Při prvním pokusu vloni na jaře se právníkům ministerstva vnitra, tehdy ještě vedeného místopředsedou ODS Ivanem Langerem, nepodařilo soudu předložit dostatek relevantních důkazů.
Druhý pokus je podle současného ministra vnitra Martina Peciny propracovanější. Jeho součástí je 60 stran zdůvodnění, stovky stran příloh, dvě DVD a dvě CD plná videí a fotografií. „Příprava materiálu byla průběžně konzultována s odborníky na správní právo, externími odborníky a znalci z oblasti politologie a extremismu, neziskovými organizacemi a advokátními kancelářemi,“ uvedl ministr.
Velké naděje do druhého pokusu o zrušení Dělnické strany vkládá i premiér Jan Fischer. „Potírání extremismu je pro naši vládu zásadní prioritou. Myslím, že tento materiál je připraven na nejlepší úrovni,“ řekl po schválení návrhu na rozpuštění DS v polovině září předseda vlády.
Fischerův kabinet si na zastupování před soudem najal jednoho z nejdražších právníků v zemi - Tomáše Sokola. U soudu by jej měl doplňovat i úředník z ministerstva vnitra, který měl přípravu dokumentu na starosti.
Dělnickou stranu hodlá před soudem zastupovat její předseda Tomáš Vandas. „Je to lepší, než kdybychom měli právníka. Jsem schopen obhájit a vysvětlit náš program mnohem lépe. Uspějeme, protože oprávněné argumenty pro naše zrušení prostě neexistují,“ uvedl v předvečer procesu Vandas.
Při minulém jednání Nejvyššího správního soudu musel předseda senátu umravňovat sympatizanty strany přímo v soudní síni. I tentokrát se čeká velká návštěva členů a sympatizantů DS. Policie má kvůli tomu zvýšenou pohotovost.
***
Extremisté Vedoucí představitelé Dělnické strany jsou podle vlády pevně provázáni s tuzemskou neonacistickou scénou. Ministerstvo vnitra poukazuje na fakt, že na kandidátkách strany se objevili lidé spjatí se zakázaným Národním odporem. Dělnická strana podle vnitra kooperuje s ultrapravicovými radikály i při organizování protestních akcí, jako byl třeba vloni na podzim pochod v litvínovském Janově, který skončil pouličními boji s policií. Právě události v Janově pravděpodobně způsobily nárůst počtu voličů, kteří v loňských eurovolbách Dělnické straně dali hlas. Poprvé v historii tak Dělnická strana dosáhla více než jednoho procenta hlasů a stát jí podle zákona musel vyplatit volební příspěvek v řádu statisíců korun.
