V neděli 27. března na Kladně zemřela malířka Jitka Válová, jedna z nejvýznamnějších českých výtvarnic 20. století. Bylo jí 88 let.
Jsou umělci, kteří přistupují k tvorbě jako k zaměstnání. Pro jiné je to způsob, jak stvořit sám sebe, jak se ve světě prosadit. Jitka Válová patřila k těm, pro které podobné otázky dávaly stejně málo smyslu, jako kdyby se jí někdo ptal, jakou roli v jejím životě hraje dýchání. Vedle umění byla nedílnou součástí jejího života i její sestra Květa, dvojče. Spolu chodily na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, s ní žila v malém domečku na Kladně. Zůstaly vedle sebe celý život, vedle sebe malovaly, samy pro sebe, jedna pro druhou. Každý text o Jitce je proto současně i o Květě. Říkalo se jim krátce „Válovky“.
Jitka ráda vyprávěla, jak spolu s Květou léta pracovaly v jedné místnosti, každá před malířským stojanem na opačném konci místnosti. Když od obrazu poodstupovaly, aby se na něj podívaly z dálky, často se jim stalo, že do sebe uprostřed místnosti zezadu narazily. Šlo to tak celá léta.
V padesátých letech se povinně maloval socialistický realismus, I sestry Válovy tehdy malovaly dělníky, ale docela jinak, než jak se to v té době chtělo. Zajímaly se o život obyčejných lidí, samy měly s prací v továrně svou zkušenost. Jejich dělníci nebyli oslavou socialismu, ale spíše existenciálními figurami vykořeněných lidí moderní doby. Jitčiny obrazy byly subtilnější, Květa měla robustnější rukopis. To, že celá léta nemohly vystavovat, braly jako samozřejmost.
Pro poznání a docenění jejich práce byla podstatná putovní výstava v roce 1983. Do regionálních galerií, kde tehdy jedině mohla probíhat, tenkrát putovaly stovky návštěvníků, kteří ke svému překvapení zjišťovaly, že sestry vytvořily pozoruhodné, originální dílo, při vší izolovanosti normalizační doby, navazující na světovou vlnu figurativního umění. Květa zemřela v roce 1998, nedočkala se proto velké souborné výstavy v Národní galerii v roce 2000.
Mých několik málo návštěv v kladenském domečku patří k nezapomenutelným zážitkům. Jitka byla jako věchýtek, tvář pokrytou vráskami, v ruce nezbytnou cigaretu. Přesto zvláštním způsobem připomínala dítě. Vyprávěla, jak je po smrti Květy pokoj, kde spolu malovaly, náhle veliký. Přesto s ní byla stále spojená, Jitka vedla s Květou neustálý dialog prostřednictvím obrazů. Svět kolem pozorovala s lehkým údivem a pobavením. Sláva, která v pozdějších letech přišla, ji uváděla do rozpaků. Nechodila daleko pro jadrnější výraz, přesto jsem se nesetkal s nikým, kdo by byl méně vulgární než ona. Obrovský obdiv chovala k přírodě, ke všemu živému. I její obrazy, často redukované na zdánlivě jednoduché čáry, dýchají životem.
***
Jitka Válová (1922–2011) * Jitka a Květa Válovy se narodily jako dvojčata a spolu zůstaly celý život, do smrti Květy v roce 1998. V letech 1945 až 1950 studovaly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Emila Filly. * Žily a malovaly na Kladně, jejich dílo bylo po většinu jejich života nedoceněné. V roce 1994 získaly Cenu J. G. Herdera, v roce 2002 pak cenu za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury Ministerstva kultury ČR.
