Štěňata se pašují jako kabelky, v přepravkách jich umírají tisíce, říká veterinářka

Martina Načeradská se ve své ordinaci setkává s předčasně odstavenými štěňaty se svrabem, pupeční kýlou, parazity, nebo nekrózou konečníku, i s dospělými psy s těžkými kožními problémy a amatérsky provedenými císařskými řezy. Na vině je vysoká poptávka po módních plemenech a nevyhovující legislativa. Vznikla tak šedá zóna množitelů, lidí, kteří množí psy v hrozných podmínkách jen za účelem zisku.

Poptávka dělá ze zubožených psů zboží. Množírenská mafie se neštítí ničeho Ve tmě, v malých klecích, s minimem potravy a ve vlastních výkalech trpí tisíce psů za jediným účelem. Reprodukce a prodeje štěňat. Výsledkem jsou nemocná týraná zvířata potřebující nákladnou léčbu, podvedení lidé a nemalé daňové úniky. Český právní řád však termín ‚množírna‘ zatím nezná. Záběr z množírny čivav. CELÝ TEXT ČTĚTE ZDE:

Lidovky.cz: Jak byste vysvětlila pojem množírna?
Pojem množírna tak nějak virálně vznikl teprve minulý rok. Právní řád České republiky tento termín nezná. Lidé, kteří se problematikou odborně zabývají, používají spíše termín nekontrolovaný chov. Jde o množení psů pouze za účelem zisku v nehumánních podmínkách, kde žijí ve vlastních výkalech, bez veterinární péče, na miniaturním prostoru. Při troše štěstí dostanou nažrat a napít. Dnes jsou i hospodářská zvířata ve velkochovech zákonem chráněna lépe. Chov psů a koček upravuje pouze kratičká vyhláška 21/2013 Sb., která se vůbec nevěnuje tomu, v jakých podmínkách smí být zvířata chována. Navíc se vztahuje pouze na „Sdružení právnických nebo fyzických osob, která se zabývají chovem zvířat, a chovatele, kteří jsou jejich členy, nebo podnikatele, kteří se v rámci podnikatelské činnosti zabývají chovem zvířat “. Například ve Francii je chov koček, psů a fretek jasně definován v legislativě a to včetně rozměrů ubikací vztažených na velikost zvířete. Pro kontrolní orgány je pak mnohem snadnější změřit klec a říci, co vyhovuje a co už ne.

Lidovky.cz: Co jsou zač lidé, kteří se tímto způsobem obohacují?
Převážně jsou to lidé, kteří si uvědomili, že se u nás množením psů dají vydělat velké peníze s minimem nákladů. Některé druhy psů jsou stejně módní jako kabelka vuittonka. Poptávka po módních plemenech je tak velká, že slušní chovatelé ji nejsou schopni pokrýt. Kvůli tomu, že už neexistují kontroly na hranicích, problém vybujel do mezinárodního rozměru. Štěňata z takových chovů jsou převážena nacpaná do krabic v kufru auta nebo jako cargo v letadle s tím, že čím více živých tvorů se podaří nacpat do krabice nebo přepravního prostoru v autě, tím větší zisk pak překupník či „producent“ má. Například překupníci ve Španělsku platí pouze za živá štěňata a to cca 15-20 eur za kilogram. Takto vykoupené štěně pak prodávají nejméně za 200 eur, někdy až za tisíc eur. Pokud překupník štěňata neprodá, zabije je. Cesta obvykle trvá cca 40 hodin, pokud cestují autem. V malém prostoru, kde se téměř nemohou hýbat, mají psi dokonce i trochu vody a krmení a kálí a močí na sebe navzájem. Pokud nějaké štěně uhyne, zůstává v krabici se živými štěňaty, dokud zásilka nedorazí na místo určení. Pach při otevření takové zásilky je neúnosný. Štěňata převážená letadlem nemají ani vodu ani krmení, jsou převážena nízkonákladovými leteckými společnostmi s označením náklad. Společnost nejspíše ani netuší, že převáží živé psy. Někdy překupníci vykupují i nechtěná štěňata po vesnicích. Inzerovat a prodávat štěňata tak může samotný „chovatel-producent“ i překupník.

