Pakt se týká hlavně oblasti státních rozpočtů a penzijních systémů. Smyslem celé věci je posílení konkurenceschopnosti států evropské sedmadvacítky.
I když se pakt primárně týká zemí používajících jako měnu euro, dobrovolně zůstává otevřený také pro ostatní státy. Česká republika zůstala vedle dalších tří zemí – Velké Británie, Maďarska a Švédska – mezi těmi, které se odmítly připojit. Premiér Petr Nečas to avizoval ještě před svým odjezdem na summit. Nevyloučil ale, že by Česko v budoucnu změnilo názor.
Nečasovi vadí, že pakt byl vyjednán bez české účasti. „Nebyli jsme přizváni k této výsledné podobě Paktu pro euro, bylo to před nás položeno stylem berte, nebo nechte ležet,“ postěžoval si premiér.
Jedním z dalších důvodů odmítnutí byla obava, že by pakt mohl vést k harmonizaci daní. Z toho, že by kvůli svému rozhodnutí byla Česká republika „odstavena na vedlejší kolej“, premiér strach nemá. „Podle mého názoru jsou obavy z dvourychlostní EU trošku umělé,“ řekl Nečas.
Více čtěte na straně 8
O autorovi| ONDŘEJ LINC, zvláštní zpravodaj LN na summitu EU
