Mirek Topolánek oznámil svou snahu obhájit post šéfa ODS „po americku“.
Obklopen ministry, stranickými matadory i mediálními „osobnostmi“ dal najevo, že není sám a že má podporu nejen uvnitř strany. Proti Pavlu Bémovi jej zjevně podpoří i značná část veřejnosti, jíž je cizí militantní protievropská a doktrinářská politika oslovující jen tvrdé jádro ODS.
V tomhle obratném tahu, který jistě zapůsobí podle očekávání tvůrců, lze však nalézt i Topolánkovy minusy. Slibuje sice obměnu vlády a otevřenou politiku, zároveň však vedle sebe vystavuje třeba pana Řebíčka, jenž chce být dokonce místopředsedou strany. Čeho ten je zárukou? Když Topolánka teatrálně podporuje ministr s „máslem na hlavě“ Ivan Langer, není v tom jen kalkulace, že zůstane ve funkci, zatímco Pavel Bém by jej patrně „zařízl“?
Mirek Topolánek musí delegátům kongresu nabídnout nějaký program, korekci své dosavadní politiky. Anebo chce proměnit občanské demokraty ve stranu maskotů?