Lidovky.cz: Kdy jste se poprvé dozvěděla o existenci množíren?
Už když jsem v roce 2006 nastoupila do praxe, objevilo se sem tam takové divné neprospívající štěně, mělo svrab a další parazity. Postupem let začalo takových štěňat přibývat a před čtyřmi lety už jsem měla dost neustále se opakujících stejných scénářů. Majitel si pořídí zvíře, to záhy po koupi onemocní, v horším případě uhyne, v lepším případě potřebuje nákladnou péči. Začala jsem s klienty otevřeně mluvit o tom, že je třeba, aby začali vymáhat peníze za léčbu nemocného štěněte po chovateli/člověku, který jim prodal údajně zdravé zvíře. Když jsem neuspěla s majitelem, snažila jsem se na podezřelý „chov“ upozornit Státní veterinární správu (SVS). O hrozné realitě, vývozech štěňat ve velkém množství a v hrozném stavu do zahraničí jsem se dozvěděla náhodně minulý rok v lednu. Posléze začaly přibývat další informace od lidí z různých států. Začala jsem dostávat desítky emailů od organizací z Belgie, Německa, Španělska a Francie s žádostmi, ať situaci začnu nějak řešit. Snažila jsem se jim vysvětlit, že jsem jen řadový veterinární lékař a rozhodně nemám pravomoci SVS a odkazovala je právě na ně.

MVDr. Martina Načeradská

Lidovky.cz: Množírny tedy nejsou záležitostí posledního roku. Proč na problém veterináři neupozorňovali dříve?
Abych mohla upozornit na problém např. SVS, potřebuji důkazy. Ty se těžko získávají, když je inzerát stažený, telefonní číslo nefunkční, žádná kupní smlouva neexistuje a zvíře není označeno. Neexistuje ani žádný záznam o jeho prodeji. Nelze prokázat, že noví majitelé psa pořídili právě od daného překupníka/chovatele. Podezřelé pasy, které by mohly být zfalšované, předávám revizní komisi Komory veterinárních lékařů (KVL) a poškozeným majitelům doporučuji, aby se obrátili na kriminální policii.

Lidovky.cz: Není pro veterináře kontraproduktivní podezřelé případy nahlašovat? Z léčby nemocných štěňat mají přece nemalé peníze.
To je o svědomí každého veterináře. Jsou dobří veterináři a špatní veterináři, stejně jako v každém povolání existují dobří a špatní lidé... Já se snažím o to, aby se o tom ostatní kolegové dozvěděli, protože mnozí o tom třeba ani neví. Přednášela jsem o tématu množíren studentům na Veterinární a farmaceutické Univerzitě v Brně. O tomto problému vůbec nevěděli. Při pohledu na fotodokumentaci někteří brečeli. Nemyslím si, že by to spousta kolegů veterinářů schválně neřešila, oni si to jen nespojí. Ve škole se moc neučí vnímat zvíře jako celek. Já se zabývám i poruchami chování, a když zvíře pozoruji u sebe v ordinaci, už na něm dokáži poznat, že na tom není psychicky dobře.

Lidovky.cz: Jak pak dále při podezření postupuje veterinární správa? Proč ona neupozornila zákonodárce na potřebu změny?
Nemůžu mluvit za veterinární správu, nepracovala jsem tam a nemám přesné konkrétní informace. Problém vidím v tom, že se pravděpodobně často děje, že dostanou nějaké hlášení o podezření na týrání v rámci chovu, ale když přijdou na kontrolu, nikoho nenajdou, nikdo není doma. Když se pak ohlásí dopředu, aby někdo doma byl, dotyčný může psy uklidit, například mezi sousedy. Jsem velmi ráda, že se situace mění, k čemuž přispěla i konference v Senátu minulý rok. A již koncem minulého roku se SVS podařilo zajistit důkazy o týrání zvířat v jednom nekontrolovaném chovu.

Lidovky.cz: Kolik psů v těchto nehumánních podmínkách v Česku žije?
To přesně nevím, zatím to není zmapované, ale mám informace od kolegyně ze španělské neziskovky, že z Česka k nim je postupně za měsíc dovezeno í více než deset tisíc štěňat. Většina z nich cestu nepřežije. Nemusí to tak být samozřejmě každý měsíc. Česká republika je i tranzitní zemí. Takže fen a psů určených k takovémuto množení mohou být v Česku tisícovky. Jde hlavně o módní plemena, jako je čivava, mops, francouzský buldoček, teriéři apod.

