Nějak jsem nepostřehla, že by byla česká média minulý týden houfně připomínala pakt Molotov–Ribbentrop, který byl uzavřen a podepsán 23. srpna 1939. Přesněji řečeno byl podepsán 24. srpna, protože Stalin s německým ministrem zahraničí Joachimem von Ribbentropem jednal dlouho přes půlnoc, jak měl ostatně ve zvyku, ale Historie s velkým H uchovává datum, napsané na smlouvě.
Byla bych soudila, že si novináři v době dovolených a nedostatku aktuálních výroků českých politiků nedají tak důležité kulaté výročí ujít, ale stalo se. Možná je to pro většinu z nich už pasé, je to sedmdesát let, říkají si třeba, hlavní aktéři dávno nežijí, tak co. Nebo jsem možná já profesionálně deformovaná: jak tak pořád překládám něco o moderních dějinách, narážím na popis, hodnocení a výklad paktu Molotov–Ribbentrop každou chvíli. Nebo je to možná něčím úplně jiným, ale nechci se do toho pouštět.
Smlouvu o neútočení a spolupráci, kterou tehdy před sedmdesáti lety podepsali ministři zahraničí Sovětského svazu a nacistického Německa, ve skutečnosti samozřejmě uzavřeli jejich nadřízení, Josif Stalin a Adolf Hitler, vždyť bez výslovného posvěcení obou diktátorů by si byl žádný z jejich ministrů ani „neškrt“. A je to smlouva hodně významná, zejména její tajný dodatek. Byla to totiž jedna z nemnoha dohod, které fakticky přetrvaly druhou světovou válku a zčásti by se dalo říci, že platí dodnes. Rozhodně se to dá říci o východních hranicích Polska: ty dnes leží téměř přesně na čáře, kterou si v srpnu 1939 Hitler se Stalinem rozdělili střední Evropu. Do Stalinovy sféry vlivu, jak se v paktu eufemisticky nazývá polské území, které ani ne měsíc po jejím uzavření okupovala Rudá armáda, připadla téměř celá východní polovina Polska. A po válce už to tak zůstalo: území, které po 17. září rychle obsadila sovětská vojska, zůstalo po roce 1945 součástí Sovětského svazu. A aby byl polský spojenec protihitlerovské koalice nějak odškodněn, přiřkly mu velmoci podobně velké území na západě na úkor poraženého Německa. O to, že miliony lidí, kteří válku nezpůsobili a v naprosté většině v ní ani nebojovali, přijdou o domov, budou se stěhovat o stovky kilometrů, bloudit a hledat nové živobytí, se politici nestarali. Podobně se se zlou potázaly i baltské státy a dnešní Moldavsko, na které tajný dodatek paktu Molotov–Ribbentrop také pamatoval. Estonsko, Lotyšsko a Litva byly před druhou světovou válkou nezávislé republiky a Moldavsko patřilo k Rumunsku.
V Polsku a v baltských republikách se smlouva mezi Hitlerem a Stalinem připomíná každý rok. A připomíná se vyčítavě, neboť Sovětský svaz po válce dlouhé desítky let existenci tajného dodatku popíral, přestože příslušný text byl nalezen v archivech dobytého německého ministerstva zahraničí.
A tak vlastně jedinou významnější vzpomínkou na šedesáté výročí dohody nacistů a komunistů bude v Praze koncert, který pořádá pražský Polský institut 1. září, tedy v den šedesátého výročí vypuknutí druhé světové války, a na kterém budou hrát polská, lotyšská a estonská kapela.
***
O to, že miliony lidí, kteří válku nezpůsobili, přijdou o domov, budou se stěhovat o stovky kilometrů, bloudit a hledat nové živobytí, se politici nestarali
