Je pátek večer a sedím v pražské O2 Aréně, kde před chvílí vypukl koncert americké zpěvačky Beyoncé. Ačkoli jsem si své brýle se dvěma dioptriemi zapomněl v autě, nemohu popřít, že snědá zpěvačka vypadá na velkoplošných obrazovkách úžasně. Tohle že je ta Beyoncé, která je dávána v módních časopisech za vzor ženám s větším zadečkem a silnějšími boky? Zbláznil jsem se, nebo jsem propásl minulá čísla bulvárních časopisů, kde se psalo o nové superrychlé dietě ve stylu Beyoncé, při níž se konzumuje pouze vysokohorský vzduch bez znečištění městskou (a zbytečně těžkou) olovnatou směsí z výfukových plynů?
Většina odborníků se shodne na tom, že módní časopisy po celém světě vytvářejí kult extrémně štíhlých modelek, který se čtenářky snaží napodobovat a přivozují si tak podobu kosterních ostatků potažených kůží. Když si však vzpomenu na Beyoncé, něco mi tu neštimuje. Aby na pódiu vykouzlila iluzi slovanského zadečku, musela svůj velkolepý kostým od Thierryho Muglera opatřit extravagantní mašlí, která na jejím kostnatém pozadí vytvořila iluzi zaoblených tvarů.
Znamená to snad, že nebohá zpěvačka trpí zvláštní chorobou, která ji připravila o partie, na nichž postavila svou kariéru? Ne, to jen její image makeři zaspali dobu. Extrémně štíhlá postava totiž v současné době začíná být spíše na škodu. Slovy básníka: Kdo je kost a kůže, v šoubyznysu nic nezmůže!
Velký žrací třesk Kženským tvarům se svět módy začal vracet už zhruba před rokem. Zatímco ještě před třemi lety se bulvárem šířily fotografie extrémně vyzáblé Nicole Richie nebo Keiry Knightley, dnes zdobí titulní strany zahraničních časopisů tytéž celebrity – jen s tím rozdílem, že přes jejich zakulacené tělo se vinou velké nápisy „Great! + 8 Kg!“.
Za datum „Velkého žracího třesku“, jak mu soukromě přezdívám, bych nejspíš označil září 2006, kdy byla z mola madridské přehlídky vykázána první modelka s extrémně nízkým BMI. Postupem času však velkolepé plány časopisů a modelingových agentur najímat jen „zdravě vypadající“ modelky vystřídalo daleko prozaičtější řešení. Proč by se měly zbavovat těch perfektních ramínek na šaty v lidské podobě, když existuje retuš, která dokáže chybějící svalovou hmotu na fotografiích vykouzlit v několika minutách?
Možná se vám to nezdá, ale Velký žrací třesk už nese první plody i v našem malém českém rybníčku. Ačkoli v médiích, a především v módních časopisech, řádí ekonomická krize a kvůli nedostatku inzerce časopisy ztrácejí na objemu, modelky pomalu ale jistě tloustnou. Tedy alespoň virtuálně! Když jsem minulý měsíc připravoval naši novou fashion story, vybral jsem s fotografem dokonalou modelku, která na první pohled vypadala, že se na roli stylové české pasačky dobytka skvěle hodí! Když však na farmu přišlo dítko, kterému kostičky chrastily při každém pohybu a jehož ruce by se bez nadsázky daly přirovnat k násadě na hrábě, zbylo nám jediné. Doufat v dokonalou práci retušérů – podobně, jako to dělají ostatní módní časopisy. Přidat prsa!
Zatímco ještě před pár lety jsem bez většího přemýšlení psal na vytištěné fotografie modelek vzkazy pro retušéry typu: „Fuj, špeky, pryč!“ nebo „Zúžit stehna, protáhnout nohy“, dnes se můj výrazový slovník obrátil o 180 stupňů. „Rozšířit ruce!“, „Vyretušovat kosti na hrudníku!“, „Přidat prsa“ nebo „Přidat tělovku!“ (když modelka působí mrtvolně bledě). S vychrtlou modelkou by mě totiž šéfredaktorka poslala do příslušných míst, protože vkus čtenářů se mění podobně jako jejich postavy.
Ať se nám to líbí, nebo ne, Evropa se v kultuře života raketovou rychlostí přibližuje k leností a hamburgery prolezlé Americe. Lidé tloustnou z nadbytku potravin a nedostatku pohybu, přičemž hranice štíhlosti se neustále posouvá směrem nahoru. Tomu se samozřejmě přizpůsobují i tištěná média, která svým čtenářům servírují přesně to, co se od nich očekává. Zatímco ještě před deseti lety chtěli být lidé štíhlejší a média na to reagovala vystavováním vyzáblých těl, dnes většina lidí touží spíše po oplácanějších celebritách a modelkách, aby pro ně postava jejich idolu nebyla tak nedosažitelná. Proč pracně hubnout, když celebrity mohou mnohem snadněji přibírat a být nám blíž!
Když se před měsícem objevila fotka Evy Herzigové v bikinách kdesi u moře, okamžitě byla obviněna z anorexie. Nikdo se nad tím nepozastavoval a nebohá Eva, která v poslední době konečně vypadá jako zdravá žena, byla náhle opět ta špatná. Bulvár se přitom ani v nejmenším neobtěžoval porovnat současnou pěkně zakulacenou Evu s její dřívější extrémně vyzáblou životní etapou. Trochu to vypadá, že média se snaží svým čtenářům vsugerovat, že kdo dnes nemá postavu jako Oprah Winfrey, automaticky by se měl zařadit do škatulky „Anorexie“. Ve skutečnosti však grafici pracně zakrývají vyzáblá anorektická těla modelek, aby čtenář dostal to, co chce.
Časopisy přesně následují a plní tužby svých čtenářů – a to i za cenu nereálnosti. Tak tomu ostatně bylo i tehdy, když čtenáři toužili po štíhlosti. Rozhodně si ale nesmíme myslet, že když modelky v časopisech přibírají, můžeme být se svými špeky v pohodě, nehledě na to, že ve většině případů jsou jejich kila navíc jen grafická fikce.
Anorexie prezentovaná v časopise je špatná. Ale je třeba si uvědomit, že nic dobrého není ani obezita, po jejíž „legalizaci“ v čele s Američany tolik toužíme. Nebylo by tedy jednodušší prezentovat realitu a přirozenost? Zapomeňte na oplácanou Beyoncé či anorektické modelky a podívejte se sami na sebe! Jak se cítíte, jak se vidíte? Opravdu si myslíte, že jste zvítězili nad diktátem módních časopisů?
***
Vychrtlé celebrity se už nenosí. A kdo je pro módní časopis pořád ještě moc hubený, dostane v počítači pár kilo navíc.