Lidovky.cz: Lidé si občas vezmou štěně z množírny, protože si řeknou, že ho tam nemůžou nechat. Co se ale děje s jedinci určenými k reprodukci, když se je podaří z množírny zachránit? Má takový pes vůbec šanci stát se klasickým domácím mazlíčkem?
Velmi malou, když mají štěstí. Přirovnala bych je k tzv. vlčím dětem. Nemají základní sociální návyky. Naopak jim zůstanou ty ze špatného chovu, nebo se je jen velmi těžko odnaučují. Někteří mohou být v důsledku špatné či žádné léčby zánětů hluší či slepí. Zejména mops, buldoček, plemena s krátkou lebkou. Je s tím spojený také obrovský stres. Záleží samozřejmě na konkrétním jedinci. Co se týče „dobrých skutků“, lidé si často neuvědomí, že když si štěně od takového „chovatele“ vezmou, v podstatě ho tím podpoří k další aktivitě. Dobrý skutek je vzít si štěně z útulku.

Lidovky.cz: Jaká opatření by tedy mohla situaci zlepšit?
Změna legislativy, která upravuje podrobně chov psů, případně chov zvířat změní na živnost vázanou. Teď je volná, takže chovat psy ve velkém může kdokoliv. Další podmínkou je povinné čipování a evidence zvířat. Na slyšení zástupců veterinární správy, policie, generálního finančního ředitelství i neziskových organizací v Senátu padla shoda na tom, že povinné čipování a s tím spojená národní databáze jsou velmi potřebné. Týrání zvířat kvůli nekontrolovaným chovům je velmi špatně postižitelné právě proto, že se bez jejich označení špatně prokazuje původ zvířat.

Lidovky.cz: Plošné zavádění mikročipů pod kůži psa má své odpůrce. Může být prý nebezpečné.
Právě, že čipování nebezpečné není, pokud ho provádí veterinární lékař a aplikuje sterilní mikročip, který splňuje technické parametry ISO normy. Problémem je, že existují skupiny laiků, kteří šíří naprosto zcestné informace o údajném vycestování čipu do srdce apod. Snažte se zmapovat a podchytit nelegální velkochov, když někdo hned napíše, že čip je nebezpečný. Není to pravda. Sterilní čip zavedený veterinářem na vydezinfikované místo pro psa nebezpečný není. Ve většině evropských států je plošné čipování povinné. Ve Francii už více než deset let.

Lidovky.cz: I když se podaří množírny legislativně podchytit, velká poptávka po módních plemenech tady bude dál. Dá se tedy předpokládat, že dál budou existovat i množitelé, jen si najdou nové kličky.
Informovanost klientů zlepšila, ale stejně často jdou a zvíře si pořídí. Někteří dokonce po vyšetření zvířete sami konstatují, že si asi pořídili zvíře ze špatného chovu nebo od překupníka. Lidé už vědí, že asi udělali chybu, ale doufají, že zrovna to jejich bude zdravé. V horším případě se lidé snaží najít zdravé zvíře a chovatelé jim „vysvětlí“, že u daného plemene se za zdravé zvíře považuje jedinec s pupeční kýlou, fontanelou (nesrostlé kosti lebky) a nesestouplými varlaty – toto není vtip, s takovým případem jsem se skutečně setkala. Jednalo se o zvíře s průkazem původu u jednoho z velmi populárních plemen, které se často prodávají s předponou „miniaturní“. Proto je důležitá osvěta a prevence mezi lidmi, kteří se chystají psa pořídit. Spolupracuji s projektem Kulich do škol od iniciativy Nekupuj. Adoptuj!, či na projektu Den pro štěně. Letos se konal druhý ročník. V tomto směru mají neziskovky velký význam.

Lidovky.cz: Zabýváte se psychologií, etologií a výcvikem psů. Jak si v těchto oblastech Češi vedou?
Lidé si často stále myslí, že ideální metodou výcviku je metoda cukru a biče. Problém nastane v okamžiku, kdy se pes většího plemene rozhodne, že už se prostě mlátit nenechá. Zrovna nedávno jsem se setkala s otřesným případem majitelky, která si pozornost psa plemene vážícího přes 30 kilogramů získávala tak, že mu nafackovala nebo nařezala novinami. Když jsem se zeptala, proč to dělá a kdo jí to naučil, odpověděla, že jí to přijde jako dobrý nápad. Pokud svůj přístup nezmění, může být brzy ve zprávách velký titulek o velmi agresivním zvířeti, které muselo být utraceno, protože napadlo člověka. Metoda pozitivní motivace se naštěstí už postupně propracovává i k nám.