Zajímavá věc: zatímco se ekonomika propadá a firmy krachují, existuje odvětví, kde máme krachů minimum. Je to školství. Veřejné, ale i soukromé.
Soukromé školy a školská zařízení u nás začaly vznikat hned na začátku devadesátých let, a to raketovým tempem. Ve školním roce 1991/1992 se objevilo prvních šest, hned další školní rok jich už ale bylo 164. Aktuálně jsme se podle Petra Jadrného ze Sdružení soukromých škol dostali až k číslu blížícímu se šesti stům. Privátním systémem dosud prošlo tři čtvrtě milionu žáků. A to nepočítáme školy vysoké.
„Ve skutečnosti nelze říct, že bychom měli na šest set zřizovatelů soukromých mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Řeč není o právnických osobách, ale o jednotlivých typech škol a školských zařízení dle školského registru,“ upřesňuje Jadrný a vysvětluje, že například střední odborná škola a střední odborné učiliště působící v jedné budově a pod jedním zřizovatelem představují statisticky dva školské subjekty. Třetím může být třeba školní jídelna.
Privátní je celá třetina středních škol s maturitou. Soukromých základních škol funguje kolem šedesátky, mateřských kolem sedmdesáti, vyšších odborných na padesát. Přibližně dvě až tři ročně zanikají. V zásadě se ale počet víceméně drží. Znamená to, že podnikat ve školství je bezpečnější než v jiných oblastech? A dá se na tom vůbec vydělat?
„U podnikání, na kterém se nevydělá, by setrvával jenom blázen,“ usmívá se Jadrný. Jeho další slova ale jako by tento fakt vyvracela. Školy podle něj mohou sice vytvářet to, čemu se říká zisk, ale aby dostaly státní dotace ve výši, kterou potřebují, musejí jej vrátit zpátky do vzdělávání. A to i když nemají za jménem zkratku o. p. s. neboli obecně prospěšná společnost - reinvestici vydělaných peněz se nevyhnou ani akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným. Bez státní dotace se „školní byznys“ dělat nedá Jak se dá tedy v oblasti soukromého školství vydělávat? Prakticky jenom prostřednictvím platů. Jejich výše není v soukromých školách vázaná tabulkami jako u škol státních. Avšak pokud by si někdo myslel, že učitel na soukromé škole bere čtyřicet tisíc měsíčně a ředitel osmdesát, dost by se mýlil. Sdružení soukromých škol má k dispozici tabulku, která říká, že průměrný plat učitelů, ale i ředitelů je na soukromých školách jen o 6,4 procenta vyšší než na školách veřejných.
Zkusme tedy položit otázku jinak: Má smysl dnes zakládat soukromou školu? „Podle toho, co od toho čekáte,“ odpovídá Petr Jadrný. „Pokud máte k dispozici vlastní budovu nebo levný nájem a k tomu volných deset milionů, tak proč ne?“
Budova, tedy učební prostory a cena jejich užívání jsou podle něj klíčové. Například v Praze přijde nájem dost draho. Proto se tu taky musí platit vyšší školné. Zatímco třeba v Berouně činí dvanáct až patnáct tisíc za rok, v Praze je nutné počítat s dvaceti až třiceti tisíci.
Kromě toho je třeba zvážit, jestli bude vzhledem k populačnímu vývoji a místní situaci k dispozici dost žáků i do budoucna. Co žák, to něco peněz. O školné nakonec ani tolik nejde, nejdůležitější - a pro existenci většiny soukromých škol zcela nezbytná - je státní dotace. Ta činí přibližně 25 tisíc korun na žáka a rok. Tedy v případě, že soukromá škola ani nepatrně neporuší daná školská, bezpečnostní, hygienická, ekonomická a účetní pravidla, jichž jsou ovšem stohy.
Nové žáky láká dobrá pověst, reklama přitáhne jen desetinu K čemu je potřeba těch počátečních deset milionů? Podle Jadrného je spolkne hlavně vybavení a počáteční provoz školy. Když se vám totiž podaří získat pro první ročník čtyřicet šedesát žáků, je to na provoz málo. Topit se musí stejně, s pěti učiteli nevystačíte. „Tyhle věci se dají uhradit, jen když jsou zaplněné všechny ročníky. A to trvá čtyři roky,“ upozorňuje Jadrný.
Samo shánění studentů je v dnešní době stále složitější. Kvůli nenaplněným prvním ročníkům se některé, většinou soukromé školy slučují, pár jich i zaniklo. Má smysl investovat třeba do reklamy?
„Podle našich zkušeností je reklama a inzerce důležitá, s její pomocí se však získá asi tak deset procent žáků. Další se hlásí ponejvíce na základě referencí. Že na tu školu už někdo z jejich známých chodil, byl tam spokojený. To je výhoda dobrých, zajetých škol. Nová škola si musí pověst teprve vytvořit,“ konstatuje Petr Jadrný.
Podle něj většina soukromých škol vznikla hlavně z nadšení učitelů. Podnikat se pak museli ředitelé teprve naučit. Dneska už to většinou umějí, a pokud se nezmění legislativa v jejich neprospěch, troufnou si čelit i klesající populační křivce.
