Přesně v osm hodin se dveře žofínského paláce otevřely a do sálu mohli vstoupit první fanoušci v čele se sedmašedesátiletým Karolem Svoreněm, který dorazil před palác již ve čtvrtek odpoledne. V sále pak padl před rakví na kolena a tesknil. Za zády se mu ozýval vzlykot a pražský Žofín se začal plnit.
„Pořád tomu nevěřím,“ řekla ke Gottově úmrtí LN paní Zdena, která přijela z Přerova. V ruce měla kapesník a otírala si oči, stejně jako většina zpěvákových příznivců, když odcházeli od rakve.
Karol Svoreň, který čekal na rozloučení s Karlem Gottem přes noc.
„Miluji tě navždy, tvá Ivana,“ bylo napsáno na velkém srdci z rudých růží před rakví s ostatky milovaného umělce. Napravo byl umístěn houslový klíč z květin, nalevo visela česká vlajka a na každé straně držel jeden voják čestnou stráž.
  |
„Být stále mlád, to bych si přál,“ znělo z reproduktorů a pódium se rychle plnilo květinami od Gottových příznivců. Fanoušci tak museli brzy smuteční kytice dávat i na stůl uprostřed sálu, na němž ležely zhruba tři desítky věnců od státních institucí a blízkých přátel s nápisy jako „Nikdy nezapomeneme“ či „Navždy v našich srdcích“.
Do sedmé hodiny na Žofín dorazilo asi 27 tisíc lidí. Z velké části žen nad padesát let. Po poledni ve smutečním koridoru fanoušci čekali kolem hodiny a půl. Tato nepříliš dlouhá doba byla důvodem, proč se někteří lidé rozhodli ještě vpodvečer na pietní rozloučení dorazit. Fronta se tak začala opět natahovat až za most Legií na druhou stranu řeky.
Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. S kamerou v zádech, měl čisté svědomí, říká Špátová |
Lidé se u rakve nemohli zastavovat příliš dlouho, na rozloučení měli přibližně deset vteřin. Fanoušci často se svými příbuznými položili květinu, smutně pohlédli na černobílou fotografii Karla Gotta visící nad rakví, v poklidu povětšinou se slzami v očích obešli sál a vzdálili se. V nablýskaném sále se třemi velkými lustry a pozlaceným stropem bychom těžko našli člověka, který by si pietní místo nevyfotil.
Nicméně pořizování takzvaných selfie bylo zakázáno, což stálo na tabuli před vstupem do novorenesanční budovy stojící na Slovanském ostrově. Pokud někdo v koridoru zdržoval, organizátoři ho poprosili, zda může plynule pokračovat v chůzi. Při odchodu ze sálu Gottovi příznivci ještě naposledy pohlédli na rakev, smutně sklopili oči a odešli k pěti kondolenčním knihám, které ležely na stolech u východu z paláce.
Lidé píší vzkazy do kondolenčních knih.
Z reproduktorů hrála jedna píseň slavného zpěváka za druhou, nový singl Srdce nehasnou střídala legendární C’est la vie. „Já mám ráda všechny jeho písně, ale Srdce nehasnou miluji,“ svěřila se ve frontě na kondolenční knihu osmapadesátiletá Anna, která do Prahy přijela se svou dcerou z Mělníka. Právě ženy starší padesáti let měly ve smutečním koridoru nejsilnější zastoupení. Rozloučit se s legendou přišli ale i mladí lidé, mnozí z nich rovněž neudrželi slzy. Někteří rodiče přivedli i své děti.
„Celá naše rodina miluje Karla,“ uvedla pro LN maminka Alena, která držela v ruce roční dítko. Zatímco se zhruba padesátka lidí, která se do žofínského sálu najednou vešla, uvnitř loučila se zpěvákem, ostatním fanouškům ve frontě dobrovolníci z Červeného kříže nabízeli teplý čaj.
Červený kříž při rozloučení s Karlem Gottem.
Pražský pár Hana a Stanislav se do smutečního koridoru zařadil krátce před osmou hodinou na Janáčkově nábřeží na druhé straně řeky. Kolem půl desáté stáli u vstupu na Slovanský ostrov a měli před sebou zhruba tři stovky lidí. „Organizace je výborná, fronta rychle ubíhá,“ pochvaloval si Stanislav. „Poslouchala jsem ho od dětství, nikdy na Karla Gotta nezapomenu,“ říkala padesátiletá Lucie, v ruce měla květinu a na sobě teplou bundu a čepici. Všichni se shodli, že jim je zima, ale čekání za poklonu Mistrovi stálo.
