Otázku, zda povolit, či zakázat náboženské symboly ve státních školách, řeší mnoho evropských zemí.
Některé mají hranici mezi církví a státem jasně oddělenou, jinde se stále snaží nalézt oboustranně přijatelný kompromis.
ŘÍM/PRAHA Italové dávají hlasitě najevo svůj nesouhlas s úterním rozhodnutím Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, který zakázal vyvěšování křížů ve státních školách. Jeho verdikt vzácně sjednocuje celou zemi a proti brojí jak představitelé vlády, tak stoupenci opozice. Shodují se mimo jiné na tom, že se soud dotýká jejich tradice. „Historii Itálie lemují symboly. Pokud je odstraníme, popřeme i sebe samotné,“ namítala italská ministryně kultury Maria Stella Gelminiová. Protestoval přirozeně i Vatikán a jeden z jeho představitelů prohlásil, že problém se netýká pouze Itálie, a vyzval ostatní země, aby „spojily všechny síly a symbol naší víry uchránily“.
„Kříž je prvek agrese“ Itálie není skutečně jedinou zemí, která řeší problém oddělení státu a církve. Podobný případ (byť jen na lokální úrovni) řešilo před nedávnem také Španělsko. Vleklý spor mezi katolickou církví a státem se znovu rozhořel poté, co soud rozhodl o odstranění křížů ze zdí základní školy v oblasti Valladolid v severním Španělsku. Fernando Pastor, jehož dcera navštěvuje základní školu v Macias Picavea, tři roky vedl kampaň za odstranění křížů ze zdí školních tříd. „To, co mě překvapovalo, nebyl kříž připíchnutý na zeď, ale že to bylo ve veřejné vzdělávací instituci, která nemá s náboženstvím nic společného,“ citoval otce britský list The Times. Soud nakonec rozhodl v jeho prospěch. „Přítomnost náboženských symbolů, jako je kříž, je prvek agrese, který porušuje práva a svobody,“ zaznělo ve verdiktu soudu. Náboženští představitelé, kteří rozhodnutí soudu napadali, prohlašovali, že Pastor vedl „fanatickou sekulární kampaň proti náboženským symbolům“. Španělsko je tradičně katolickou zemí, ve které ale dlouho panují spory mezi katolickými představiteli a stoupenci skupin usilujících o omezování církevního vlivu. Zejména levice vnímá církev jako někdejšího spojence Frankovy diktatury. Ani současný socialistický premiér Španělska José Luis Zapatero nemá s církví zrovna nejpřátelštější vztahy a vláda chystá reformu svého zákona, který se týká náboženské svobody. Oficiálně tím chce dát zelenou také ostatním náboženstvím.
Jednou z mála zemí, které striktně oddělují náboženství a stát, je Francie. Jako vůbec první země v Evropě vydala v roce 2004 zákon o zákazu náboženských symbolů ve státních školách. Nařízení reagovalo především na zvyšující se počty muslimských studentek, které chodily do školy zahalené v šátku dle svojí náboženské tradice. Zákon se ale nedotkl jenom muslimů. Sikhové museli přestat nosit turban (ačkoli někteří z nich marně namítali, že se nejedná o náboženský symbol), židé jarmulky a křesťané viditelné kříže.
Francie tím opět dala najevo, že důrazně trvá na oddělení církevních a státních záležitostí. Historie této tradice sahá v zemi až do dob Velké francouzské revoluce a do zákona byla zakotvena v roce 1905. Od té doby je kladen zvláštní důraz na to, aby školy byly zproštěny náboženství v jakékoli formě, protože Francouzi tehdy cítili spíše příslušnost k národu nežli k náboženství.
Zákaz závojů nejen ve školách? Změna nastala až v 60. a 70. letech, kdy Francie zažila příliv přistěhovalců ze severoafrických kolonií. Postupem času, kdy se začali v zemi zabydlovat, nalezli v sobě touhu nijak neskrývat své náboženské přesvědčení, a právě tím u Francouzů narazili. Začalo opět postupné vytlačování náboženských symbolů ze škol, které vyústilo až ve zmiňovaný zákon z roku 2004. Nyní francouzská vláda řeší, zda zakázat zahalování muslimských žen i na veřejnosti.
O zákazu nošení náboženských symbolů do škol, který se týká hlavně šátků muslimských žen, se letos začátkem roku začalo hovořit i v Bulharsku. Návrh zákona předložený tamní vládou vyvolal podobně jako v ostatních zemích silné kontroverze. Podle jeho odpůrců takový zákon porušuje práva na svobodu vyznání. Nevole je zde o to větší, že muslimové nejsou v Bulharsku na rozdíl od jiných evropských zemí přistěhovalci, ale komunitou s historickými kořeny, a mešity stejně jako islámské školy jsou v Bulharsku běžnou praxí.
***
Italský spor o náboženské symboly ve školách
„Povinnost vystavovat symbol určitého náboženství na základě veřejných nařízení omezuje právo rodičů vychovávat své děti v souladu s jejich přesvědčením," rozhodl v úterý Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku
„Historii symboly. storii Itálie lemují symbol Pokud je odstraníme, popřeme i sebe samé," řekla italská ministryně kultury Maria Stella Gelminiová
Kříže a šátky
Spory o symboly
Itálie se stala nejnovějším bojištěm ochránců tradic a odpůrců náboženské symboliky. Štrasburský soud došel k závěru, že vyvěšování křížů ve státních školách je porušením svobody náboženského vyznání. V Itálii se ale proti verdiktu zvedla vlna odporu, a to i u levice. Zvlášť ostře se proti rozsudku vyjádřil Vatikán.
Francie proslula „šátkovou aférou“, tedy nařízením z roku 2004, které nedovoluje nošení výrazných náboženských symbolů ve státních školách. Zákaz je označován jako „protimuslimský“, a byť v podtextu může být toto vyznění cítit, spíše jde o pokračování boje o laický charakter státního školství. Navazuje totiž na zákon z roku 1905 o odluce státu a církve.
Bavorsko zakázalo nošení muslimských šátků učitelům verdiktem soudu z roku 2007. V odůvodnění rozsudku se praví, že učitelův oděv musí být v souladu s „hodnotami křesťanského západu“. Rozsudek vzápětí potvrdil i Nejvyšší soud, který konstatoval, že nejde o diskriminaci ani o odepírání svobody vyznání.
