Zatímco Západ zřejmě čeká velmi těžký rok, Východ směřuje k ekonomické katastrofě
Za minulých šest měsíců ruští oligarchové přišli o polovinu všech peněz, které vydělali za posledních pět let. Ruská průmyslová výroba, poprvé od roku 1998, poklesla v listopadu v meziročním srovnání o devět procent a v prosinci se očekává hrozivý dvacetiprocentní pád. Ruský rubl, který si ještě nedávno držel pro našince dobře zapamatovatelný kurz jedna ku jedné s českou korunou, je dnes na šestašedesáti haléřích. Rusové si opět ukládají úspory do dolarů a pod slamníky, protože přestávají věřit rublu a bankám. Poptávka po nových autech rapidně klesá, vlivem čehož kolabují nijak zvlášť dobře si stojící ruské automobilky a hroutí se plány dovozců, včetně české Škodovky. Ale především, co je pro Rusko nejhorší, dál strmě padá cena ropy na světových trzích, která už je dnes pod pětačtyřiceti dolary za barel a v případě méně kvalitní ruské ještě níž. Plyn se sice snaží ještě Rusko držet alespoň na dosavadních cenách -a díky specifické závislosti a zimnímu období se mu to ve spolupráci s německými koncerny daří. Ale na jaře bude mít i Gazprom utrum a bude muset radikálně zlevnit.
Statisíce Rusů proto nemyslí ani tak na blížící se Nový rok a pravoslavné Vánoce, ale přemýšlí hlavně o tom, jak zlý pro ně bude příští rok a zda zůstane jen u něj. V ordinacích ruských lékařů jsou před koncem roku fronty „pacientů“, kteří se snaží dočasně zabránit svému propuštění tím, že se hodí marod.
Vladimir Putin i Dmitrij Medveděv a jejich tým se sice tváří, že všechno zvládnou, a vypustit v souvislosti s Ruskem z úst slovo „recese“ se stále téměř rovná národní zradě, ale ti odvážnější ruští ekonomové už mluví pro příští rok o „nulovém růstu“.
Přes pozlátko ulic Moskvy nebo Petrohradu s nablýskanými značkovými obchody, pohádkové platy hokejistů ruské Kontinentální ligy, které konkurují kanadskoamerické NHL a výhrůžky vyzbrojení ruské armády novými superstřelami schopnými prorazit i americký protiraketový deštník zůstalo Rusko ekonomicky slabým státem.
Paradoxně k tomu nejvíce přispěly v posledních letech skutečně pohádkové příjmy země z těžby ropy, zemního plynu a dalších nerostů. Drtivá většina peněz šla totiž do palivoenergetického odvětví, protože téměř nikde jinde nebylo možné dosahovat tak pohádkových zisků.
Až na naprosté výjimky typu některých zbraní se ruský průmysl nestal v minulých osmi letech konkurenceschopným natolik, že by mohl cokoli vyvézt jinam než na postsovětský trh. Stovky miliard lehce získaných petrodolarů navíc zdeformovaly celý ruský trh, v němž ceny nijak zvláštních nemovitostí v ne zrovna příjemné Moskvě konkurovaly Londýnu, New Yorku, Tokiu.
Život se sice v minulých třech čtyřech letech stal pro část Rusů od střední třídy výš snesitelným, ale za zboží i služby si Rusové účtovali více než kdekoli jinde v postkomunistickém světě.
Dominantním vlastníkem se v ruské ekonomice podobně jako před sto lety za cara stal opět stát, zoufale neproduktivní, zkostnatělý a neefektivní. I Gazprom, výkladní skříň ruské ekonomiky, vyhazoval peníze oknem a neinvestoval dost ani do tak základní věci, jako jsou nová naleziště plynu. Putin a jeho garnitura nevyužili „zlatých časů“ k reformě postsocialistické ekonomiky a sociálního systému, ale naopak, k návratu starých sovětských pořádků opatrovnického a všemocného státu.
Slabé Rusko horší než silné Odpověď na otázku, zda bychom měli mít radost z oslabení a problémů země, která nám mnohokrát vyhrožovala, že na nás namíří své rakety, a jež pod zbabělou záminkou neváhala okupovat území sousední Gruzie, zní jednoznačně. Ze slabého Ruska nikdo na Západě radost mít nemůže.
Slušně fungující ruská ekonomika dávala naději na posilování stále slabé ruské střední třídy, u níž byla šance, že poté co bude mít na slušný život, bude chtít i více osobních svobod, ba dokonce demokracie.
Jestliže finanční a po ní přicházející ekonomická krize vedou na Západě k posílení pozice státních zásahů do hospodářství a návratu k modelu státního vlastnictví, pak na Východě dvojnásobně. Finanční problémy oligarchů směřují k dalším obrovským majetkovým přesunům ve směru Kremlu. Bouřící se masy znovu zchudlých Rusů k dalšímu utažení policejního státu. A oslabená hospodářská pozice Ruska k jeho ještě větší agresivitě. Rusku a Rusům proto ekonomický pád nepřejme. Bojme se ho.
***
Fungující Rusko dávalo naději na posilování střední třídy, u níž byla šance, že poté, co bude mít na slušný život, bude chtít více svobody, ba dokonce i demokracii
O autorovi| Luboš Palata redaktor LN e-mail: lubos.palata@lidovky.cz
