Rod Walderode 'vyzrál' nad dekrety

"Podle Nejvyššího soudu se Walderode za druhé světové války neprovinil
proti zájmů Československé republiky. K československému lidu byl naopak
velmi loajální," prohlásil mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Walderode se o rodový majetek přihlásil v roce 1992 a deset let později zemřel.

Restituční nároky roku

Zámky: - Hrubý Rohozec u Turnova na Semilsku - bývalé panství zahrnuje kromě zámku i lesy a další pozemky a nemovitosti, mimo jiné bývalé objekty strojní a traktorové stanice a Zeleniny Hradec Králové v Hrubém Rohozci - Dřínov na Kroměřížsku - renesanční zámek, bývalé panství zahrnuje i lesy, pole a několik rybníků; zámek přešel v roce 1989 na obec - zámeček Smržovka na Jablonecku Pozemky: - 300 hektarů lesa a další pozemky u Turnova na Semilsku, mimo jiné i Suché skály v Českém ráji; část tohoto majetku, pozemky v průmyslové zóně Vesecko, Turnov prodal a část peněz z prodeje získala Kammerlanderová pod podmínkou stáhnutí obžaloby - 3600 hektarů půdy na Jablonecku - 360 hektarů lesů a polí jako součást dřínovského panství - dva pozemky a stavební parcela v Turnově-Daliměřicích na Semilsku Další majetek: - velkostatek Smržovka na Jablonecku - nemovitost v Josefově Dolu na Jablonecku (součást panství Smržovka) - velkostatek v Dřínově na Kroměřížsku - dvůr ve Vrchoslavicích na Prostějovsku a statek v Srnově (součást dřínovského panství) - cihelna a rybníky, součást dřínovského panství - dva majetky na Turnovsku, které vlastní firma Helios a Antonín Kučerka.

Kammerlanderová v roce 2005 žádala o pozemky a budovy v hodnotě přibližně 120 milionů korun, konstatoval tehdy její bývalý právník Felix Nevřela. Majiteli jsou například město Turnov, Pozemkový fond, Lesy České republiky a Státní památkový ústav - vlastník zámku Hrubý Rohozec. Proti verdiktu Nejvyššího soudu existuje jediný opravný prostředek - stížnost k Ústavnímu soudu. "Zatím o ní neuvažujeme," dodala Havlíková. Ve Ždárku žije jen asi 130 obyvatel a právníka pro dovolání u Nejvyššího soudu mu loni poskytlo město Turnov. "Nejistota okolo žádostí rodu Walderode o navrácení majetku trvala již 15 let a Žďárku jsme pomohli, aby právní vakuum co skončilo. Předpokládáme, že rozhodnutí Nejvyššího soudu bude směrodatné i pro jiné případy. Je mimořádně důležité pro Turnov, okolní obce a pro všechny, jimž patří majetek, o který Kammerlanderová usiluje u soudů," vysvětlil turnovský místostarosta Jaromír Pekař.

Podle Pekaře může rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci Ždárek ovlivnit i restituční kausy šlechtických rodů Valdštejnů a Aehrentalů, jimž v Turnově a okolí také patřily velké majetky. Nároky Walderodeho dědičky na rodový majetek uznal loni v lednu za oprávněné předseda senátu Krajského soudu v Liberci Lubomír Ptáček. "Žádný soud v Česku nevrátil do té doby Walderodemu ani Kammerlanderové majetek, zkonfiskovaný po druhé světové válce podle Benešových dekretů," prohlásil polistopadový turnovský místostarosta Josef Kunetka. Restituční nároky rodu Walderode sleduje již 16 let.

Případ Walderode provázely od počátku spory o československé občanství hraběte a jeho spolupráci s nacisty. Walderode přišel jako občan německé národnosti o rodový majetek na základě Benešových dekretů bezprostředně po skončení druhé světové války. Vztahovaly se na osoby, jež se během ní
provinily proti zájmům Československé republiky. V roce 1947 úřady Walderodemu československé státní občanství vrátily. Zabraný majetek už ale nestihl získat nazpět, po komunistickém puči v únoru 1948 totiž emigroval a o občanství znovu přišel. V roce 1992 ministerstvo vnitra Walderodemu československé občanství opět vrátilo a šlechtic zažádal o vydání bývalého majetku svého rodu. Vzápětí se objevila svědectví, že během války spolupracoval s nacisty.

"Walderode byl ve wehrmachtu. Požádal o říšskoněmecké občanství a obdržel ho. Patřil také mezi členy Henleinovy SDP. Navíc existuje písemný důkaz, že 12. srpna 1947 ministerstvo vnitra zamítlo po dvouletém šetření Walderodeho žádost o zachování československého občanství. Walderode osvědčení získal až prosinci 1947, ale pravost dokumentu se nedá ověřit ani v archivu ministerstva vnitra a ani v dalších archivech," řekl Kunetka.