VRCHOTOVY JANOVICE Život baronky Sidonie Nádherné začínal v idylických zahradách janovického zámku. A končil daleko odsud, v poválečné Anglii. Včera uplynulo 60 let ode dne, kdy baronka zemřela. Její životní příběh popisuje historička Alena Wagnerová v nové biografii.
Sidonie ovlivnila životy tří umělců. Stála modelem pro malíře Maxe Švabinského, s literátem Rainerem Mariou Rilkem vedla hovory o literatuře a pro novináře Karla Krause korigovala jeho dílo Poslední dnové lidstva. Baronka je okouzlila tím, jak uměla naslouchat, a přitom nebyla jen pasivní posluchačkou. Byla krásná a vzdělaná. Na tehdejší dobu nezvyklá kombinace.
Sidonie se narodila 1. prosince 1887 na janovickém zámku. Bezstarostné časy jejího dětství skončily, když zemřel její milovaný otec. Mladá šlechtična zůstala sama mezi bratry a matkou, se kterou si nerozuměla. Bratři Charlie a Jan odešli studovat do Prahy a stali se tak pro ni hlavním spojením se světem. Paradoxně měla totiž horší možnost se vzdělávat než měšťanské dcerky - šlechtičny do tehdejší první dívčí školy Minerva nechodily. Vyčkávaly doma na vhodný sňatek. Jenže Sidie, jak se baronce říkalo, byla jiná. Hledala v životě víc než posezení u rodinného krbu. Chtěla cestovat, poznávat a užívat si svobodu a lásku, kterou si sama vybere.
Z počátku ji na cestách po Evropě dělala garde její matka. Po její smrti se Sidie už nemusela vázat. Na první cestě do Paříže zavítala do sochařského Rodinova ateliéru a potkala zde Rainera Mariu Rilkeho. Člověka, který se jí stal „starším bratrem“. Pro Rilkeho to byl zcela jiný vztah, než jaké měl doposud. Vždy totiž vzhlížel ke starším ženám a považoval je téměř za matky a učitelky.
Druhý muž barončina života byl novinář Karl Kraus, který ostře kritizoval společnost v časopise Pochodeň. Kraus nikdy neočekával, že by se mu podařilo najít ženu, která je nejen okouzlující, ale také inteligentní. Nakonec jí našel v Sidonii. Setkávali se v Janovicích, předčítal jí své texty. Symbióza dvou osobností, které k sobě byly přitahovány, a naopak, trvala deset let.
Sidonie se však navzdory očekávání narychlo vdala za hraběte Maxe Thun-Hohensteina. Jejich manželství vydrželo formálně dvanáct let, ale ve skutečnosti spolu žili jen půl roku. Během následujících let Sidie ztratila své nejbližší: bratra Charlieho, přítele Rilkeho i lásku v Karlu Krausovi. To, čeho se v dětství obávala nejvíc, se jí „splnilo“: zůstala osamělá v krásném zámku a ani z něj se dlouho netěšila. Byl totiž součástí území zabraného jednotkami SS. V roce 1943 byla baronka nucena zámek opustit a zpovzdálí přihlížet tomu, jak mizí svět jejího dětství. Klidný zámecký park se stal místem, kde zavládl chaos. Po skončení války se Sidonie vrátila do Janovic, ale v roce 1948 už musela odejít navždy. Utíkala - přes hranice, napříč Evropou, aby strávila své poslední dny v Anglii. Na zámek se symbolicky vrátila až po padesáti letech, kdy byly její ostatky pohřbeny tam, kde se cítila vždy nejlépe.
