Ten duel měl parametry reality show: Vyberte, který z nás dvou je lepší, potom volte svými peněženkami.
Rapeři 50 Cent a Kanye West vydali alba ve stejný den, totiž letos jedenáctého září. Kromě toho, že tu své desky pokládají vedle sebe dvě význačná jména současné afroamerické hudby, jde i o zápas dvou úspěšných podnikatelů, přičemž umělecky úspěšnější Kanye West (30) například v nedávném rozhovoru pro BBC přiznává, že co se týče peněz, je 50 Cent daleko, daleko před ním.
Oba mají společné jedině obrovské ego, oba také věří, že jejich místo v životě je naplněním předurčení („Bůh mi dal dar /mám být bohatý,“ říká 50 Cent ve skladbě All Of Me). V mnoha dalších ohledech jsou opakem jeden druhého.
Vzdělání versus ulice
Zatímco Kanye West s trochou zjednodušení natáčí hiphopové desky pro ty, kdo hip hop neposlouchají, 50 Cent (32) je ztělesněním rapového klišé o naštvaném černochovi se všemi bouchačkami, ženskými a bouráky, které k němu patří.
A není divu. Zatímco Kanye West vyrůstal v Chicagu ve středostavovské rodině, jež ho motivovala ke vzdělání (otec se věnuje duchovní službě a maminka má doktorský titul), 50 Cent, vlastním jménem Curtis Jackson, se své matce narodil v jejích patnácti, vyrůstal bez otce a nakonec se v osmi letech stal vlastně sirotkem, poté co jeho matku, dealerku kokainu, kdosi zavraždil.
Takže Kanye West je stejně velkohubý chvastoun, avšak nijak hrozivý a v posledku zábavný barevným světem, který do svých nahrávek vstřebá. Příběh vzestupu 50 Centa ke slávě vystihuje jedna z jeho nejúspěšnějších desek: Název Get Rich Or Die Trying, tedy zbohatni anebo zemři při tom, když se o to pokusíš, může být heslem každého, kdo se snaží uniknout z pasti sudiček, jež mu přiřkly chudobu. „Je stále těžší najít někoho, kdo přizná, že je fanoušek 50 Centa, ačkoliv zůstává nejslavnějším americkým raperem,“ podotkl nedávno jeden americký list. Pokud v něm totiž i na nové desce Curtis něco vzbuzuje skutečnou vášeň, pak jsou to peníze.
Je zbytečné ohrnovat nos nad hrabivostí - peníze přece znamenají jeden z předpokladů kontroly nad vlastním životem, a nejspíš proto se jméno 50 Cent tak často objevuje v rozhovorech s africkými rapery, kteří ho považují za velký vzor. Také na albu Curtis se to už v názvech skladeb hemží zbraněmi (Man Down, I Still Kill) a „cash“ tu mluví jasnou řečí (I Get Money, Straight To The Bank).
V písních Kanyeho Westa je zas poznat výchovu, v níž má místo sebeironie („mám tak velkou hlavu, že se vedle mě nemůžeš posadit“), parodie vlastního požitkářství („prosím tě, jen nezvracej v autě“, říká tu slečně v písničce Drunk And Hot Girls), variace evangelijních citátů („Všechno, co nejsem, ze mě dělá toho, který jsem“), i starobylá víra v moc slov, která se naším opakováním postupně stávají realitou. Pokud o sobě mnohokrát prohlásí, že je skvělý, o to skvělejší ve skutečnosti bude.
Je také fascinující sledovat Westa, jak si okolní svět zabírá pro sebe - vezme cokoliv (eurodisco 80. let, starý soul, hlas Thoma Yorkeho z Radiohead či pozve k hostování Chrise Martina z Coldplay) a udělá z toho součást svojí show.
Vlastně není moc dobrý raper, má ovšem celkem jedinečný smysl pro přitažlivé hudební nebo textové nápady. Na jednom z nich je postavený výtečný singl Stronger, založený na robotickém hlasu vysamplovaném z písničky Harder, Better, Faster francouzských elektroniků Daft Punk. Neodolala mu dokonce ani česká rádia.
Ve shodě s nimi označuje skladbu Stronger za nejlepší moment Westovy desky i americký list The Hartford Courant. A jaký je podle něj nejlepší moment „Fiftyho“ alba? „Když dohraje,“ podotýká suše. Hudební i textová jednotvárnost desky Curtis je zas podle renomované americké stránky A. V. Club „nejlepší hudbou, jakou si mohly přát striptýzové kluby“.
Přestože bitvu o nejlepší prodeje v prvním týdnu nakonec vyhrálo album Graduation Kanyeho Westa, (na americkém žebříčku Billboardu je tento týden stále první a v celkovém prodeji desek úspěšnější 50 Cent následuje s albem Curtis těsně za ním), je možná unáhlené ohrnovat nad „Fiftyho“ historkami nos.
Je totiž možné, že ti dva mají daleko víc společného, než by se na první pohled zdálo. „Hip hop je stále hlasem mladé černošské Ameriky a časem bude ještě hlučnější a hrdější. Už proto, že tento demografický hlas jinde není slyšet,“ poznamenává týdeník Village Voice. „Volební manažer Baracka Obamy tvrdí, že tlumený hlas volební kampaně jeho kandidáta je výsledkem přesvědčení, že Amerika ještě není připravena na plamenně hovořícího černocha,“ pokračuje list. „Jelikož příroda nesnáší vzduchoprázdno, Kanye a 50 Cent přispěchali zaplnit prázdnotu posledního prostoru, jež je pro takové postavy otevřený.“
Daleko menší pochopení pro ideály a prázdná místa má však kritický pohled jiného amerického listu: „Touha použít hudbu jako prostředek úniku ze sousedství anebo jako alternativy ke zločinu (s menší zodpovědností a větším podílem na zisku) vytvořila kulturu chamtivosti a celou generaci raperů, jejichž jediným cílem je vydělat víc peněz.“
Zbývá dodat, že to se Kanyemu Westovi i 50 Centovi s jejich současnými alby bezpochyby daří.
