírně podlijte marinádou. Nechte v rozehřáté troubě při 200 stupních péct asi 30 minut. Podávejte s bílým vínem a bílým chlebem.
O autorovi| Vladimír Poštulka, labužník a spisovatel
