„Zatímco v roce 2006 činil podíl vkladů se splatností do tří měsíců pouhých 35 procent, na konci roku 2009 se jednalo již o 70 procent,“ píše se ve Zprávě o finanční stabilitě. Tu včera zveřejnila Česká národní banka.
Češi přitom podle údajů Asociace českých stavebních spořitelen měli na konci března na stavebním spoření uloženo téměř 415 miliard korun. Na starých smlouvách, tedy těch, které běží déle než šest let, a garantují proto klientům získání státní podpory, tak mají lidé uloženo více než 290 miliard korun.
Podle údajů ministerstva financí však tato částka může být až 310 miliard korun. Tyto peníze přitom spořitelny musí vyplatit do tří měsíců od zrušení smlouvy.
Pokud by se uskutečnilo nyní hojně diskutované snížení státního příspěvku na spoření na dva tisíce korun, a to i pro již běžící smlouvy, mohly by spořitelnám dojít peníze. Snížení státní podpory stavebního spoření by totiž pro většinu lidí fungovalo jako pobídka k vybrání peněz na starých smlouvách.
„Ve světle diskuzí o snížení státního příspěvku na stavební spoření to vnímáme jako velmi vážný problém,“ řekl Jiří Šedivý, tajemník Asociace českých stavebních spořitelen. Masové výběry vkladů by totiž zhoršily likviditu těchto finančních ústavů. Průměrná proúvěrovanost, tedy podíl rozpůjčovaných peněz na vkladech, se totiž vyšplhala již zhruba na více než 65 procent. „Některé spořitelny mají rozpůjčováno i více než 80 procent vkladů. Na ty by to dopadlo mnohem razantněji,“ řekl Šedivý. Podle něj však nehrozí žádné krachy těchto finančních domů. Může to však ve střednědobém horizontu ovlivnit jejich stabilitu.
Pokračování na straně 14
Stavebním spořitelnám mohou...
Dokončení ze strany 13
Na možná rizika u stavebních spořitelen přitom upozorňuje i samotná zpráva centrální banky. „S růstem podílu úvěrového portfolia na vkladech souběžně se ‚stárnutím‘ smluv se stavebním spořitelnám postupně zhoršuje likviditní situace,“ píše ČNB.
Přesto to podle centrální banky neznamená pro stavební spořitelny výrazný problém, může se to však odrazit v reputačním riziku bank, které je ovládají.
Stavební spořitelny se totiž v případě nutnosti nejdříve pokusí sehnat peníze na trhu, a pokud se jim to nepodaří nebo pokud by taková operace byla příliš drahá, obrátí se na své mateřské společnosti. „Lze předpokládat, že akcionářské banky by v případě nedostatku likvidních prostředků situace svých spořitelen řešily pomocí vlastních zdrojů, ovšem s případným dopadem na jejich vlastní likviditní pozici,“ uvádí analýza ČNB.
Toto by však podle Šedivého měl být spíše jen krátkodobý nebo střednědobý problém. „Klienti totiž budou v následujících letech vracet peníze, které si u nás na svá stavební spoření vypůjčili, a tím budou podíl vkladů vůči úvěrům zvyšovat,“ řekl Šedivý.
„I přes zhoršení uvedených ukazatelů to však pro stavební spořitelny jako celek neznamená výrazný problém,“ hodnotí situaci zpráva centrální banky. Přesto by se mělo k případnému snižování podpory přistupovat obezřetně. „Není možné škrtem pera říci ‚A končíme‘. Takže pokud má dojít k určitému útlumu, musí být dobře kalibrován, aby to neohrozilo stabilitu této části finančního sektoru,“ řekl guvernér ČNB Zdeněk Tůma. Sám přiznal, že není velkým fandou stavebního spoření. Před lety sice této možnosti spoření využíval, ale nyní ho z principu založené nemá.
***
PENÍZE ULOŽENÉ VE STAVEBNÍCH SPOŘITELNÁCH (v miliardách korun)
