Právě dramaturgie mě přiměla vypravit se teď do Bratislavy. Desátý ročník festivalu Next ukázal, že sdružení Atrakt art se povedlo něco, co Praha moc nezažívá. Vypěstovali si publikum, které v atmosféře srdečné párty absolvuje třídenní nálet abstraktnější klubové hudby. Tihle muzikanti vesměs reagují na městský zvuk, někteří s plnou hlasitostí (finský Mika Vainio hned s nástupem odrovnal reprobednu), jiní křehce. Nevystoupila ani jedna „písničková“ kapela, ale mnozí posluchači si ani nevšimli: při zábavnosti, s jakou pohlavkovalo gramofony francouzsko-japonské duo Erik M & DJ Sniff, ani není divu.
Hráli lidi zásadně různorodí: od starých freejazzmanů Globe Unity Orchestra (ti jediní působili jako přežitá, uzavřená kapitola) až k finální zběsilé tancovačce (!) na abstraktní beaty zmíněného popravčího, Vainia z Pan Sonic. Něco se mění: hudbu, kde nejde o melodii ani rytmus, nýbrž o barvy zvuku, přijímá čím dál víc lidí nikoli jako „art“, ale součást mejdanu. Bratislavský vire, otoč to na západ.
O autorovi| Pavel Klusák, hudební publicista
