Podlaha třídy v pražské základní škole Londýnská je lepenkou rozdělená na několik různě velkých ploch. Ty jsou označeny písmeny od A do F. Do třídy vstupují sedmáci a každý z nich má v ruce papírek se svou „novou identitou“.
„Papírek je v této hře, která se jmenuje Svět sta, vaším rodným listem,“ vysvětluje žákům Irena Zemanová. Ta je jedním z vysokoškolských studentů, kteří se účastnili semináře o rozvojové spolupráci pořádaného společností Člověk v tísni. Spolu s ostatními také připravila pro žáky základní školy projektový den o problémech Afriky.
Vy jste chudí a vy bohatí
Jeden ze sedmáků si stoupá do sektoru, který je označen písmenem „B“. „Mám tady napsáno, že jsem občanem Arménie, že si každý z naší země vydělá ročně 6400 korun a že patřím do skupiny B,“ čte z papírku dvanáctiletý žák.
Na malou plochu k němu přibývají další spolužáci. Ve vedlejším velkém sektoru označeném písmenem „F“ stojí jen tři žáci. Jeden „pochází“ z Nového Zélandu, další z Austrálie a Švýcarska. „Vy pocházíte z nejbohatších národů. Vyděláváte si 400 tisíc korun ročně,“ říká Zemanová. Žáci si začínají uvědomovat, že se někteří tlačí na malé ploše. „Velikost vašeho prostoru odpovídá poměru velikosti vašich regionů na světě,“ dodává.
Voda jako luxus
Hra pokračuje vysvětlením, co je hrubý národní produkt a proč je v některých zemích nedostupná voda. Všechny děti ve třídě pak dostávají svůj „příděl“ potravin v podobě sušenky. Ti z bohatých zemí k ní dostávají i čokoládu.
„Proč ji oni mají a my ne?“ ptá se jedna z dívek. „Protože bohaté země mohou dětem zajistit jídlo navíc.“ vysvětluje přednášející Jana Troupová. Vodu dostanou všichni, kelímek k napití jen někdo. Ve skupině „A“ může pít jen jeden žák. „Omlouváme se těm, kteří mají žízeň, ale život je takový. V nejchudších zemích má přístup k pitné vodě méně než 30 procent lidí,“ vysvětluje Zemanová. Děti z bohatých států dostávají navíc i džus. „Není to fér. Někdo se nemůže napít vůbec a jiný má tolik na výběr,“ říká po skončení hry, která měla upozornit na rozdíly mezi státy, dvanáctiletá Alena Nguyenová.
„Papírek je v této hře, která se jmenuje Svět sta, vaším rodným listem,“ vysvětluje žákům Irena Zemanová. Ta je jedním z vysokoškolských studentů, kteří se účastnili semináře o rozvojové spolupráci pořádaného společností Člověk v tísni. Spolu s ostatními také připravila pro žáky základní školy projektový den o problémech Afriky.
Vy jste chudí a vy bohatí
Jeden ze sedmáků si stoupá do sektoru, který je označen písmenem „B“. „Mám tady napsáno, že jsem občanem Arménie, že si každý z naší země vydělá ročně 6400 korun a že patřím do skupiny B,“ čte z papírku dvanáctiletý žák.
Na malou plochu k němu přibývají další spolužáci. Ve vedlejším velkém sektoru označeném písmenem „F“ stojí jen tři žáci. Jeden „pochází“ z Nového Zélandu, další z Austrálie a Švýcarska. „Vy pocházíte z nejbohatších národů. Vyděláváte si 400 tisíc korun ročně,“ říká Zemanová. Žáci si začínají uvědomovat, že se někteří tlačí na malé ploše. „Velikost vašeho prostoru odpovídá poměru velikosti vašich regionů na světě,“ dodává.
Voda jako luxus
Hra pokračuje vysvětlením, co je hrubý národní produkt a proč je v některých zemích nedostupná voda. Všechny děti ve třídě pak dostávají svůj „příděl“ potravin v podobě sušenky. Ti z bohatých zemí k ní dostávají i čokoládu.
„Proč ji oni mají a my ne?“ ptá se jedna z dívek. „Protože bohaté země mohou dětem zajistit jídlo navíc.“ vysvětluje přednášející Jana Troupová. Vodu dostanou všichni, kelímek k napití jen někdo. Ve skupině „A“ může pít jen jeden žák. „Omlouváme se těm, kteří mají žízeň, ale život je takový. V nejchudších zemích má přístup k pitné vodě méně než 30 procent lidí,“ vysvětluje Zemanová. Děti z bohatých států dostávají navíc i džus. „Není to fér. Někdo se nemůže napít vůbec a jiný má tolik na výběr,“ říká po skončení hry, která měla upozornit na rozdíly mezi státy, dvanáctiletá Alena Nguyenová.
| Celou reportáž si přečtěte v sobotním vydání deníku |