Na Žofín už dorazili fanoušci Gotta. Úplně prvním byl Karol z Letňan, má stoličku a květiny |
V davu panovala smuteční atmosféra, zároveň byla ale z přítomných cítit soudružnost. Vzájemně se podporovali a vyprávěli si, co pro ně Karel Gott znamenal a proč k žofínskému paláci dorazili. „Byl pro mne všechno, celý můj život,“ tesknila na konci koridoru devětašedesátiletá Květoslava z Liberce.
Kolem jedné hodiny odpoledne fronta dosahovala do poloviny mostu Legií a lidé v ní trávili přibližně hodinu a půl. „Přemýšlela jsem, jestli dorazím. Pak jsem ale v rádiu zaslechla mou oblíbenou píseň Krev toulává a vnímala to jako znamení,“ řekla čtyřiatřicetiletá Martina. Zároveň podotkla, že v minulosti coby reportérka s Karlem Gottem spolupracovala.
„Byl to profesionál a velmi slušný člověk,“ svěřila se. Někteří lidé na most Legií přicházeli a řadili se do smutečního koridoru, neboť zjistili, že čekání není dlouhé a fronty se dají bez problému přečkat. Zatímco pražský Žofín dopoledne zaplnili skalní fanoušci, kteří na místo dorazili již v noci a událost by si nenechali ujít, odpoledne přišli i lidé, kteří to neměli v plánu. „Nevím, proč se všude psalo, že přijde 300 tisíc lidí, asi nás chtěli odradit,“ podivoval šedesátiletý Jaroslav z Prahy.
Fronta, lidé čekají na možnost rozloučení s Karlem Gottem.
Mezitím se do koridoru zatoulal anglický fotbalový fanoušek, který do Prahy přijel na zápas Anglie s Českem. „Co se to tu děje?“ ptal se zmateně. Když mu lidé ve frontě vysvětlili, o co jde, muž Čechům vyjádřil lítost a odešel vstříc fotbalovému zážitku.
Gottovi obdivovatelé si i na konci fronty mohli notovat známe zpěvákovi písně, jeho hlas se odrážel od protějšího běhu a fanoušci si smutně broukali.
Problémy muži zákona nehlásili
Pietní akt a opatření související s ním, na nějž dohlíželo zhruba stovka policistů společně s třemi desítky strážníků, zhodnotili muži zákona jako velmi klidný. Policisté do vydání textu nemuseli řešit žádné komplikace, ať už ve frontě či v dopravě. Účastníci se prý řídili dopředu zveřejněnými pokyny.
„Není to pro nás překvapení. Jedná se o pietní akt, kam přicházejí lidé, co se chtějí poklonit památce pana Karla Gotta. Nejde o skupinu obyvatel, která by dělala problémy. Naopak je to velmi přátelské a poklidné,“ dodal šéf pražské policie Tomáše Lerch se slovy poděkování nejen účastníkům akce, ale i Pražanům, kteří museli taková opatření absolvovat. Pražští záchranáři k půl sedmé ošetřili dva lidi, ovšem pouze žena s poraněným kolenem byla z řad návštěvníků.
Lidé čekají kolem šesté hodiny ráno frontu na nábřeží u pražského Žofína, kde v osm hodin začalo veřejné rozloučení s Karlem Gottem.
Jediná událost, která mezi lidmi vzbudila rozruch, byl příchod ministra dopravy Vladimíra Kremlíka. K tomu, aby se k rakvi zesnulého zpěváka dostal, využil ministerských privilegií a frontu čekajících fanoušků předběhl. Později se ale za své chování omluvil. „Moc jsem si přál vyjádřit panu Karlu Gottovi úctu. Uznávám ale, že předběhnout čekající lidi kvůli nabitému programu bylo nevhodné a omlouvám se za to,” napsal na Twitteru.
Ministr Kremlík předběhl dlouhou frontu na Gotta, později se za své chování omluvil |
Mimo pražský Žofín lidé tesknili i na jiných místech v Praze. Fanoušci zamířili i před Gottovu vilu na Bertramce. Hlavní město zřídilo pietní místo v Kinské zahradě, kam v sobotu poputují smuteční květiny z žofínského paláce. Na brněnském Dominikánském náměstí mohli Brňané rovněž uctít památku Karla Gotta na pietním místě na Dominikánském náměstí. Lidé se ve smutku scházeli i v Olomouci, Ostravě, Plzně či Zlíně.
