Úterý 14. května 2024, svátek má Bonifác
130 let

Lidovky.cz

Romantický patos ještě působí

Česko

Návrat velkolepé muzikálové fresky Les Misérables – Bídníků – po sedmnácti letech na české jeviště, konkrétně do Městského divadla v Brně, je důkazem, že metropolí žánru je dnes Brno, a nikoliv Praha. Nová inscenace Stanislava Moši ukazuje, že tento žánr ve své vyšlechtěné formě dokáže emotivně působit na diváky, aniž by překračoval hranice dobrého vkusu.

Bídníci v sobě ideálně spojují vše, co dělá muzikál muzikálem. Je tu výtečně zadaptovaný román Victora Huga, dramaticky zpracovaný příběh naplněný romantickým patosem, hudební kompozice místy až operního charakteru s nosnými motivy a barvitostí, téma. Ve srozumitelně pojatých a zároveň efektně gradovaných obrazech revoluce udržuje dramatizace i autorův sociálněkritický akcent. A v neposlední řadě skvěle napsané postavy – tento zdánlivě banální předpoklad uvedení jevištního díla je bohužel v domácí muzikálové produkci nezřídka nedostižným ideálem.

Samozřejmě že Bídníci, líčící příběh propuštěného trestance Jeana Valjeana, jenž svou morální silou vítězí nad nepřízní osudu, představují až lehce naivní, ale nádherně romantickou pohádku a muzikálové zpracování tento fakt ještě zdůrazňuje. S patosem a sentimentem ovšem autoři zacházejí rafinovaně, je to jejich výrobní prostředek, a jak je vidět, publikum si ho nepřestává žádat. Bídnici v brněnském nastudování Stanislava Moši mají jednotný tah a styl, jejich dynamika spočívá v dramaticky kontrastním střídání sborových scén s komorními. Režie propůjčuje každému výstupu emotivitu a dramatickou účinnost, budovanou z promyšlených detailů. Kde se muzikálu daří Velkovýpravný muzikál se dokonalého napodobování reality jen nerad zbavuje a iluze bývá základem inscenačního řešení. Tak je tomu také zde, i když Moša se scénografem Christophem Weyersem se úplně nevzdali básnické zkratky. Mají k dispozici dokonalou techniku, ale jdou cestou jednoduchého, přesvědčivého účinku, a tak se na jevišti z ničeho „rodí“ oslňující obrazy. To, že občas iluze zradí, nakonec není až takový problém. Viditelné je to nejvíc při Javertově sebevražedném skoku z mostu, který se zvedne, čímž má opticky vzniknout dojem pádu, což se příliš nedaří. Základem výtvarného řešení je jakási syrovost prostředí, která se stále vrací v různých variantách. Jsou to hrubá dřevěná prkna jeviště, pochmurné zdi, poetická atmosféra je dána i přiměřeným šerosvitem.

Bídníci nenechávají na pochybách, že Hudební scéna MDB je dnesmístem, kde se muzikál pěstuje na profesionální úrovni. I když lze mít řadu námitek vůči původní hudební tvorbě, která se zde pěstuje, léta soustředěné práce přinesla ovoce. Moša má soubor, pro který v zásadě není problém uvést lecjaký titul, v žánru školení interpreti vědí, co obnáší syntetický herecký projev. Ne jako v Praze, kde divák trne, který popzpěvák bude ještě mimovat či který činoherec ještě předvede své neumělé zpívání.

Hlavní roli Jeana Valjeana hraje PetrGazdík v alternaci s Janem Ježkem, který roli výtečně zpíval při prvním uvedení u nás v roce 1992. Gazdík má zkušenosti s romantickými hrdiny. Jeho expresivní herecký patos tu vcelku sedne, předvádí i spolehlivý výrazový zpěv a září v efektních číslech jako Otčenáš, ovšem k dokonalosti mu chybí zvládnuté vyšší polohy.

Výborný je Igor Ondříček jako s vnitřní věrohodností ztvárněný bezcitný protivník Javert, který zaujme i svým zvláštním, temně zabarveným hlasovým projevem. Duet obou je mistrovsky zvládnutý, vůbec vícehlasá čísla jsou ozdobou hudebního nastudování, stejně jako sbory.

Fantina (Markéta Sedláčková) a Cosetta (Radka Coufalová) jsou obě křehce lyrické, citově přesvědčivé. Eponina (Hana Holišová) dostojí požadavkům role, ale bez schopnosti strhnout. V opačné poloze pak excelují komediálně vděční manželé Thénadierovy, které hrají Jana Musilová a Jan Mazák – v nadsázce s živou barvitostí akcentují hrubozrnné naturely. Jiří Mach zaujal adekvátní stylizací v rozevlátého romantického reka, stejně jako pevnou, robustní znělostí hlasu. Problémem inscenace jsou vcelku očekávaně děti – jak představitelka malé Cosetty, tak i Gavroche mají potíže s intonací.

Žádné divadlo nelze dělat bez dramaturgie, ani hudebně-dramatické. Nejde přece o to, uvádět muzikál jen s vidinou zisku a návštěvnosti, ber titul kde ber, tak jak se to dnes praktikuje v Hudebním divadle Karlín, druhdy tak důležité scéně pro tento obor.

***

HODNOCENÍ LN ***** Schönberg / Boublil: Les Misérables – Bídníci Překlad: Z. Borovec Režie: S. Moša Dirigenti: J. Petrdlík, J. Kalousek, I. Vavrda Scéna: C. Weyers Choreografie: V. Kloubek Hudební scéna MDB, premiéra 13. 2. 2009

Autor:

Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky
Zkraťte si čas v kuchyni: Vyhrajte kořenící pasty od Podravky

Zrychlete vaření s kořenícími pastami Podravka Natur. Usnadní a zjednoduší přípravu pokrmů, protože zeleninu nemusíte čistit ani krájet, ale...