Zatímco princi Karlovi a jeho choti jsou od soboty v patách smečky reportérů, další monarcha chodí ve stejné době po Praze téměř inkognito. Soukromá návštěva kambodžského krále Norodoma Sihamoniho je mimořádně diskrétní a média se v podstatě omezují na přetiskování krátkých agenturních zpráv. Jistě, kambodžská monarchie není to samé co britská, na druhé straně Norodom Sihamoni je dnes jedinou hlavou cizího státu, která mluví plynně česky.
Pohádku o „jiném malém princi“ zná u nás skoro každý. Princ Sihamoni žil mezi svým devátým a dvaadvacátým rokem v Praze, vychodil základní devítiletou školu v Dejvicích, pak studoval na konzervatoři a od roku 1971 tanec, hudbu a divadlo na Akademii múzických umění. Přetiskovaná zpráva ČTK však poněkud upravuje okolnosti Sihamoniho příjezdu: „Na žádost rodičů o zprostředkování tanečního vzdělání pro malého prince tehdy kladně odpovědělo pouze československé velvyslanectví v Paříži,“ píše ČTK. Něco takového by nebylo možné ani dnes, natož pak v komunistickém režimu. Ve skutečnosti požádal Norodom Sihanuk o možnost vyslat svého syna studovat do Prahy zdejší základní školu „za stejných podmínek, jaké mají československé děti“ osobním dopisem 17. května 1962 přímo československého prezidenta a prvního tajemníka KSČ Antonína Novotného. O pět dnů později věc schválilo předsednictvo ÚV KSČ, tedy nejvyšší stranický orgán.
Rychlost souhlasné odpovědi není překvapující: komunistické Československo udržovalo od poloviny 50. let velmi dobré vztahy s řadou zemí třetího světa, které usilovaly o „neutralistickou“ politiku. Kambodža, v jejímž čele stál v různých funkcích princ Norodom Sihanuk, byla jednou z nich. Sihanuk byl v Praze dvakrát na oficiální návštěvě (1956, 1961), Novotný mu to na počátku roku 1963 oplatil. Na prezidenta režimu, který se zaštiťoval vůlí lidu, velmi zapůsobilo, že Sihanuk sám sedl za volant auta, v němž společně projížděli Phnom Penhem, a že přípitek na recepci pronášel v češtině. Taktní Sihanuk také na rozdíl od indonéského prezidenta Sukarna prudérního Novotného nepřiváděl do rozpaků nabídkou, aby si vybral na večer do postele několik krasavic, „aby naše ženy mohly vyprávět, jací jste vy Čechoslováci chlapíci“.
Mezi československými diplomaty se v polovině 60. let vyprávěl vtip, který s pobytem prince Sihamoniho souvisí a zřejmě má reálné jádro. Norodom Sihanuk poslal jednoho syna na studia do Moskvy, druhého do Pekingu, třetího do Prahy a čtvrtého do Paříže. Proč jste neposlal i toho posledního do socialistické země? – ptali se ho. – Protože chci, aby alespoň z jednoho byl socialista.
To, že princ Sihamoni dnes považuje Českou republiku za svou druhou vlast, jistě není zásluha režimu, který jej u nás hostil, ale konkrétních lidí, kteří devítiletému chlapci nahradili vzdálenou rodinu. A nepochybně i české kultury a jejího univerzálního poselství.
O autorovi| PETR ZÍDEK, redaktor LN
