Neděle 22. května 2022, svátek má Emil
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sebevražedná sekta lexikální

Česko

Kniha roku. Lexikon české literatury (zleva dva z jeho tvůrců Luboš Merhaut a Jiří Opelík) zvítězil v anketě LN v prosinci 2008. O rok později se o něm píše ve zcela jiné souvislosti. Foto archiv LN

Přemysl Blažíček, Jaroslav Kolár, Jan Lehár, Mojmír Otruba, Zdeněk Pešat, Aleš Zach. Co mají společného? - To, že jde o jména významných bohemistů s řadou publikací. Všichni pracovali na Lexikonu české literatury a všichni tuto práci opustili, aniž by se zastavila. A to neudělala dokonce ani po odchodu hlavních redaktorů prvních tří svazků: Vladimíra Forsta a Jiřího Opelíka.

Jiné jméno: Jitka Pelikánová. Na obálkách vědeckých publikací se nevyskytuje, a přesto je to žena mnohem významnější. Proč? Protože kvůli ní Lexikon končí. Urazilo ji totiž ředitelovo rozhodnutí, že nebude dostávat mzdu z institucionálních, ale grantových prostředků. Týmu vedenému Lubošem Merhautem to pak stačilo, aby Lexikon demonstrativně zrušil a vzdal se také grantu ve výši milion korun ročně. Marně je vedení Ústavu pro českou literaturu přesvědčovalo, marně jim nařizovalo Myslící čtenář se musí zarazit: „To je neuvěřitelné. Vědec přece nezlikviduje vlastní projekt kvůli takové prkotině!“ - Opravdu, něco takového neudělá pokud pro něj ovšem demonstrativní autodestrukce není přitažlivější než pokračování práce. Je to přece tak působivé: s pořádným ohňostrojem zaniknout a ještě po sobě zanechat iluzi: „Co jsme mohli udělat, kdyby nás tenkrát nezničili!“

Takovéto gesto musíte pochopitelně opentlit působivou kampaní, aby veřejnost pochopila, že jste to nebyli vy, ale „oni“, kdo to zavinil. Kdo? - No přece autoritativní moc, která z plezíru zlikvidovala pravou vědu, kterou jsme „my“. Do funkcí dosazení diletanti, kteří z předpojatosti či závisti ničí vše, na co sami nemají. Nezbytné je ovšem také diskvalifikovat „vůli hlasovací většiny“, tedy zmanipulovaných a zkorumpovaných pitomců, kteří v daném ústavu tvoří shromáždění vědeckých pracovníků a nejsou schopni akceptovat „naši, tedy obecně platnou pravdu. A takoví nám chtěli mluvit do toho, co chceme a máme dělat! To není prkotina. Tady jde o vědecké a morální zásady!“

Přijetí této optiky rodí přesvědčení, že účelová slova jsou víc než fakta (která si čtenář nemůže zkontrolovat). Proto lze tvrdit, že v grantu nebyly peníze. Proto lze ztotožňovat stávající tým s těmi, kdo na projektu pracovali před nimi. Proto lze kritizovat, že ředitel s dotyčnou pracovnicí věc neprojednal (přestože ona písemně odmítla pozvání s tím, že je ochotna se sejít, až dostane „vyrozumění o změně rozhodnutí“). Proto lze poukazovat na neodbornost rady (ve složení M. Balaštík, J. Holý, D. Hodrová, P. Janáček, P. Janoušek, L. Merhaut, M. Přibáň, J. Trávníček a J. Wiendl). Proto lze dojímat tím, že z ústavu jsou vyhazováni mladí pracovníci (přestože všem bylo nabídnuto pokračování smlouvy). Proto lze tvrdit, že s Lexikonem končí lexikografie, přestože v ústavu už v této chvíli úspěšně souběžně běží jiný lexikografický projekt (www.slovnikceskeliteratury. cz)

Nevědět, o co jde, hned bych spěchal podepsat petici proti takové zvůli!

Nositelé jediné pravdy Pravda je ovšem jiná. Daný ústav není rejdiště temných sil, ale pracoviště řídící se demokratickými principy. Suverénem v něm jsou vědci, kteří volí radu pracoviště, ta pak má rozhodující slovo při výběru ředitele. A protože voliteli jsou špičkoví odborníci, lze předpokládat, že si nadřízené vybrali po zvážení jejich profesních, vědeckých a manažerský kvalit. Ředitel a rada pak mají právo i povinnost pracoviště řídit po stránce odborné, personální a finanční, a to i v případě, že část zaměstnanců jejich autoritu odmítá.

Co se to tedy v Ústavu pro českou literaturu stalo? - Někteří se rozhodli, že je třeba svrhnout stávající vedení. Se svými názory však neuspěli ani při volbě rady, ani při výběru ředitele. A nepodařilo se jim je prosadit ani prostřednictvím odborové organizace, kterou si založili, aby mohli mluvit jménem všech zaměstnanců - za členy ovšem přijímali jen ty, kdo předem podepsali souhlas se společnou nenávistí. (Ostatním zaměstnancům tak nezbylo než si založit druhou, mnohem početnější odborovou organizaci. V tom jsme asi jediné vědecké pracoviště na světě.)

Když se „nositelé jediné pravdy“ dostávali do stále větší izolace, našli si zbraň velkého kalibru. Opřeli se o tezi: „My jsme Lexikon a Lexikon jsme my. Nikdo nás tedy nemá právo řídit a kontrolovat, jakkoli o nás rozhodovat. A když to takto nebude, tak Lexikon zrušíme.“ Neskrývané opovržení ke zbytku ústavu a patologický pocit křivdy a strachu z toho, že „nás chtějí zničit“, stvořily nenávist tak silnou, že pak už stačila jen nepatrná záminka k tomu, aby se tým změnil v sebevražednou sektu, která dá před prostorem pro práci přednost zničení nepřítele. A to i za cenu bomby na vlastním těle.

Nevěříte? Tak se ptejte, proč v petici, kterou tito lidé iniciovali, chybí jakýkoli požadavek a proč se nestala mediální záležitostí už v době, kdy se ještě jednalo. Proč čekala až na okamžik, kdy může způsobit jediné: zničit vlastní pracoviště. To by totiž teprve bylo vítězství!

***

Takovéto gesto musíte opentlit působivou kampaní, aby veřejnost pochopila, že jste to nebyli vy, ale „oni“, kdo to zavinil

O autorovi| PAVEL JANOUŠEK, ředitel Ústavu pro českou literaturu AV ČR

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....

Kolik utratí průměrná česká rodina a jak tyto náklady snížit?
Kolik utratí průměrná česká rodina a jak tyto náklady snížit?

Podle diskuzí na eMimino.cz průměrná čtyřčlenná rodina utratila v roce 2021 za jídlo a drogerii průměrně 10-17 000 Kč. Tedy až 204 000 Kč ročně....