Jedním ze silných zážitků mého studia byla exkurze na oddělení patologie a soudního lékařství v nemocnici na kraji malého města, v němž jsem vyrůstal. Účast byla dobrovolná, ale mládež má morbidní věci ráda, takže přišli všichni. Přímo na pitevnu nás k našemu zklamání nakonec nepustili, ale vzali nás do jakéhosi kabinetu kuriozit, kde stály na policích sklenice s cirhotickými játry, monstrózními nádory, maceráty a dalšími děsivými exponáty, které nám nějaký místní laborant postupně jeden po druhém ukazoval a u každého téměř slavnostně pronesl: „C’est la vie!“ Měl pro to francouzské rčení zřejmě slabost. Jedním z exponátů bylo srdce jakési babičky, z něhož trčel malý kovový projektil. Prý se jako mladičká dívka někdy na počátku 20. století střelila z nešťastné lásky tatínkovou pistolí do hrudi a přežila to. Když o mnoho let později v poměrně vysokém věku zemřela, zjistilo se při pitvě, že žila celou dobu s kovovou kulkou v srdeční stěně. Ten nepovedený sebevražedný pokus se sice udál velmi dávno, ale onoho cynického laboranta to přesto inspirovalo k nevrlému přemítání, že „dneska se už lidi neumějí ani pořádně zastřelit“.
Tahle příhoda se mi vybavila, když jsem před pár dny narazil na zprávu agentury Reuters o jakémsi Polákovi žijícím v německé Bochumi, kterého střelili do hlavy a on si toho všiml až po pěti letech. To když přišel do nemocnice s tím, že prý má na hlavě pořád nějakou bouličku a ať mu ji odstraní. Chirurgové ke všeobecnému překvapení zjistili, že pod tou bouličkou je pětimilimetrový projektil. Poté si dotyčný vzpomněl, že jednou na silvestra opravdu dostal velkou ránu do hlavy. Už neví, jestli v roce 2004, či 2005, ale prý to bylo rozhodně kolem půlnoci. Byl už tehdy hodně opilý, takže na to zapomněl. Přiznává, že ho prý po tom silvestru bolela hlava, ale chodit kvůli tomu k doktorovi se mu nechtělo.
Policie tvrdí, že ho možná omylem zasáhl někdo, kdo slavil příchod nového roku střelbou do vzduchu, a Poláka trefila do hlavy padající kulka.
Zajímalo by mě, co by na tuhle příhodu řekl laborant z patologie. Ta zbloudilá vzpomínka na něj mi vězí v hlavě.
