Obhájit tento postup by snad šlo jen v případě, že by radnice chtěla ředitele formálně potvrdit, ale nač by potom vyhlašovala konkurz? Změna ředitele v divadle je věc zásadní a řešit ji tímto pistolnickým způsobem jen ukazuje, jaké manýry vládnou. Stávající ředitelé samozřejmě upozorňovali, že jim funkce končí, odpovědní činitelé ale měli zřejmě plné ruce práce se spravedlivým rozdělováním grantů a dumáním nad nimi, protože - a to je další lapsus -v této chvíli je podělené subjekty stále ještě nemají, peníze zřejmě podnikají cestu kolem světa! Nicméně ve výběrové komisi, která čítá devět lidí, sedí jeden odborník hodný toho jména, což je také bezvadná bilance. Všichni ostatní až na fámula z Hudebního divadla Karlín, jehož odborné renomé je dobře utajené, jsou z magistrátu, plus ještě jedna osoba se dostavila ze Senátu.
Pan radní Richter se sice nepřestává usmívat, veškerá kritika po něm stéká a tak v klidu mění taktiku. Místo farizejských prohlášení, jak ctí odborníky a obdivuje vzbouřené ředitele divadel nucených k nepřipravené transformaci jako osoby na svém místě, poslal do všech dotčených scén audit. A to by v tom byl čert, aby se něco nenašlo. Ulomit hlavy sedmi direktorů, z nichž dvěma ještě končí funkční období, se už nejeví husarským kouskem, který by neměl projít. Jestli se mu to povede, znamená to, že ať si na radnici usmyslí cokoliv, projde to.
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
