Mužům z hokejového svazu se to s Jaroslavem Holíkem nějak nepovedlo. Tenhle nezapomenutelný plejer s velkým srdcem, udivující bojovník, přirozený vůdce, ale také buldok, který se nikdy nevzdával, zřejmě nebyl tak dobrý, aby ho zařadili do Síně slávy.
Jeho zlato z památného světového šampionátu v Praze v roce 1972, dva trenérské tituly z MS hráčů do 20 let, hokejová genialita, schopnost vybudit svůj tým k mimořádným výkonům, se asi těmto pánům zdálo jaksi málo.
Možná se na Holíka jen trapně zapomnělo, možná že se ale někomu jeho tvář do Síně slávy nehodila. Holík totiž vždy říkal i pěkně zostra svoje názory na hokej, občas tvrdě kritizoval i české funkcionáře. Po roce 1969 ho bafuňáři vyřadili z reprezentace, protože si na dresu přelepil pěticípou hvězdu. Ani se snad nechce věřit, že by mu to v roce 2008 spočítali podruhé...
Čtěte „Holík...“ na straně 17
