Konflikt, v němž stojí proti sobě spolková kancléřka a šéfka křesťanských demokratů (CDU) Angela Merkelová a ministr vnitra za bavorské křesťanské sociály (CSU) Horst Seehofer, se přitom neustále stupňuje. Zcela otevřeně se již hovoří o tom, že pokud by se naplnil katastrofický scénář a oba lídři se nedohodli, mohlo by vše skončit odvoláním Seehofera a ukončením dlouholetého partnerství mezi CDU a CSU.
Kancléřka a její ministr vnitra se kvůli migraci nestřetli poprvé. Přeli se již během vrcholící migrační krize z let 2015 a 2016. Seehofer, jenž byl tehdy bavorským premiérem, dokonce hrozil Merkelové ústavní žalobou kvůli nečinnosti, neboť její vláda prý nezajistila bezpečnost na hranicích.
Teď jde znovu o budoucí režim na německých hranicích. Seehofer, jenž je zároveň předsedou CSU, totiž ve své koncepci budoucí migrační politiky mimo jiné navrhl, aby žadatelé o azyl, kteří byli již předtím registrováni vjiné členské zemi, byli na německých hranicích vráceni zpět.
Dominový efekt
Merkelová ale něco takového zásadně odmítá. Tvrdí, že pokud by začal nějaký stát na svých hranicích výrazněji odmítat běžence, nastal by dominový efekt. Po Německu by pak k podobnému kroku zřejmě sáhly i další státy.
Výsledkem by bylo, že by se běženci znovu začali hromadit na vnějších hranicích Unie, včetně Itálie nebo Řecka. Kancléřka naopak prosazuje evropské řešení adohodu na společných azylových pravidlech, což se má stát jedním z hlavních témat nejbližšího summitu Evropské unie.
Seehoferovy plány vracet běžence hned na hranicích se nelíbí Merkelové. Neshody trvají |
Merkelová navrhla jako kompromis ve sporu se Seehoferem možnost, že by bylo možné vracet odmítnuté běžence od hranic do zemí, s nimiž by mělo Německo uzavřenou dohodu. O takové smlouvě s Itálií by mohla kancléřka jednat s premiérem Giuseppem Contem již zkraje příštího týdne v Berlíně. Seehofer ovšem tak dlouho čekat nechce. Navíc cítí podporu i od řady poslanců CDU. Většinu zopatření vedoucích k vracení migrantů může zavést ihned a nepotřebuje ktomu souhlas vlády či kancléřky.
V případě, že by to Seehofer skutečně udělal, byl by to tak bezprecedentní krok, že by Merkelové nezbývalo nic jiného než Seehofera odvolat z vlády. V reakci na to by pak CSU s největší pravděpodobností opustila vládu. Zbývajícím dvěma stranám, tedy CDU a sociálním demokratům, by do parlamentní většiny chyběly dva hlasy. Znamenalo by to ale zároveň iukončení desítky let trvající spolupráce CDU a CSU. Ty jdou do voleb tradičně se společným lídrem. Následně pak vytvoří i společný poslanecký klub a nekonkurují si v regionech. Proto se CSU omezuje pouze na Bavorsko.
A právě do souvislosti s říjnovými volbami v Bavorsku dávají mnozí pozorovatelé Seehoferovu odhodlanost. Jeho CSU, která vtéto spolkové zemi vládla desítky let bez koaličního partnera, čelí letos silné konkurenci v podobě protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD). Ta by mohla CSU připravit o rozhodující hlasy, takže by se musela dělit o moc.
Zachránce Schäuble
Roli zprostředkovatele mezi znesvářenými sesterskými stranami má sehrát předseda parlamentu Wolfgang Schäuble, který u obou požívá vysoké reputace. Kromě toho jako jeden z mála dnes ještě aktivních politiků pamatuje poslední velkou roztržku z roku 1976. Tehdy křesťanské strany těsně prohrály celostátní volby a jejich lídři Helmut Kohl aFranz Josef Strauß se vzájemně obviňovali, kdo z nich má na neúspěchu větší vinu. Po měsíci ovšem spolupráci obnovili.
O mimořádnosti současné situace svědčí i skutečnost, že poslanci všech tří vládních stran dostali v pátek instrukce, aby se během příštích dní nikam nevzdalovali abyli k dispozici, pokud by bylo například zapotřebí kvůli vládní krizi mimořádně svolat Spolkový sněm.
